Řez a střih kvetoucích keřů (3)

Bobkovišeň

Tvarujte podle potřeby

Stálezelené keře, jako bobkovišeň, mají mnohostranné využití. Můžete je nechat volně růst, zapěstovat z nich živý plot nebo je tvarovat řezem od časného jara do konce léta. Až na výjimky, k nimž patří některé skalníky a hlošiny (Elaeagnus), stálezelené listnaté dřeviny snášejí také silnější seříznutí do starého, vyholeného dřeva. Například vyholené větve pěnišníků vždy jen s několika listy na koncích výhonů se dobře vyrovnávají s takzvaným sesazením koruny a při dobré péči opět bohatě obrazí.

Jinak se však řežou stálezelené jehličnany. Pokud byste hluboce seřízli vyholené větve okrasných smrků, jedlí a borovic, už znovu neobrazí. Totéž platí pro zeravy (Thuja), cypřišky (Chamaecyparis) a jalovce (Juniperus). U těchto druhů odstraňujte jen výhony, které nejsou důležité pro stavbu koruny nebo kostry rostliny. Také není vhodné zaštipovat špičky středních výhonů u smrků a jedlí, neboť po zaštípnutí vrcholu výhonu se jej rostlina snaží nahradit a z jednoho místa pak vyraší větší počet nových výhonů, které rostou různými směry šikmo i dovnitř. Přímá špička se však už nevytvoří a rostlina vypadá poněkud neupraveně. Jediným jehličnanem, jehož větve obrážejí i ze staršího dřeva, je tis.

Stejným způsobem se řežou

Aukuba (Aucuba)
Stálezelené dřišťály (Berberis)
Zimostráz (Buxus)
Stálezelené brsleny (Euonymus)
Cesmína (Ilex)
Mamota (Kalmia)
Ptačí zob (Ligustrum)
Stálezelené zimolezy (Lonicera nitida, Lonicera pileata)
Pieris (Pieris)
Pěnišníky (Rhododendron)
Skimie (Skimmia)
Stálezelené druhy kaliny (Viburnum)
Tis (Taxus)

Magnolie

Řez není nutný

Všechny listnaté dřeviny je sice možné řezat, ale existuje řada druhů, u nichž je pravidelný řez zbytečný. Nezvyšuje ani množství květů, ani nemá vliv na harmonické utváření koruny. Takovou rostlinou je právě šácholan (Magnolia). Kvete bez řezu rok od roku bohatěji a ani po několika desetiletích nevykazuje žádné známky stárnutí. Nezbytná řezná opatření pro krásnou, dobře rozvětvenou korunu se provádějí už v pěstební školce na mladých rostlinách určených k prodeji. Také stromy, například lípy, se zpravidla neseřezávají. Zpětný řez prováděný kvůli regulaci výšky vzrůstu může být dokonce problematický. Ubližuje přirozené kráse koruny stromů a keřů a musí být v pravidelných časových odstupech opakován. Některé dřeviny nesnášejí silnější zpětný řez vůbec: vilín obrůstá jen slabě a u štědřence odvislého neboli „zlatého deště“ se větší řezné plochy špatně hojí.

Stejným způsobem se řežou

Muchovník (Amelanchier)
Zmarilka (Cercis)
Bělas (Chionanthus)
Všechny kvetoucí svídy (Cornus)
Lískovníček (Corylopsis)
Datyně (Enkianthus)
Kuska (Fothergilla)
Halézie (Halesia)
Vilín (Hamamelis)
Štědřenec (Laburnum)
Pivoňka dřevitá (Paeonia)
Citronečník (Poncirus)
Většina druhů kalin (Viburnum)

Stromková vrba

Silněji seřezávejte

Malé stromky, jako japonská stromková vrba celolistá (Salix integra ’Hakuro Nishiki’), jsou velmi oblíbené, pěstitelé o ně ale mnohdy špatně pečují. Barevné listí působí zvlášť svěže, když všechny výhony každoročně v únoru silně seříznete. Opomenete-li toto pěstební opatření, korunka rychle ztratí tvar a počet mladých výhonů výrazně poklesne. Protože stromky snadno a dobře regenerují, můžete i u exemplářů, které delší dobu nebyly ošetřovány, vhodným hlubokým seříznutím na několik pupenů vytvořit požadovaný tvar.

Převisle rostoucí vrba jíva (Salix caprea ’Pendula’) vyžaduje každoroční řez, neboť jinak trpí zvýšeným opadem květů (oblíbených „kočiček“) a výhony uvnitř koruny odumírají. Počkejte však se seříznutím až po odkvětu kočiček, které poskytují časně zjara vzácně bohatou pastvu pro včely. Mandloň trojlaločná (Prunus triloba) se rovněž seřezává teprve po odkvětu. U peckovin obecně se vždy řeže až v období vegetace, čímž se snižuje riziko klejotoku a následné možnosti odumření rostliny.

Stejným způsobem se řežou

Převislá vrba jíva (Salix caprea ’Pendula’)
Mandloň trojlaločná (Prunus triloba)