Palmy - množení palem (2)

Generativní množení

Semena palem jsou různá nejen svou velikostí, tvarem, barvou, povrchovou strukturou, ale pochopitelně se odlišují i v požadavcích na podmínky prostředí k úspěšnému vyklíčení. Už jen teplotní a vlhkostní rozsah míst, kde se palmy vyskytují, nám říká, jak je důležité se zajímat o původ a ekologické vlastnosti druhu, který chceme vysévat. Většinu druhů však můžeme nechat klíčit za celkem jednotných podmínek.

Základním předpokladem úspěšného výsevu jsou čerstvá semena. Čím delší doba uplynula od sklizně a čím horší byly podmínky skladování, tím je výsledná klíčivost nižší. Doba klíčivosti se hodně různí, nejkratší bývá u tropických podrostových palem s malými semeny a tenkým oplodím i osemením. Svými vlastnostmi jsou nastavena na rychlé vyklíčení, protože podmínky prostředí se během celého roku moc neliší, a tak nemají důvod s klíčením otálet a čekat na nějaké spouštěcí signály. Nejvýraznějšími zástupci této skupiny jsou rody z jihovýchodní Asie a Pacifi ku, především Areca, Cyrtostachys, Hydriastele, Iguanura, Metroxylon, Pinanga a také africké druhy rodu Raphia. Semena rodu Iguanura jsem vyséval již nejméně pětkrát a dosud bez jediného úspěchu. Semena musí být od sklizně po celou dobu skladována v sáčku s trochou vlhké kokosové drti či rašeliníku, aby nedošlo k rychlému vyschnutí, ale mnohdy nestačí ani to. Protipólem této skupiny jsou polopouštní a subtropické palmy, které musí s vyklíčením čekat na vhodný stimul v podobě zvýšené vlhkosti či teploty. Jejich semena je možné v suchu a chladu skladovat několik týdnů i měsíců, u některých druhů při kvalitním vysušení a chladném skladování i roky. Poznáme je mimo jiné i podle mnohem silnějšího osemení. Do této skupiny patří palmy z rodů Borassus, Brahea, Chamaerops, Hyophorbe, Hyphaene, Jubaea, Parajubaea, Phoenix, Sabal, Thrinax a další.

Už jste si objednali od některé z firem, žádostivě očekávaný balíček vám konečně přišel a semena leží před vámi na stole? Pro dosažení dobré klíčivosti je vhodné semena nejprve namočit na 1–2 dny do vody. Voda má mít teplotu okolo 40 °C a je dobré ji aspoň dvakrát za dobu namáčení vyměnit, aby se odstranily případné inhibitory klíčení vyplavované z povrchu semen. Ideální umístění namočených semen je někde na topení, které udrží teplotu vody trvale vysokou, ale pokud topení vychladne,semenům to nevadí. Namočení také pomůže odhalit, zda semena obsahují zbytky oplodí, ze kterého by se mohla šířit hniloba. Namáčení plodů pro uvolnění nabobtnalého oplodí se běžně používá, pomůže i hydrataci semen. Tento proces se označuje jako fermentace plodů.

Substrátů vhodných pro výsev existuje hodně a každý si vybere kombinaci se svým určitým režimem zalévání. Lze použít například směs rašelinného substrátu s pískem v poměru zhruba 2–3:1. Tato směs může po dohnojení fungovat i pro další růst mladých semenáčků bez nutnosti časného přesazování. Další možností je perlit, čistý nebo míchaný s rašelinným substrátem. Hodně pěstitelů má v oblibě také vermikulit, ale u něho je nutná obezřetnost při zalévání, protože zcela promočený zhutní a stane se téměř nepropustným pro vzduch. Osobně používám již téměř výhradně lisovaný drcený kokos prodávaný pod obchodními názvy Lignocel, Cocopress apod. Jeho největší předností je možnost úpravy vhodné vlhkosti. Prodává se lisovaný v briketách a musí se dát namočit do vody. Pokud substrát přemáčíme, lze ho velmi snadno zbavit přebytečné vody vyždímáním v hrsti. Tato vlhkost je právě ta správná, kdy semena ani nepřesychají, ani nehnijí.

Samotný výsev je nejlepší provádět do uzavřených nádobek, což umožňuje pravidelnou kontrolu a snižuje riziko infekce semen plísněmi. Osvědčily se průhledné plastové vaničky s víčkem, jaké se používají běžně na saláty apod. Mnoho lidí používá úspěšně i zip sáčky. Semena nepotřebují ke klíčení světlo a jejich vhodné umístění je pod povrchem substrátu, zhruba na průměr semen hluboko.