I v našich zeměpisných pásmech se však můžeme setkat s "korkovými" stromy, i když špunty z jejich borky bychom asi vyráběli velmi těžko. Brslen křídlatý (Euonymus alatus "Compactus") je malý kompaktní keřík zbarvující se na podzim do pronikavé červené barvy, na jehož větvích se vytvářejí výrazné korkové lišty zvláště nápadné v bezlistém stavu. Jeho jednotlivé větve působí dekorativně také ve váze.
Betula verrucosa - bříza bělokorá
S podobnými korkovými lištami se můžeme setkat ještě u javoru babyky (Acer campestre) a u ambroně (Liqidambar styraciflua). Babyka je velmi vděčný a odolný strom vhodný pro extrémní podmínky, je jedním z ekologicky nejvýznamnějších domácích stromů. Ambroň naopak doslova vyráží dech podzimním zbarvením v paletě červených, oranžových a žlutých odstínů.
Keře s pestrou borkou jsou důležitým barevným elementem v zimní zahradě. Těmi nejznámějšími jsou bezpochyby svídy. Doslova požár v zasněžené zahradě může způsobit svída bílá (Cornus alba "Sibirica") s korálově červenou borkou. Kromě toho se intenzivně do červena zbarvují i její listy na podzim. Keř dorůstá do výšky dvou až tří metrů, lze jej však řezem udržet i nižší. Řez navíc podporuje i růst nových, barevně intenzivnějších výhonů. Velmi dobře působí kombinace této svídy s dalším zástupcem rodu Cornus, se svídou výběžkatou (Cornus stolonifera "Flaviramea") se světle žlutou barvou větví. Tmavý kontrast, výrazný zejména v kontrastu se sněhovou pokrývkou, naopak vytváří Cornus alba "Kesselringii", jejíž borka zaujme nezvyklou černočervenou barvou.
Ze středně vysokých stromů se zajímavou barvou kůry se do zahrady hodí například javor rezavožilný (Acer rufinerve) s trychtýřovitým vzrůstem dorůstající v našich podmínkách asi do šesti metrů. Nápadná je na tomto japonském javoru výrazně hladká, šedobíle pruhovaná borka. Podobně štíhlým vzrůstem vyniká javor šedý (Acer griseum) se skořicově hnědou barvou borky, z níž se odlupují papírově tenké pásy. I tento javor vyniká karmínovou záplavou podzimních listů, přes zimu navíc zůstávají na větvích nažkové plody. Úzké plátky se odlupují také z nápadně hladké, mahagonově hnědé kůry tibetské třešně (Prunus serrula).
Procházka barevnou zahradou
Výhony se zelenou barvou borky působí sice trochu nezvykle, ale lze se s nimi setkat i u běžných zahradních keřů. Většinou se jedná o dřeviny s menšími listy s původem v horkých stepích, kde se naučily čerpat živiny nejen listy, ale i borkou. Toto efektivní využití slunečního záření za současné velmi skoupé závlahy funguje například u čilimníků (Cytisus) typických rychlým a intenzivním kvetením. Řada druhů rozkvétá již v roce výsadby, nejčastěji žlutou nebo oranžovou bavou. Jasná zeleň jejich výhonů markantní zvláště v zimě někdy svádí k jejich označení za stálezelené keře.
Stejně zelené výhony má také jasmín nahokvětý (Jasminum nudiflorum), vykvétající v zimě drobnými žlutými kvítky. Protože jeho květy může snadno zakrýt sníh, vyplatí se pěstovat jej jako popínavou rostlinu na mřížích na zdech.
Žlutou barvou ve květech podobných karafiátům rozkvétá také zákula (Kerria japonica "Pleniflora"). Po opadu listů vynikne jasně zelená borka na mladých výhonech, zatímco starší větve se zbarvují do hněda. Pravidelným řezem těsně u země se keř zmlazuje, zaručuje se jeho kvetení a zelená barva výhonů.
Nejznámější dřevinou s bílou barvou kůry je samozřejmě bříza. Se stříbrně bílým, černě pruhovaným keřem a tmavými převislými větvemi vytváří zajímavé kontrasty. Ve stáří však kmeny v dolní části tmavnou. Břízy dorůstají do výšky až 30 metrů a jejich využití v zahradě lze proto doporučit pouze jako dočasné dřeviny. Alternativou vhodnou do zahrady může být bříza užitečná (Betula utilis var. jasquemontii) s nezaměnitelnou, čistě bílou barvou kmene. Břízy však nemusejí mít pouze bílé kmeny. Například bříza čínská (Betula albo-sinensis) vyniká oranžově červenou borkou odlupující se v plátech - nezvyklý obraz, který pozorovatel jen tak nezapomene.
Podle Dům a zahrada, foto Hana Vymazalová
