Vodovod a kanalizace - materiály pro potrubí (2)

Měď

Materiál má při povoleném složení dopravované vody, dodržení technických podmínek montáže a dodržení povolených rychlostí protékající vody výborné vlastnosti. Podmínkou je dodržení zásady správného návrhu, montáže (nekombinují se různé kovové materiály v systému apod.) a podmínek výrobce. Spojování musí být prováděno způsobem, který doporučuje výrobce potrubí. Pro spojování měděného potrubí se používá pájení, závitové mosazné tvarovky a samosvorné tvarovky.

Měděné potrubí pro rozvod vody lze bez velkých problémů použít v těch objektech, kde se voda často vyměňuje, uživatelé se střídají (nemocnice) a voda je dodávána z veřejného zdroje s pravidelnou kontrolou kvality vody.

Nesprávná aplikace tohoto materiálu v technické praxi může vyústit v nákladné opravy. Ve vnitřním vodovodu, který je proveden z měděného potrubí, nikdy nesmí být ve směru proudění vody osazena tvarovka nebo armatura z oceli. Vzniká tak galvanický článek, který poškozuje méně ušlechtilý kov v systému. Výrobci ve svých podkladových materiálech důrazně upozorňují na zákaz použití méně ušlechtilých materiálů za materiálem ušlechtilým ve směru proudění vody. Pro spojování se nesmí používat tvarovky z temperované litiny. U systémů s cirkulačním potrubím se výslovně zakazuje napojit zásobník z pozinkovaného plechu [11].

Další z častých závad těchto soustav při použití v rozvodech vody je překročení rychlosti vody. Normou ČSN 73 6655 [39] je povolena maximální rychlost proudění vody 1,2 m.s-1. Při překročení této rychlosti dochází k erozní korozi mědi. V potrubí se velmi rychle vytvářejí díry a životnost špatně navrženého potrubí se může snížit i pod jeden rok.

Nepříjemným problémem je použití mědi v soustavách s přerušovaným provozem. Dlouhé odstávky celého nebo části systému může znehodnotit pitnou vodu vysokým obsahem iontů mědi ve vodě. Vyšší obsah mědi je nebezpečný zejména pro kojence, u nichž měď napadá játra. Výrobci uvádí, že v provozních předpisech při předání vodovodu je třeba předepsat proplachování potrubí (jako ochranu před žalobami). Měděné potrubí nelze použít pro rozvody vody, která má hodnotu pH < 6, obsah železa nad 0,1 mg.l-1, mangan nad hodnotu 0,05 mg.l-1.

V odborné literatuře [5] je uvedeno několik příkladů ohrožení zdraví rozvodem vody z měděného potrubí v rodinných domcích s vlastním zdrojem vody. Příčinou byla kombinace nevhodné kvality vody, dlouhé doby odstávky (rodina přes den v objektu nepobývala) a pravděpodobně i malá dimenze potrubí. Porucha systému může být vyvolána i použitím méně kvalitního měděného materiálu. Na vnitřním povrchu takových trubek jsou zbytky mazadel, které se podílejí na rychlé korozi měděného potrubí.

Olovo

Olovo je jedním z nejstarších materiálů, které se ve zdravotnětechnických instalacích používaly. Pro odvádění odpadních vod se používaly tenkostěnné trubky. Pro vodovod se používaly trubky s cínovou vložkou. Olovo je drahý materiál, při styku s vodou vzniká jedovatý hydroxid olovnatý. Tyto důvody vedly k tomu, že se dnes olovo ve zdravotnětechnických instalacích prakticky nepoužívá, přestože je jeho zpracování jednoduché. V současné době se tyto materiály používají pouze při rekonstrukcích stávajících starých rozvodů. V Evropské unii mají být olověné trubky v rozvodech pitné vody do patnácti let odstraněny.

[5] Kožíšek, F.: Stanovisko hygienika k použití měděných rozvodů na pitnou a teplou užitkovou vodu. UNO Praha, Praha, 1998
[11] Valášek, J., a kol.: Zdravotnětechnická zařízení a instalace. Jaga group, Bratislava, 2001
[39] ČSN 73 6655 Výpočet vnitřních rozvodů