Zelené hnojení pro zlepšení půdy

Dotaz: Často slýchávám, že se má na zahradě používat zelené hnojení. Co to je a jak se provádí?

Odpověď: Pod pojmem zelené hnojení se rozumí přímý výsev některých druhů rychle rostoucích a aromatických rostlin, které vytvoří v relativně krátkém čase velké množství zelené „hmoty“. Již za několik týdnů je porost dostatečně vysoký a zelené rostliny se mohou zapravit do půdy. V půdě se organická hmota rozloží a přispívá ke zvýšení obsahu humusu a živin. Pro zelené hnojení jsou obzvláště vhodné bobovité rostliny, které na svých kořenech v symbióze s určitými houbami (mykorhiza) vážou dusík, který mohou využívat následně pěstované plodiny. Zelené hnojení zlepšuje nejen strukturu půdy a půdní garé (zralost), ale i růst rostlin.

Zelené hnojení je v podstatě náhradou za jiné druhy humusu. Jeho využití je opodstatněné zejména na půdách s malým obsahem humusu a tam, kde se dlouhou dobu nehnojilo organickými hnojivy. Využívá se po sklizni koncem léta či na podzim tam, kde se již nepočítá s dalším využitím půdy. Zelené hnojení příznivě působí na půdu i v dalších směrech. Je vždy lepší, když je záhon pokrytý zeleným porostem, neboť vlivy počasí (slunce, déšť) působí na obnaženou půdu nepříznivě, negativně ovlivňují především půdní garé (zralost) i strukturu půdy.

Rostliny na zelené hnojení se většinou vysévají v červenci a v srpnu, a to speciální druhy rostlin, které jsou schopny vázat dusík v půdě a navíc pozitivně ovlivňují úrodnost půdy. Oblíbené jsou hvězdnicovité a bobovité rostliny, ale i druhy z dalších čeledí, např. bob polní (Vicia faba), lupina (Lupinus), pohanka jedlá (Fagopyrum esculentum), vičenec setý (Onobrychis vicifolia), hořčice polní (Sinapis arvensis), vojtěška setá (Medicago sativa), ředkvička(Raphanus sativus), vikev setá (Vicia sativa), jetel plazivý (Trifolium repens). Obzvláště cenná je svazenka (Phacelia). Tyto druhy vytvoří v relativně krátké době velké množství organické hmoty.

Tip: Přímé zarývání celých rostlin do půdy je často obtížné. Proto je vhodné nejprve porost zeleného hnojení posekat či rozdrtit žacím či mulčovacím strojem a následně při podzimním zpracování půdy zapravit do půdy. Zapracování do půdy by mělo probíhat relativně pozdě, při časném zapracování se začne organická hmota rozkládat již během podzimu a uvolňující se živiny se během zimy z horních vrstev půdy vyplavují. Proto se vyplatí dodržovat zásadu, že rostliny zeleného hnojení se zapracovávají co nejpozději, aby k rozkladu a uvolňování živin docházelo až na jaře.