Rostliny: Cunninghamia lanceolata - ostrolistec kopinatý

Mnoho lidí posedlých svými okrasnými zahrádkami často hledá něco neobvyklého, podivuhodného a zvláštního, a tak tu a tam experimentují s některými druhy jehličnanů, které je na většině našeho území dost obtížné pěstovat. Jsou však jiné, které tak velké problémy s pěstováním nemají, ale přesto se o nich málo ví, a proto jsem se rozhodl Vám jeden z nich trochu přiblížit.

Jedním z takových zvláštních a velmi atraktivních okrasných jehličnanů, který se u nás dost obtížně pěstuje, je například současník dinosaurů jihoamerická araukárie česky nazývaná blahočet chilský (Araucaria araucana), jež je choulostivý na větší mrazy. Kdo někdy cestoval například po Dánsku či Nizozemsku, tak mi potvrdí, že blahočet chilský je častou ozdobou tamních pečlivě udržovaných předzahrádek. Jenže co naplat, čím dále od moře, tím obtížněji je pěstitelný. Nemá rád příliš velké mrazy ve spojení s vysušujícími ledovými větry. Jinými slovy vnitrozemské podnebí mu naprosto nesvědčí. Jeho hranice běžnějšího rozšíření je zhruba na Rýnu, ale dále uvnitř Evropy se s většími exempláři můžeme setkat pouze ve vinorodých oblastech, jako je třeba jižní Morava, anebo na některých chráněných místech uvnitř zástavby (například v Praze, ale i v některých jiných městech).

Atraktivní a málo známý

Pokud chcete jehličnan podobně atraktivní jako araukárie, můžete si do zahrady pořídit jiného pamětníka dinosauří éry – Cunninghamii, česky pojmenovanou ostrolistec kopinatý, která je takto nazývána podle jehlic, jež svým tvarem připomínají hroty kopí. Ostrolistec je araukárii podobný právě svými ostrými a pichlavými jehlicemi, a to zejména v mládí. Cunninghamia lanceolata byla v dřívější literatuře někdy označována i jinými českými názvy např. ostrolist čínský, ostrolistec Cunninghamův a podobně, ale to vše je pořád o něco lepší než v angličtině, kde se jí říká Chinese fir (čínská jedle), a to i navzdory tomu, že s jedlemi, krom toho, že to jsou oba jehličnany botanickými systematiky zařazeny do stejného řádu Pinales (borovicotvaré), nemá nic společného. Své vědecké jméno Cunninghamia dostala na počest anglického lékaře doktora Jamese Cunninghama působícího v Číně, který ji pro vědecký svět v roce 1702 objevil. Jeho bratr Allan Cunningham (1791 – 1839) sběratel rostlin pracující pro královskou botanickou zahradu v Kew se zasloužil o širší rozšíření této zajímavé dřeviny z jihovýchodní Asie do celého světa.

Ostrolistec kopinatý (Cunninghamia lanceolata) je u nás zatím jen málo známým a ojediněle pěstovaným jehličnanem, který by si zajisté zasloužil větší rozšíření, a to nejen proto, že u nás nemá větší problémy s pěstováním, ale hlavně proto, že jeho vzhled je pro nás zvláštní a neobvyklý.

Popis stromu

Ostrolistec kopinatý (Cunninghamia lanceolata) je stálezelený druh jehličnanu pocházející z jihovýchodní Asie. Botanici se dlouho přeli o to, zda jej řadit do tisovcovitých nebo cypřišovitých a zda rod Cunninghamia má více druhů nebo jen dva, a sice Cunninghamia lanceolata a Cunninghamia konishii. Dnes převládá názor, že druh Cunninghamia lanceolata má poddruhy konishii a lanceolata.

Ostrolistec kopinatý (Cunninghamia lanceolata) má spirálovitě rozmístěné ohebné ale silné a ostré jehlice trojúhelníkového tvaru až 6 cm dlouhé lesklé zelené se dvěma světlejšími pásky na spodní straně. Na vodorovně směřujících větévkách jsou jehlice rozmístěny ve dvou řadách. Barva jehlic se mění od svěže zelené na mladých přírůstcích po sytě zelenou, která strom zdobí v létě, až po překrásně bronzový kabát, který se strom obléká na zimu. Díky tomu se o Cunninghamii rozhodně nedá říci, že by byla fádní a v zimě i v létě pořád stejná.

Mladá rostlina na první pohled ze všeho nejvíce připomíná blahočet chilský (Araucaria araucana) s poněkud jemnějšími a špičatějšími jehlicemi. V mládí roste poměrně pomalu a s přibývajícím věkem velikost jejích ročních přírůstků postupně narůstá. Starší strom má červenohnědou podélně rozbrázděnou kůru. Ve své domovině v Číně, Vietnamu či Tchaj-wanu dorůstají stromy s kuželovitou korunou výšky třicet až padesát metrů přičemž velmi rády tvoří boční kmeny. V našich podmínkách výška jejich nepravidelně kuželovitých řídkých korun dosahuje okolo pěti až osmi metrů. Samčí květy jsou žlutohnědé rozmístěné v chomáčcích, samičí mají žlutozelenou barvu a jsou nahloučeny ve svazečcích na konci větévek. Plodem je kulovitá až čtyři centimetry široká šiška, zpočátku zelená později zbarvená do hněda.

Využití

Ostrolistec kopinatý je lesnicky využíván, k čemuž přispívá, že se snadno vegetativně množí. Pěstuje se na rozsáhlých lesních plantážích nejen ve své domovině, ale například i v severní Americe, kde je ceněno jeho relativně měkké, ale pevné a velmi aromatické dřevo odolné hnilobě a hmyzu. Neměl by být pěstován v suchých oblastech – ne snad proto, že by nevydržel sucho, ale hlavně proto, že jeho suché opadané jehličí velmi snadno vzplane a dřevo prosycené pryskyřicí pak velmi dobře a rychle hoří. Proto je les Cunninghamií velmi náchylný k lesním požárům. V jihovýchodní Asii se dřevo Cunninghamie používá nejen ke stavbě chrámů a domů, kde je jistě vhodné využití aromatického trvanlivého a dobře opracovatelného dřeva odolného hnilobě i hmyzu, ale třeba i pro výrobu rakví.

Většinou je Cunninghamia ve světě pěstována jako okrasný strom ve větších zahradách a parcích. Pro menší prostory je využíváno široce rozložitého a pomaleji rostoucího kultivaru s našedlými jehlicemi, který se správně nazývá Cunninghamia lanceolata ´Glauca´. U tohoto kultivaru se uvádí, že je o něco otužilejší než výchozí druh, ale ani ten nemívá problémy přežít mrazy až do -25°C. Mnohem větším problémem jsou mrazivé severní vysušující větry.

Pěstování

V našich podmínkách je Cunninghamia poměrně dobře pěstitelným stromem snášejícím jak plné slunce, tak polostín. Nejlépe jí vyhovují středně těžké kyselejší hlinitopísčité půdy s dobrou drenáží a přiměřenou vlhkostí. Když je stromek dobře zakořeněný, snáší i přísušek. Naprosto mu nečiní žádné obtíže civilizační vlivy, jakým je například znečištění ovzduší. Dříve se tvrdilo, že nesnáší větší mrazy, ale z vlastní zkušenosti mohu říci, že je (možná až na extrémní stanoviště) v našich podmínkách docela dobře mrazuvzdorný. Nicméně, v mládí je vhodné se k němu chovat poněkud pozorněji. S přibývajícím věkem už tolik pozornosti, spočívající v letním zalévání a zimním krytu, nevyžaduje.

Ostrolistec kopinatý (Cunninghamia lanceolata) je okrasným stromem, který by si dozajista zasloužil mnohem větší rozšíření než má. V současnosti se s ním nejčastěji setkáme jako se sbírkovou dřevinou v arboretech a botanických zahradách, ale jeho nenáročnost a atraktivita jej předurčuje pro široké využití v okrasném zahradnictví.

Zkusíte ho pěstovat i Vy?

Fotografie:
1. Ostrolistec kopinatý (Cunninghamia lanceolata) je už od malé rostliny velmi atraktivní svým vzhledem.
2. Cunninghamia se na podzim začíná vybarvovat do bronzova.
3. Na kmínku mladé rostliny dlouho zůstávají zřetelné jehlice. Později je kůra podélně rozbrázděná.
4. Ostrolistec je velmi snadné rozmnožovat pomocí řízků.
5. Na konci větviček bývají nahloučeny šišky