Skleník a pařeniště - prosklení skleníků a pařenišť (1)

Sklo – materiál, v němž se snoubí tradice s budoucností

Sklo, přesněji řečeno zahradnické sklo, je unikátní minerální materiál, který se skládá z kyseliny křemičité, kysličníku hlinitého, vápenatého, hořečnatého, sodného a vápenatého, dále z kysličníků síry, železa, titanu a občas i dalších přísad. Sklo není vznětlivé, hořlavé a ani je nelze zpopelnit. Nehrozí riziko požáru skleněného skleníku – pokud jde o prosklený plášť.

Běžně používané sklo propouští elektromagnetické záření o vlnové délce 320–2800 mm. Jeho spektrální propustnost při kolmém dopadu světla činí pro ultrafialové záření cca 49 %, pro viditelné světlo až 90 % a pro infračervené záření (tepelné záření) 80–85 %. V průběhu ročních období nemění sklo v podstatě vůbec své fyzikální ani chemické vlastnosti. Díky své vysoké propustnosti pro záření skýtá předpoklady pro dobrý růst rostlin. Jeho hladký povrch lze snadno čistit, popř. jej dokážou omýt i dešťové kapky.

Nevýhodou skla je poměrně vysoké riziko rozbití. Na trhu se sklo nabízí v různé kvalitě a tloušťkách (různé druhy). Jestliže dříve se pro zahradnické účely nabízelo čiré sklo pouze druhé jakosti, nynější zdokonalená výroba zajišťuje výhradně nejvyšší jakost. Sklo je pro skleníky akceptovatelné teprve od tloušťky 4 mm; tento předpis platí jak pro lesklé „zahradnické sklo“, jehož oba povrchy jsou hladké, tak i pro čiré sklo, které má jednu stranu hladkou a druhou nerovnou. Na nerovnostech zvrásněné plochy se dopadající světelné paprsky lámou a výsledkem je příznivější difúzní neboli rozptýlené světlo. Hladký povrch patří při zasklívání vždy na venkovní stranu. Opravdu patrný je tento jev ale až u větších skleníků. Oba typy skla lze kombinovat: střešní plochy lze vytvořit z čirého skla (difúzní světlo), svislé plochy z hladkého skla (pro lepší propustnost světla).

V ojedinělých případech, většinou u vytápěných teplých skleníků, přichází v úvahu také izolované sklo. Buď v kombinaci s dvojitou deskou ve střešní oblasti, nebo – ne tak často – u domů s odpovídající statikou jako bezpečnostní izolační sklo. Dříve se do množárenských skleníků (tj. s vysokou potřebou tepla) leckdy zabudovávaly dvě tabulky za sebou. Oproti jednoduchému sklu má izolační sklo dvě nebo tři tabulky, které mohou sestávat ze stejnorodých tabulek skla (např. 2 × 4 mm sklo float) nebo z různých tabulek. U této kombinace se dbá na dodržení jisté vzdálenosti a v okrajové části jsou tabulky vzduchotěsně uzavřené vhodným tmelem nebo může být prostor mezi nimi volitelně vyplněný inertním plynem.

Tip: Běžně používané sklo se vyznačuje dlouhou životností a dobrou propustností pro světlo, nese však s sebou i riziko rozbití. Nepoužívejte tabule o síle pod 4 mm!