Skleníky - typy skleníků (2)

Skleník „střecha“

Existují i skleníky, které vypadají, jako by byly tvořeny pouze střechou – dříve bývaly sestavovány z jednotlivých pařeništních oken. Jedná se o nejjednodušší typ skleníku, většinou představující jakési přechodné provizórium. U nás se jim odnepaměti říká „japany“. Vyznačují se jednoduchou rámovou konstrukcí, která umožňuje i montáž svépomocí.

Přilehlý skleník

U tzv. přilehlého skleníku (občas se mu také říká „skleník s pultovou střechou“) jde vlastně o jakýsi poloviční skleník, nezávisle na konstrukčním typu. Tento skleník většinou přiléhá k nějaké zdi, zídce či stěně domu, a je nejčastěji orientovaný k jihu. Je praktický, a co do provozních nákladů bývá ve většině případů cenově výhodnější než srovnatelný volně stojící skleník. Přilehlý skleník mívá zpravidla poloviční sedlovou střechu, díky plastům se dnes nabízejí i půlkruhové tvary. Vzhledem k tomu, že tyto skleníky většinou nepřiléhají k volně stojícím zídkám nebo garážím, ale rovnou k obytným domům, využívají teplo vyzařované z budovy, a tudíž potřebují ke svému provozu méně energie než klasický „poloviční skleník“. Do přilehlého skleníku se obvykle vchází buď prostupem přímo z domu (tyto krátké cesty jsou výhodné pro vodovodní i elektrickou přípojku a také pro samotné využívání tepla), anebo samostatnými dveřmi zvenčí.

Skleník s kulatou střechou

Ačkoli se skleníky s kulatou střechou dříve používaly výhradně v souvislosti s fóliovníky, dnes je tomu jinak: může za to využití plexiskla či moderního polykarbonátu. Tyto desky umožňují prakticky jakýkoli tvar střechy bez rušivých konstrukčních dílů. Ušetří se tím materiál i náklady. Na druhé straně jsou však u tohoto typu časté problémy s větráním. Jedná se nicméně o cenově výhodnou variantu, určenou k pěstování zeleniny nebo předpěstování sadby letniček.

Kulatý skleník

Kulatý skleník vlastně sestává z šesti, osmi, dvanácti nebo dokonce z šestnácti základních segmentů, které společně sestavené vytvářejí téměř kruhový půdorys. Opravdu kulatou kopuli z plastu nebo dokonce ze skla by totiž zaplatil jen málokdo. Ať už se jedná o dřevo, hliník nebo ocel, „kulatý“ skleník vždy působí v zahradě jako skvost. Možnosti jeho využití pro zahradničení však mají také své meze. Složitě se do něj umisťují kultivační stoly nebo závěsné poličky a ani větrání není dvakrát snadné. Pokud však existuje možnost větrání skrze kopuli, boční okna nebo dveře, je i kulatý skleník vhodný k pěstování rostlin. Zbývá však otázka, zda to vlastně není škoda.

Fóliovník

U fóliovníku se v podstatě nejedná o nějaký speciální typ skleníku, pokud jde o tvar či velikost. Rozdíl je pouze v použitých konstrukčních dílech, které jsou většinou z oceli, zřídkakdy z hliníku nebo plastu – vše nabízené v provedení umožňujícím snadnou montáž. Většina fóliovníků mívá jednoduchou tunelovitou konstrukci, tvořenou ocelovými trubkami ukotvenými v zemi. Hlavní problémy spočívají ve správné volbě fólie a ve větrání.

Vzhledem k těsnosti fólie se ve fóliovníku udržuje vysoká vlhkost vzduchu, což často bohužel zvyšuje možnost napadení rostlin plísněmi. Fóliovník bez vhodného větrání se proto vždy považuje za poměrně problematický. Kromě toho v důsledku silného nárůstu teploty uvnitř dochází ke značnému odpařování vody z květináčů i z půdy samotné. Souběžně s tím stoupá obsah vody ve vzduchu. Při snížení teploty vzduchu (večer, za deštivého počasí atd.) stoupne vlhkost vzduchu na přibližně 100 %. Kvůli těmto podmínkám bývají rostliny ve fóliovníku vystaveny „stresovým situacím“. Tento problém úspěšně vyřeší pouze dostatečná ventilace. Přitom je třeba brát v úvahu, že při náhlém vniknutí suchého vzduchu z venkovního prostředí dochází k silnému poklesu vlhkosti vzduchu, což vždy mívá za následek zvýšenou spotřebu vody. Na standardních polyetylénových fóliích se tvoří jednotlivé kapky, mezi nimiž se ještě nacházejí mikroskopicky malé kapičky. Existuje možnost ztlumení světla a odkapávání. Z těchto důvodů lze zakoupit fólie opatřené takovou vrstvou, která tvorbě kapek zabraňuje.