Rostliny: Helenium - záplevák

Po dlouhý čas se zápleváky (Helenium) objevovaly jen v selských zahradách. Přitom jsou tyto trvalky vhodné do každého květinového záhonu a skvěle se uplatní také ve větších skupinách na okraji zahradních jezírek. Všem odrůdám sluší kombinace s dalšími trvalkami vrcholného léta, jako jsou plamenky (Phlox), třapatkovky nachové (Echinacea purpurea), hvězdnice (Aster), slunečnice (Helianthus), šalvěje (Salvia) a stračky (Delphinium), ale i s trávami, jako dochan (Pennisetum) a proso (Panicum).

Květy zápleváků, které se hodí i k řezu, zaujímají škálu teplých tónů od žluté přes oranžovou až k sytě červené. V závislosti na odrůdě se objevují od poloviny června do poloviny září, výška rostlin se může pohybovat mezi 60 a 180 cm. V zahradnických šlechtitelských ústavech probíhá šlechtění zápleváků na atraktivní vzhled, kompaktnost vzrůstu, zimovzdornost, bohatost kvetení a rovněž na odolnost vůči chorobám. Pevným, kompaktním vzrůstem se vyznačuje například odrůda ’Rauchtopas’, ’The Bishop’ nebo ’Moerheim Beauty’.

Zahradní zápleváky (označované Helenium hybridum) pocházejí většinou ze zápleváku podzimního (Helenium autumnale), který planě roste v oblasti vlhčích luk a bažin Severní Ameriky. Proto jsou i šlechtěné odrůdy náročné na slunce a dobře snášejí také dočasné přemokření. Svědčí jim kypré, stále mírně vlhké půdy s dostatkem živin, a protože mělce koření, je v létě, zvlášť za horkých dnů, důležitá dostatečná zálivka – jinak rychle zvadnou. Suchou půdu zápleváky nesnášejí vůbec. Na jaře zápleváky, jež jsou poměrně náročné na dostatek živin, potřebují dávku vyzrálého kompostu nebo organické hnojení. Vysoké odrůdy nejsou tak stabilní jako nižší kompaktní keříky. Proto nezapomeňte jejich dlouhé stonky vyvázat nebo jim poskytněte jinou oporu. Nechce-li se vám rostliny podepírat, zkuste to jinak: na jaře stonky zkraťte na polovinu. Rostliny pak zůstanou nižší, pokvetou ale o něco později.

A jeden praktický tip na závěr: Chcete-li prodloužit období kvetení, zkuste na jaře zakrátit jen část výhonů a u zbytku odstranit jen špičky hlavních výhonů. Potom už stačí jen pravidelně odstraňovat odkvetlé květy, aby se rostliny zbytečně nevysilovaly tvorbou semen a aby nebyl narušován pěkný vzhled rostliny.