Rostliny: Ginkgo biloba - jinan dvoulaločný

Tento třetihorní relikt označil Charles Robert Darwin za "živou fosilii". Jinan sice zařazujeme mezi jehličnany, ale ve skutečnosti je jediným zástupcem skupiny rostlin primitivnějších než pravé jehličnany. Pochází pravděpodobně z jihovýchodní Číny. Do Evropy byl dovezen poprvé v roce 1727. V našich podmínkách dosahuje tento opadavý dvoudomý jehličnan výšky kolem 25 m.

Má kuželovitou korunu, u samčích jedinců štíhlejší než u samičích. Po opadu listů jinan připomíná hrušeň. Na větvích má silně zkrácené větvičky (brachyblasty) se svazečky vějířovitých, většinou laločnatých listů. Živě zelené kožovité listy jsou dlouze řapíkaté, na podzim mění barvu na zářivě žlutou. Kvete v dubnu a v květnu současně s rašením listů. Samčí květy jsou jehnědy rostoucí na brachyblastech, samičí květ je vlastně nahé zelené vajíčko. Zdánlivé plody připomínající zelené třešně mají dužnatý obal (osemení), který při dozrávání nepříjemně páchne. Semena jsou jedlá, Japonci a Číňané ho s oblibou používají v národní kuchyni.

Jinan má v mládí hladkou šedou kůru, která se později mění na hnědošedou rozpukanou borku. Patří ke světlomilným dřevinám. Vhodné je pro něho plně osluněné stanoviště a lehká, hluboká, dobře propustná půda. Nemá rád zastínění, studené a vlhké půdy. Snáší sucho a vedro, chorobami a škůdci netrpí. V půdě je dobře ukotven (má kůlový kořen). Odolává znečištěnému ovzduší, a proto je vhodný do městského prostředí. Vysazujeme ho jako solitéru nebo do uličního stromořadí (pouze samčí exempláře).

Existuje několik desítek kultivarů, např. Fastigiata (sloupovitý růst), Aurea (žlutavé olistění) nebo Pendula (nízký, převislý tvar koruny).

Semena a listy jinanu se vzhledem k obsahu bioflavonidů používají jako léčivo.