Trvalky - dělení trvalek

Trsy trvalek se mohou velmi rychle a nekontrolovaně šířit. Výhony a kořeny se tlačí do všech stran ve snaze najít nové zdroje výživy a nový terén. Mnohé druhy na původním místě odumírají; jako příklad poslouží kopretiny, které se zároveň rády „stěhují“ po zahradě. Příčinou odumírání jsou také výměšky rostlin, napadení háďátky a odčerpávání živin, což vše vytváří jev, které mu se říká „únava půdy“. Dělení rostlin má proto také oživující účinek a musí se, když rostliny nerostou správným tempem každé 3–4 roky.

Nejlepší dobou k tomu je období vegetačního klidu, tedy bezmrazé dny pozdě na podzim, v zimě a především na jaře, když vegetace ještě příliš nevzrostla . Trvalky můžete dělit také po skončení vegetační doby, kosatce (Iris) po odkvětu v červenci, pivoňky po ukončení růstu na podzim. Trávy se dělí pouze na jaře, protože růst kořenů jinak silně zaostává. Vysadíte-li je na podzim. mohou se tyto rostliny marně potýkat s mrazem a usycháním.

Baly vyryjte a můžete je pak silným bodnutím rýčem rozdělit. Mnohé trsy jsou spojeny jen volně. Tyto rostliny se pak dělí již samy. Zde často stačí, když baly rukama rozdělíte a zmenšíte. Každá rostlina přitom potřebuje aspoň jeden výhon a příslušné kořeny.

Denivky
Druhy a odrůdy Hemerocallis

Jednotlivé odrůdy robustních trvalek z východní Asie kvetou od konce května až do září. Ve své domovině rostou na okrajích lesů a v křovinách, ale také v blízkosti vod.

Snášejí stejně dobře slunce jako polostín a daří se jim ve všech humózních zahradních půdách. Velké nálevkovité květy zvadnou sice již za jediný den, ale zato se objevují ve velkém množství. Jejich barevná paleta sahá od krémově bílé přes žlutou, růžovou, fialovou až k červenohnědé. Zvlášť krásné jsou odrůdy s odlišně zbarvenými skvrnami nebo proužky.

Rostliny můžete snadno množit dělením:

Rýčem nejprve oddělíme větší trs. Vhodným obdobím pro dělení jsou podzimní a jarní měsíce (až do poloviny dubna), neboť později už začíná růst výhonů. Dobře nabroušeným listem rýče pak ještě bal odrýpněte napříč nebo na libovolném jiném místě. Přitom jen těžko zabráníte poškození některé části rostliny.

Následně pracujte rukama. Příhodné pro další růst jsou menší baly, asi 10 cm v průměru, s 5–7 výhony. Čím méně půdy přitom setřesete a čím rychleji přijdou rostliny opět do dobře připravené půdy, obohacené kompostem nebo humusem pro tvorbu kořenů, tím méně budou rostliny ve vývinu rušeny.

Poškozené kořeny zakraťte, čímž podpoříte jejich růst. Rostliny zasaďte vždy 30 cm od sebe a důkladně zalijte.