Řízkování jehličnanů

Čas na řízky je tu. Srpen je ideálním měsícem pro řízkování jehličnanů. Jak postupovat, pokud si chcete „rostlinný materiál“ vypěstovat sami, vám poradí článek.

Pokud potřebujete jen několik stromečků, tak to ještě není s náklady tak hrozné, ale když chcete pořídit stromečky na živý plot okolo celé velké zahrady, tak už to docela leze do peněz. Nakonec to může být prospěšné i jinak, třeba tím, že když sami svým úsilím a péčí něco vypěstujeme, už to pro nás nebude jen nějaký obecný „materiál“ (jak nazývají barbaři a prznitelé českého jazyka kde co, například můj bývalý šéf tak označoval své podřízené), ale naše milé sazeničky, které chceme využít k okrášlení okolí pro potěchu oka nejen svého, ale i všech kolemjdoucích. Pokud věnujete tu snahu a budete u toho, až vaše řízky začnou pouštět první nesmělé kořínky a budou vyžadovat vaši každodenní péči a lásku při jejich ošetřování, určitě to už pro vás nebude nic obyčejného, i když půjde o docela běžný druh, který koupíte v zahradnictví za rohem za pár korun.

Řízek vůbec nemusí být uříznutý

Řízek vůbec nemusí být uříznutý, ba co více – myslíte si, že je možné dokonce tvrdit, že nejlepší řízek je utržený? No jo ale dá se takový „trhanec“ ještě nazývat řízkem? Inu, v rostlinném světě ano – i utržená větvička může být řízkem, a když je správně utržena, tak může být ještě lepším a lépe se ujímajícím, než když ho z matečné rostliny (to je ta co se ji snažíme vegetativní cestou namnožit) uřízneme. Takže, jak ho nejlépe utrhnout? Jednou rukou uchopíme větévku a druhou její letošní výhonek, který tahem odtrhneme i s kouskem (takovou malou patičkou) loňského dřeva. Když si to párkrát zkusíte, uvidíte, že je to docela jednoduché. Vlastně je z toho za chvíli téměř rutina. Uchopit, odtrhnout, odložit… a tak pořád dokola… Řízek se samozřejmě z matečné rostliny dá i odříznout. Po odříznutí (či odstřihnutí nůžkami) je dobré odtrhat na silnější straně řízku v délce asi centimetr či dva všechno jehličí, protože (zejména pokud je delší) brání zapichování řízků do substrátu. Pokud ještě po jedné straně odřízneme ve stejné délce tenoučký proužek kůry, udělali jsme vše, co bylo pro přípravu řízků třeba.

Z vrcholků jsou nejlepší

Je dobré vědět, že nejlépe se ujímají řízky z vrcholků a konců větví, kde je přirozeným způsobem nahromaděno nejvíce látek podporujících růst. Pokud chceme ještě o něco zvýšit pravděpodobnost, že vynaložené úsilí nebude marné a naše práce povede k výsledku, můžeme použít růstového stimulátoru. Dá se jednoduše koupit v tekuté nebo práškové podobě. Pak stačí postupovat podle návodu v ředění a aplikaci. Pokud je práškový, pak se namočí koneček řízku ve vodě, aby na něm stimulátor lépe ulpěl.

Substrát

Utržené či uříznuté a nastimulované řízky zapichujeme do substrátu. Jako substrát se dá vzít všelicos, co dobře drží vlhkost a zároveň je vzdušné. Může se použít směsi rašeliny a písku, ale já mám nejraději perlit, který sám nehnije a neplesniví, dostatečně zadržuje vlhkost a zároveň v něm řízky tolik nehnijí. Řízky zapichujeme nejlépe zešikma seříznutou stranou dolů.

Vzdušná vlhkost je důležitá

Vzdušná vlhkost a stálá teplota jsou důležité faktory kladně ovlivňující zakořeňování. Řízky nesmí být příliš přelité, aby nezahnívaly, ani nesmí přeschnout. Nad nimi je dobré udržovat vysokou vzdušnou vlhkost nejlépe tím, že množárnu přikryjete sklem, ale pak zas musíte dávat dobrý pozor, aby nedošlo k jejímu přehřátí vlivem slunečního svitu. Takže je třeba ji umístit raději do stínu. Musí se pravidelně kontrolovat a hlídat, abychom to s vlhkostí nepřehnali a naše řízky nezplesnivěly. Inu, když nemáte počítačem řízenou atmosféru, chce to stálé hlídání, trochu citu a hodně trpělivosti. Pokud budete nechávat zakořeňovat jen pár řízků, tak na tento úkol se mi osvědčil malý plastový „skleníček“, s průhledným víkem s malými průduchy, co koupíte takřka v každém zahradnictví či hobby marketu. Je lehký, dá se snadno přenést a dobře se hlídá.

Trpělivost nejen růže přináší

Pokud budete trpěliví a pečliví, dočkáte se výsledku – na bázi vašich řízků se nejdřív vytvoří hojivé pletivo, takzvaný kalus, a z něj posléze začnou vyrážet drobounké kořínky. Za jak dlouho se to stane, závisí nejen na podmínkách, které jste svým řízkům připravili, ale také na druhu jehličnanu, z kterého jste je natrhali, či nařezali.

A ještě jeden dovětek: když vašim řízkům neprozradíte, že není vhodná doba, můžete je zkusit množit i v jiném ročním období. Pokud jim vytvoříte ty správné podmínky, tak se stejně chytí, i když je to někdy za delší dobu.

Přeji vám hodně štěstí!

Fotografie:
1. Správně uříznutý řízek s koncem s odstraněnými jehlicemi. Ostrolistec kopinatý (Cunninghamia lanceolata)
2. Na bázi řízku se za nějaký čas vytvoří malá bambulka hojivého pletiva. Ostrolistec kopinatý (Cunninghamia lanceolata)
3. V perlitu dole vyráží první jemné kořínky a nahoře začínají vyrážet nové výhonky. Za nějakou dobu už se bude moci Ostrolistec kopinatý přesadit do něčeho výživnějšího, než je perlit.
4. Pokud řízky odtrháváme, mělo by to vypadat nějak takhle: na bázi řízku zůstane malá „patička“ starého dřeva. (vlevo Zeravec východní (Platycladus orientalis ‘Aurea nana‘ a vpravo Jalovec skalní Juniperus scopulorum ‘Skyrocket‘)
5. V perlitu čekají na svou příležitost řízky Podocarpus lawrencei, Sciadopitys verticillata, Sequoia sempervirens a Wollemia nobilis.