Růže - starší způsob klasifikace růží

1) Velmi cennou skupinou pro evropské růžařství a pro šlechtění (zejména to, které se rozvíjelo koncem 18. století) jsou tzv. růže čínské a růže bengálské, a to ze dvou hledisek. Jde o opakované kvetení a skutečně červenou barvu, které jiným růžím chybí.

V Evropě jsou známé od roku 1580. Jejich šlechtěnci jsou známí od roku 1825, např. „Gloire des Rosmanes“ (Vibert). Z odrůd, které pocházejí z této skupiny, je známa „Gruss an Teplitz“ (Geschwind, 1897), tmavě červená, i když nevonící.

2) Bourbonky jsou kříženci čínské růže s jinými druhy. Sem patří např. historická masově růžová odrůda „Souvenire de la Malmaison“ (Beluze, 1843) a růžově bílá „Zéphirine Drouhin“ (Bizot, 1868). „Boule de Neige“ (1867) je bílá, plná a intenzivně voní.

3) Noisetky jsou kříženci Rosa chinensis a Rosa moschata. Tvoří dvě odlišné skupiny – vzrůstné a popínavé, nebo naopak keřové, řazené k čajovkám. Jsou bílé, žluté a růžové, remontující. Katalogy světových školkařských fi rem uvádějí z odrůd např. bíle kvetoucí „Aimée Vibert“ (Vibert, 1828).

4) Portlandské růže, uváděné také jako Rosa bifera, kvetou světle růžově, bíle a šarlatově červeně. Poslední z této skupiny je „Rembrandt“ (Morean – Robert, 1883) šarlatově červené barvy. Jeho odrůda zvaná „Miranda“ (1869) je růžová, plná a intenzivně voní.

5) Čajovky jsou vhodné pro teplé oblasti. Mají velké plné květy a silnou vůni. Barvu mají bíle žlutou, růžovou až světle červenou; tmavožlutá a tmavočervená ve skupině chybí. Odrůda „Devoniensis“ (1838) je bílá, žlutá až sytě růžová. „Niphetos“ (Bougére, 1843) je bílá. „Gloire de Dijon“ (Jacotot, 1853) je zářivě žlutá. Světoznámá „Maréchal Niel“ (Pradel, 1864) má barvu sírově žlutou.

6) Remontantky tvoří přechod od starých k novým moderním růžím. Vznikaly od roku 1830, jejich vývoj končí rokem 1900. Mají bujný vzrůst a velké plné vonící květy. Mezi odrůdy řadíme růžovou „La Reine“ (Laff ay, 1843), světle karmínovou a vonící „Ulrich Brunner fils“ (Levet, 1882), vonící třešňově červenou „Errinerung an Brod“ (Geschwind, 1886) a nevonící bílou „Frau Karl Druschki“ (Lambert, 1901).