Zídky - volně stojící zídky

Odstranění malého sklonu v místě pro posezení, vybudování opěry pro schody nebo jenom jednoduše radost z tvůrčí práce – to vše s sebou může přinést vybudování malé zídky, terasovitého záhonu nebo terasy, opírající se opěrnou zídku. Existuje zde řada možností od klasického zdění až po vybudování kamenné stěny, od zdí z litého betonu přes jemnou práci na zídkách z přírodního kamene až k téměř neuspořádané hromadě kamení. Prastaré viniční zídky a antické kyklopské zdivo poskytují stejně jako ušlechtilé stavby zdí z mramoru svědectví o mnohostrannosti typů zdí. Pro naši zahradu si můžeme vybrat mnohé příklady a realizovat je v miniaturizované podobě, můžeme je však také jednoduše považovat za pouhé osvědčené vzory, pomocí kterých si lze utvořit určitou představu a načerpat nové myšlenky.

Základy zdí

Volně stojící zdi, ale i takové zdi, které mají vyrovnávat sklon terénu, vyžadují zpravidla stabilizující základ. Volně stojící zídky, které jsou vyšší než 1 m, by měly být založeny v nezámrzné hloubce, to znamená, že ve stávající půdě je třeba vykopat terén do hloubky minimálně 80 cm v šířce o něco přesahující budoucí rozměr zdi, nanést zhruba 60 cm mrazuvzdorného štěrku nebo suti, dobře tento materiál zhutnit a opatřit zhruba 20 cm silnou vrstvou betonu. Po zatvrdnutí betonu na něj usaďte pomocí malty první vrstvu. Takto se dá vybudovat bezpečná volně stojící zídka. Vyšší zídky s výplní se budují také na mrazuvzdorném základu s betonovou vrstvou. Pro zdění až do výšky zhruba 60 cm postačí kamenný základ. K tomu účelu vykopejte v celé délce zdi zhruba 40 cm stávající zeminy, vyplňte ji betonem a po zatvrdnutí začněte se zděním. Dbejte na to, aby vrstva betonu ležela po ukončení prací pod konečnou výškou zeminy, aby nebyl základ vidět.

Volně stojící zeď

Nízké zídky pro posezení a ohraničení terasy lze postavit relativně snadno ve vlastní režii. Těžší to již bývá u volně stojících zdí, které jsou vyšší než 1,20 m. Zde je třeba uvážit, zda nepřizvat z bezpečnostních důvodů k práci odborníka.

Materiály pro stavbu zídek

Přírodní kámen: Zdi z přírodního kamene mají zvláštní kouzlo. Pro volně stojící zdi se nabízejí pravidelně otesané nebo nařezané kameny, protože je lze snadno vrstvit na sebe.

Používají se nejrůznější možnosti zdiva, například kvádrové zdivo, známé již z antiky, střídavé zdivo nebo řádkové zdivo. Pro tyto možnosti zdění je ovšem nezbytné mít tvůrčí oko a ještě lepší řemeslnou zručnost, protože přírodní kameny se musí často dodatečně upravovat a přizpůsobovat do správné formy. Zídky z přírodního kamene vyžadují ochranný kryt, kterého docílíte pomocí velkých desek nebo kamenů. Jednotlivé vrstvy volně stojící zídky musíte navzájem spojit maltou, přičemž je třeba vzít v úvahu skutečnost, že mnohé typy hornin nesnášejí vápennou maltu. I spárování se provádí pomocí malty a spárovačky, přebytečný spárovací materiál se pečlivě za mokra setře. Dbejte na to, aby spáry nebyly příliš široké – nevypadá to pěkně a snižuje to i stabilitu zdi.

Betonové prefabrikáty: Průmyslová nabídka je velmi široká. Nejen v „myší šedi“, ale i jako náhražka přírodního kamene co se týče barvy, struktury a rozměrů jednotlivých zdicích prvků. K tomu existují všechny možné zvláštní tvary, jako jsou vhodné krycí desky a další příslušenství. Kromě toho obdržíte přesný návod ke stavbě.

Jednotlivé vrstvy se kladou za pomoci řídké malty a nemusí být zpravidla spárovány, protože k sobě pasují téměř beze švu.

Betonové zdi: Pro tento typ zdí je třeba zbudovat dřevěné bednění. I zde potřebujete nejprve dostatečnou hloubku základů, minimálně 40 cm. Každá volně stojící zídka by měla mít šířku minimálně 40 cm. Velice stabilní budou takové zdi, do kterých se zabudují ocelové výztuže. Bednění vyplňujte po vrstvách betonem. Po každé vrstvě beton pečlivě zhutněte, zalijte jej trochou vody a pokračujte takto až do požadované výšky. Horní vrstva betonu se nakonec stáhne prknem do rovné plochy a po zatvrdnutí se zkrášlí pomocí pěkné krycí desky.

Různé výtvory můžete vytvářet při použití hrubozrnného betonu, kdy dodatečným opracováním zatvrdlé plochy kladivem a sekáčem docílíte i struktur přibližujících se přírodním vzorům. Šedá barva bohužel přetrvá.

Kabřinec: Neomítnuté zdi z kabřince mají velice „teplý“ tón, lze je budovat relativně snadno a vypadají pěkně i po několika desetiletích. Lze s nimi pokládat geometrické, ale také zakřivené tvary. Ať se již jedná o nízké zídky k sezení, ochranné zídky v kombinaci se schody nebo o terasovitý záhon – u všech je nezbytný betonový základ. Jednotlivé vrstvy spojujte na cement a dílo nakonec vyspárujte speciálním spárovacím materiálem. Důležité je očistit kabřinec pomocí vody a houby od zbytků cementu a spárovací hmoty, protože později je již odstranění bez poškození materiálu obtížné. Zdi z kabřince je třeba nahoře ukončit tak, aby do nich nemohla pronikat vlhkost a zdivo se tak při mrazu netrhalo. V tomto smyslu se osvědčily zaoblené kabřincové tvarovky, ale také mírně přesahující desky z přírodního kamene – obojí vypadá velice pěkně.

Cihlové zdivo: Pro cihlové zdivo potřebujete cihly, používané i pro stavbu domů. Nemusíte jako v případě kabřince kupovat ostře pálené plné cihly. Stavba se provádí na betonovém základu, na kterém zdíte po vrstvách pomocí cementové malty. Protože bude zeď následně opatřena omítkou, lze vytvářet velice pěkná zaoblení, malá okénka a průhledy, ale také se pomocí zaoblených tvarů vypořádat s různou výškou v terénu.

V tomto případě nevadí, budete-li muset cihly přiřezávat, abyste docílili zakřivených linií. Zaoblené horní zakončení by mělo být omítnuto tak, aby mohla voda dobře odtékat, protože jinak je třeba položit ještě ochrannou vrstvu. Tu je možno vytvořit například pomocí pěkných střešních tašek, ale také většími deskami nebo mrazuvzdornými dlaždicemi. Po omítnutí a zaschnutí lze zeď natřít barvou dle vlastního vkusu.