Třešeň - řez třešní

V roce 74 př. n. l. přivezl římský vojevůdce Lucullus do Říma jako válečnou kořist vyšlechtěnou třešeň, jejíž šťavnaté plody se staly pokrmem labužníků. K tomu, aby se člověk dočkal chutných třešní z vlastní zahrady dnes stačí výprava do školky a pravidelná péče.

Polokmen a zákrsek

Řez při výsadbě se provádí stejně jako u jabloně a hrušně. V mladé koruně zůstanou pouze tři silné, nepříliš vzpřímeně rostoucí výhony, které by měly být rozmístěny co možná nejpravidelněji kolem kmene. Jelikož jsou třešně silně rostoucí, měly by budoucí hlavní větve růst na kmeni co nejdále od sebe.

Zbylé výhony, nacházející se v koruně nově vysazeného stromu, buď odstraňte – stojí-li vzpřímeně –, nebo vyvažte do vodorovné polohy. Následně zkraťte zbylé budoucí hlavní větve na očko směřující ven.

Při výchovném řezu zkracujte budoucí hlavní větve a prodloužení kmene (hlavní výhon) pouze v následujících 2-3 letech. V dalších letech zpětný řez neprovádějte. Hlavní větve pouze sesaďte na výhon rostoucí směrem ven a odstraňte konkurenční výhony stejně jako výhony, které se vyvinuly na horních stranách větví a zabraňují přístupu světla dovnitř koruny.

Ostatní výhony podél hlavních větví a kmene – mají-li dostatek místa – vodorovně vyvažte. Tím dosáhnete časné sklizně. Současně tak trochu pozastavíte mohutný přírůstek, koruna bude menší.

Při pozdějším udržovacím řezu každých pár let se koruna pouze prosvětluje. Péče o plodicí větve odpadá.

Tento řez a ostatní práce s řezem spojené, jako odstranění větších větví nebo zmlazení celé koruny, se provádí nejlépe ihned po sklizni, tedy v červenci nebo srpnu. Rány, které při tom vzniknou, se u třešně lépe zahojí v létě než po zimním řezu.

Jelikož třešně často bývají velmi vysoké, sesaďte po sklizni jejich vrchol na níže umístěnou větev. Jinak by byla sklizeň u třešní, které obyčejně mívají velkou korunu, ještě více ztížena, především však díky nižší koruně zabráníte nehodám, nebo jejich riziko přinejmenším omezíte.

Třešeň – „vřetenovitý zákrsek“

Shora uvedené platí pro třešně s velkými korunami, které se vysazují většinou jako polokmeny či vysokokmeny, případně jako zákrsky. Takové kmeny se hodí pouze do velkých zahrad. V době květu vypadají jako nádherné okrasné stromy, mají však tu nevýhodu, že ze všech lákavě červených třešní většinou nezbyde příliš mnoho pro vlastní potřebu. Většinu si odnesou kosi nebo špačci, neboť použití sítě je u takto mohutných korun témě nemožné.

Z toho důvodu je potěšitelné, že nově existuje slabě rostoucí výběr ‘Lamberts Compact’. Stromek sice nebude tak malý jako vřetenovitý zákrsek jabloně na slabě rostoucí podnoži, ale přesto postačuje vzdálenost 2,5-3 m mezi jednotlivými stromky, a korunu lze ochránit před ptáky sítí.

Řez při výsadbě většinou není nutný, neboť stromky jsou dodávány v kontejneru z umělé hmoty s kmenem vysokým 0,6-0,8 m, tzn. s kořenovými baly. Kořeny jsou tedy nepoškozeny, takže není nutno provádět hluboký zpětný řez výhonů, které se mají později vyvinout ve větve, a znovuobnovovat rovnováhu mezi kořenovým systémem a větvemi. Při správném řezu lze v následujících letech výšku omezit na 2,5 m až maximálně 3,5 m.

Podobně jako u vřetenovitých zákrsků neprobíhá zakládání koruny se třemi, nýbrž s pěti až šesti hlavními větvemi, na nichž se vyvíjí plodicí větve. Ty by měly být volně rozmístěny podél kmene, a to tak, aby nepřekrývaly větve pod sebou. Po založení koruny je potřeba provést pouze občasné prosvětlení.