Vegetativní množení

Vegetativní množení je možné pouze u palem s více kmeny v trsech. Čím volnější jsou trsy, tím je množení snazší, rostlina se při dělení méně poškodí a oddělek často mívá již svůj kořenový systém. Extrémem je Chamaedorea stolonifera s dlouhými plazivými prýty, které koření v místech kontaktu se substrátem a oddělí se zcela bez rizika poškození. Podobně se chovají i některé další druhy rodu Chamaedorea, ale jejich výběžky nejsou tak dlouhé a kořeny netvoří tak často. Stejně tak je dělení možné u rodů Laccospadix, Reinhardtia, Rhapis, Serenoa a některých druhů rodů Arenga, Dypsis, Phoenix či Sabal.

K oddělení použijeme ostrý nůž a u nového oddělku zmenšíme listovou transpirační plochu zhruba na třetinu. Rostlinu umístíme do vlhkého polostínu, dokud nám růstem nenaznačí, že se již plně uchytila. Některé trsnaté palmy, jako například často pěstovaný Dypsis lutescens, netvoří na postranních vrcholech kořeny, je tedy nutné nejprve oddělit vrchol pouze mírným naříznutím či částečným odlomením. Místo narušení zasypeme substrátem, abychom umožnili vývoj kořenů. Konečný řez lze provést až poté, kdy si oddělek vytvoří své vlastní kořeny. Oddělovaná rostlina opět potřebuje zvýšenou péči a vlhkost. U menších druhů je možné umístit celý oddělek do zavázaného mikrotenového sáčku a ponechat v tomto stavu až do obnovení růstu. Další možností pro rody jako Pinanga, Chamaedorea či Rhapis je hřížení. V tomto případě se kmínek nařízne a do rány a jejího okolí vloží vlhký rašeliník. Celý řez i s balem neprodyšně uzavřeme nejlépe potravinářskou fólií. V místě řezu se vytvoří kořínky, poté můžeme řez kmínku dokončit a oddělek zakořenit stejně jako při předchozím způsobu množení. Nejlepší období pro vegetativní množení je od března do konce května.

U většiny palem však vegetativní množení není možné, protože nemají schopnost regenerace. V některých případech i výraznější poškození růstového vrcholu palmu zahubí.

Komerčně důležité užitkové a okrasné palmy se množí pomocí techniky tkáňových kultur. Objevují se pokusy o její využití při množení vzácných druhů palem, jako je například Hyophorbe amaricaulis, kterého na Mauriciu přežívá již jen poslední exemplář.