Švestka - řez švestek

Švesky, mirabelky a renklody patří k jednomu druhu (Prunus domestica) a dostaly se k nám pravděpodobně z Přední Asie. V herbářích z 16. a 17. století lze nalézt zprávy o různých odrůdách švestek a již v antice byly jejich plody ceněny jako ovoce a jejich klovatina jako lék.

Polokmen a zákrsek

Pod pojmem „švestka“ míní kniha také mirabelky a renklody. U nich platí, co se řezu týče, přibližně totéž. Většinou tyto druhy ovoce obdržíte ve školce jako zákrsek nebo polokmen.

Polokmeny se doporučují tehdy, pokud chcete švestku použít např. k lehkému zastínění kompostu nebo, v malé zahradě, jako „domácí strom“ v blízkosti terasy. Zákrsek má naopak výhodu pohodlné sklizně. Totéž platí pro řez. Nevýhodou je pouze to, že pod jeho korunou není možné pobývat.

Řez při výsadbě

Provádí se v principu stejně jako u jabloní a hrušní. Jelikož se však švestka nevyvíjí tak mohutně, můžete namísto tří hlavních větví nechat vzniknout větve čtyři. Měly by být rozmístěny pokud možno rovnoměrně okolo kmene, tedy růst do všech světových stran. Kromě toho musíte dbát na to, aby všechny hlavní výhony nevycházely z jednoho místa na kmeni, neboť jinak by byly špatně zakotveny a někdy později by mohlo lehce dojít k odštípnutí.

Většinou stojí výhony, které jste si při řezu při výsadbě vybrali za budoucí hlavní větve, velmi vzpřímeně. Pomocí rozpěr byste měli jejich růst upravit tak, aby se koruna od samého počátku vyvíjela do šířky a aby se dovnitř mohlo dostat hodně světla.

Stejně jako u jabloní a hrušní odstraňte konkurenční výhon a přebytečné, vzpřímeně rostoucí výhony, které nebudete používat k založení koruny. Slabé výhony by však měly zůstat. Pokud se nenacházejí v téměř vodorovné poloze, vyvažte je do ní. Odlišný je pouze zpětný řez hlavního výhonu a silnějších výhonů ponechaných jako budoucí hlavní větve. U peckovin by měly být zkráceny natolik, aby byla ponechána pouze asi čtvrtina nebo pětina jejich dosavadní délky.

Nemějte obavy, že by strom následkem toho mohl uhynout – naopak: z oček směřujících ven se vyvinou nové, silné výhony, až 1,5 m dlouhé, nebo dokonce delší.

Občas se stává, že vlastní hlavní výhon roste pomaleji než konkurenční výhon vzniklý z očka pod ním. V tom případě již v létě hlavní výhon zkraťte na asi 10 cm dlouhý čípek a konkurenční výhon k němu lýkem přivažte tak, aby rostl pokud možno svisle a převzal střed koruny. Čípek během následující zimy čistě odřízněte, neboť mezitím již nový hlavní výhon roste svisle sám od sebe.

Výchovný řez

Rok po řezu při výsadbě začněte s výchovným řezem a pokračujte s ním, dokud není koruna úplně založená. Od této chvíle již nebude nutné zkracovat roční přírůstky hlavních větví ani zdaleka tak radikálně jako při výsadbě.

V závislosti na síle výhonu většinou stačí, když tyto výhony zkrátíte o třetinu nebo polovinu – vždy na očko směřující ven, aby vznikla prosvětlená koruna. Pokud byste i nadále zkracovali tak radikálně jako při výsadbě, vzniklo by příliš mnoho silných výhonů, které byste brzy museli zase odstranit.

Zpětný řez je správně hluboký, pokud nejvyšší očka silně vyraší, z pupenů níže položených však vzniknou pouze slabší a většinou kratší mladé výhony. Ty jsou u švestek osazeny nejen listovými pupeny, nýbrž částečně i květními pupeny.

Jinak se koruna zakládá podle stejných zásad, jaká byla popsána v knize u jabloní a hrušní, tedy s hlavním výhonem, hlavními větvemi, vedlejšími větvemi atd. Rostou-li hlavní nebo vedlejší větve příliš vzpřímeně, rozepřete je pomocí rozpěr, případně je sesaďte na výhony nebo větve rostoucí směrem ven. I u švestek by měla mít koruna po každém zpětném řezu pyramidální tvar.