Elektrické nářadí - vrtací, sekací a kombinovaná kladiva

Přítlakem až třikrát slabším – vystačí asi 50 newtonů (5 kg) – zato s postupem třikrát rychlejším než při vrtání příklepovou vrtačkou se do tvrdého betonu nebo do kamene dostávají otáčející se speciální vrtáky nebo vrtací dláta, na jejichž konec několiktisíckrát za minutu udeří kovový píst. Původně jen pneumatické nářadí vyvinuté z hornických sbíječek je dnes ve stavebnictví nahrazeno mnohem účinnějším elektropneumatickým nářadím.

Elektropneumatická vrtací kladiva tvarem, hmotností i příkonem připomínají jednorychlostní nebo dvourychlostní vrtačky s pistolovým nebo žehličkovým držadlem. Motor soustavou ozubených převodů otáčí vřetenem, navíc pohání jednoduchý pístový kompresor, v jehož válcovité komoře souosé s vřetenem se pohybuje pístový úderník s těsnicími kroužky. Při pohybu vpřed naráží úderník na osazení nástroje, při zpětném chodu pístu kompresoru vzniká v komoře podtlak, který stáhne úderník rychle zpět. Uspořádání převodů se liší podle toho, zda je píst kompresoru poháněn výkyvným ramenem asymetrického unašeče. U silnějších kladiv se spíše používá klikový mechanizmus.

Pístové úderníky přenášející rázovou energii jsou vysoce namáhány a kvůli nejvyšší možné účinnosti přenosu energie jsou těsněny výměnnými fluoroelastomerovými kroužky.

Boj o snížení hmotnosti vrtacích kladiv z důvodu pohodlnějšího ovládání a zmenšení fyzické námahy obsluhy si vynucuje pokročilé výrobní technologie. Skříně se např. tlakově odlévají z hořčíkových slitin, písty a ojnice příklepového mechanizmu se zhotovují z extrémně lehkých, skleněnými vlákny zpevněných kompozitů s vynikající kluzností. Motory jsou intenzivně ochlazovány, kolektory mají prstencovou výztuž. Samoodpojovací uhlíky převádějící proud do kolektoru jsou účinně chráněny proti prachu, který do nářadí proniká zejména při práci nad hlavou.

Bez ohledu na konstrukci mechanizmu umožňují elektropneumatická vrtací kladiva nastavení samotného vrtání bez příklepu, vrtání s příklepem nebo jen sekání bez otáčení nástroje. Poslední jsou označována jako sekací kladiva.

Při vrtání s příklepem se spirálový vrták s tvrdokovovými břity poměrně pomalu otáčí, každý náraz létajícího pístu na jeho dřík mu však předá rázovou energii, která se dá regulovat od 0,1 do 5 Joulů na jeden úder.

V režimu sekání lze břit sekáče nastavit obvykle do 12, ale také až do 36 různých pozic, aby bylo možné lépe vyvážit šikmé působení síly na ruce uživatele.

Ve všech režimech funguje elektronicky nastavitelná bezpečnostní spojka chránící ruce uživatele i drahý vrták nebo dláto při zaseknutí nebo při najetí mezi ocelovou výztuž v betonu.

Elektropneumatická vrtací kladiva se dělí podle hmotnosti na lehká (obvykle ve třídách do 2 kg a do 5 kg), s nimiž lze např. pracovat i nad hlavou, a těžká (od 5 kg do 11 kg). Pokud jsou vybavena i pro šroubování (mají pravo/levotočivý chod a nastavitelný krouticí moment), jsou označována jako kombinovaná. Většina z nich převzala pohodlné upínání SDS-plus, SDS-max, nejnověji SDStop.

Sama sklíčidla se dají bez pomocného nářadí sejmout nebo nasadit. Tak je možné se po provrtání nebo prosekání betonu obratem pustit s rychloupínacím sklíčidlem pro nástroje s válcovitou stopkou do vrtání dřeva nebo kovových konstrukcí.

Moderní kladiva v obou hmotnostních kategoriích jsou mimořádně výkonná. S vrtací korunkou dokáže např. čtyřkilogramové vrtací kladivo za minutu vyvrtat do tvrdého betonu 90 mm hluboký otvor o průměru 60 mm. Při rozbíjení betonu těžkým kladivem lze počítat s výkonem až 500 cm3 za minutu.

Vibrace jsou tlumeny stále dokonalejšími antivibračními systémy, měkké obložení držadel a rukojetí bývá samozřejmostí.

K hygieničtější práci mohou být vrtací kladiva vybavena předsádkovou odsávací soupravou, která využitím vlastního ventilátoru odsává prach do připojitelného textilního vaku, nebo se připojí na sací hadici průmyslového vysavače. Zatím jen kladiva Hilti odsávají drť a prach přes prachový filtr svým ventilátorem do integrovaného, ale odpojitelného plastového zásobníku.

Jak sklíčidla a upínací pouzdra, tak veškerá ložiska i elektromotor a uhlíky musí být několikanásobně chráněny před působením agresivního prachu z vrtání a sekání betonu či zdiva. Vinutí cívek bývá např. chráněno podobně jako u úhlových brusek práškovým nástřikem epoxidové pryskyřice. Většina profesionálních kladiv vyšší třídy má v řídicí elektronice otáček a krouticího momentu integrovánu i diagnostickou jednotku informující uživatele rozsvícením červené diody o zbývající (obvykle osmihodinové) rezervě před jejich nutnou výměnou. Nejdražší těžká vrtací kladiva jsou osazena mikročipem, který kromě osobních dat uživatele a výrobních údajů (pro případ odcizení) pro informaci servisu registruje odpracované hodiny od prvního použití nářadí nebo od poslední servisní prohlídky.

Vrtací kladiva se obvykle dodávají v praktických plechových či plastových kufrech s přihrádkou pro několik nástrojů nebo ve firemních systainerech.