Suchomilné trvalky - rozmnožování

Generativní množení

Generativní množení je považováno obecně za méně náročné, vyžaduje však také jisté znalosti. Některé druhy klíčí na světle (Achillea, Buphthalmum, Sedum, Solidago, Verbascum), jiné naopak musíme zasypat substrátem, neboť klíčí ve tmě (Ruta, Stachys, starší osivo Dictamnus). Před vlastním výsevem je důležité seznámit se v literatuře nebo alespoň na přebalu výsevních sáčků s uvedenými nároky konkrétního druhu.

Obecně platí, že semeny se množí botanické druhy a též některé odrůdy, ne vždy se však jedná o vhodný způsob množení. V sortimentu najdeme množství hybridních forem, které spolehlivě přenesou své vlastnosti na potomstvo pouze tehdy, pokud je množíme vegetativně; při množení semenem se objevuje jistá nejednotnost co do barvy, výšky i jiných vlastností.

Existují druhy, které uchovávají klíčivost osiva i několik desítek let. Některé rostliny klíčí spolehlivě a bez problémů z čerstvého osiva, pokud je však osivo starší, jeho dormanci je nutno narušit, obvykle chladovým ošetřením.

Mnoho druhů vyklíčí až poté, co projdou periodou chladu nebo mrazu. Jedná se často o druhy z vyšších poloh, kde je běžné delší období sněhové pokrývky a mrazu. Jejich působením se dormance semen přeruší a ta jsou pak schopna vyklíčit. Druhy vyžadující chladovou periodu vysejeme a necháme nejdříve asi 2 týdny nabobtnat při teplotě kolem 18 °C a poté je na 6 až 8 týdnů vystavujeme působení povětrnostních podmínek (ošetření je možné nahradit také uložením výsevních misek v lednici). Po uplynutí této doby se misky s osivem nechají aklimatizovat v mírně teplých prostorách a potom se znova vystaví působení vyšších teplot kolem 18 °C. Ze suchomilných rostlin vyžadují ošetření chladem (zejména pokud se jedná o starší osivo) Carlina acaulis, Dictamnus albus, Eryngium, Penstemon, Prunella, Pulsatilla a další. Pro některé druhy je lepší nebo snadnější výsev přímo na stanoviště (Anthemis tinctoria, Linaria purpurea, Lychnis coronaria). To však přichází v úvahu pouze tehdy, je-li k dispozici dostatek osiva (např. z vlastního sběru).

Vegetativní množení

Některé druhy nebo odrůdy se snadněji množí vegetativně, pro některé je to zároveň jediný možný způsob množení. Jenom vegetativně lze například množit některé mezidruhové hybridy, stejně jako mnoho kvalitních odrůd, které pouze tímto způsobem přenesou všechny své vlastnosti na potomstvo.

Nejběžnějším způsobem je dělení rostlin, jež není potřeba zvláště popisovat. Vhodné termíny jsou obvykle na jaře nebo na podzim. Platí přitom obecné pravidlo, že druhy kvetoucí na jaře se množí na podzim, a naopak – na podzim kvetoucí dělíme na jaře. Protože druhy z teplejších oblastí snášejí naše zimy často hůře, je vždy lepší množit je na jaře, aby do zimy dobře zakořenily.

Při množení řízkováním používáme vrcholové nebo stonkové řízky. Jejich délka bývá různá podle druhu, obvykle kolem 5 cm. Každý řízek má mít několik internódií, z nichž alespoň jedno umístíme do substrátu. Listy na spodních nódech je vhodné úplně odstranit a v případě druhů s většími listy se doporučuje v zájmu omezení ztrát vody také zakrácení vrchních listů (snížíme tím odpařovací plochu).

Některé druhy lépe koření, pokud na spodní straně řízku zůstane část mírně zdřevnatělé báze – tzv. řízky s patkou (např. Aster amellus).

Méně časté je rozmnožování listovými řízky, ze suchomilných druhů se používá například u Sedum spectabile.

Při množení odtržky a výběžky na mladých rostlinkách zůstane část kořenů, proto zakořeňují obvykle velmi rychle a bez problémů.

Mezi zahrádkáři pravděpodobně nejméně známé, ale přitom velice efektivní je množení kořenovými řízky. Nejčastěji se provádí během zimního období a rostliny určené k odběru řízků je potřeba předem připravit. Ještě před zamrznutím půdy se rostliny s velkým kořenovým balem vyjmou a založí v bezmrazém prostoru. Pro tento způsob množení se hodí pouze druhy, které mají na kořenech záložní očka a jsou schopny z nich obrůstat. Pro úspěšné zakořenění a regeneraci mladých rostlinek je nutná správná polarita řízků, proto je vhodné označit je již při řezání. Obvykle se používá dlouhý šikmý řez na spodní straně a příčný řez na straně vrchní. Řízky se pak zapichují do substrátu dlouhým řezem, což také ulehčí zasunutí do substrátu. Kořenovými řízky se snadno množí například Carlina, Catananche, Crambe, Echinacea, Echinops, Eryngium, Gaillardia, Papaver orientale, Stokesia.