Skleníky - typy skleníků (1)

Skleník se sedlovou střechou

Volně stojící skleník se sedlovou střechou představuje nejčastěji stavěný typ skleníků – jak prefabrikovaných, tak svépomocně budovaných. Konstrukce většinou sestává z jednolodního „domku“ s pravoúhlým půdorysem, kolmými svislými stěnami, nízkou podezdívkou, bodovou nebo hotovou základovou deskou a se sklonem střechy 24,5 až 30 stupňů.

Sklon střechy se výrobce od výrobce liší. Většinou však bývá 26 stupňů. Tento sklon postačuje k samočisticímu účinku dešťovou vodou. Rovněž umožňuje sklouznutí sněhové pokrývky ze střechy, díky čemuž se zátěž střechy udržuje v zimních měsících v přijatelných mezích. Pro širší skleníky se zpravidla nabízí dvoulodní nebo třílodní konstrukce. Širší skleníky by jinak byly v hřebenu příliš vysoké a v obytné zástavbě by je stavební úřad jistě nepovolil. V Anglii a v USA je běžné opatřovat skleníky se sedlovou střechou tzv. střešní valbou (v Evropě je tento typ k vidění jen zřídka). Mnohem častější u nás bývají skleníky se šikmými bočními stěnami. Tento typ býval dříve v zahradách častý a nabízí se ještě i dnes pod názvem „holandský skleník“. Zpravidla se jedná o skleníky menších rozměrů.

Zapuštěný skleník

Pochozí pařeniště bylo předchůdcem skleníků zčásti zapuštěných do země, obvyklých v předminulém století. Vlastně si však nezaslouží, aby upadly v zapomnění. Jistě, nepředstavují právě ideální zařízení pro pěstování zeleniny, ovšem pro mnohé skleníkové nadšence (ať už se zabývají pěstováním orchidejí či citlivých alpínek) jsou stále ještě zajímavé. Lze je provozovat s vynaložením jen malého množství energie. Při jejich stavbě se však rozhodně doporučuje konzultace s odborníkem, protože zděné stěny zapuštěné pod úroveň terénu musí vydržet tlak půdy.

Solární skleník

Pod označením solární skleník se nabízejí prosklené stavby, jež se vyznačují rozdílným sklonem střechy (tzv. asymetrické skleníky). Jsou konstruovány tak, aby větší střešní plocha směřovala k jihu a sklon střechy odpovídal místnímu letnímu slunovratu (v zimě dopadá sluneční záření na tuto stěnu téměř kolmo). Cíl je jasný, ovšem někdy se zvýšené náklady nevyplatí, a už vůbec nelze například malé stavby tohoto druhu považovat za solární skleníky. K tomu je zapotřebí více. Především musí být (nezávisle na primární energii – elektrický proud, plyn, olej) skleník mimo dosah mrazu, čehož lze v našich zeměpisných šířkách dosáhnout jen s velkými obtížemi. Vývoj systémů pro tepelnou akumulaci, termických solárních zařízení nebo jiných způsobů získávání energie jde rychle kupředu a získané poznatky a vynálezy lze využít i v oblasti menších skleníků. Přitom bychom se měli zaměřit především na oblast výdělečného zahradnictví, které bude při stále vzrůstajících energetických nákladech využívat všech „úsporných možností“.