Rostliny: Sequoiadendron giganteum - sekvojovec obrovský

Nejmohutnějšími stromy na světě jsou jednoznačně sekvojovce obrovské (Sequoiadendron giganteum), jejichž výskyt je soustředěn na velmi malém území na svazích Sierra Nevady v Kalifornii

Stálezelený jehličnatý strom dorůstá stometrových výšek. Kmen je sloupovitý, dole rozšířený vybíhající v mohutné kořenové náběhy. Je pokryt tlustou, červenohnědou, podélně brázditou měkoučkou borkou, u starých stromů až 50 cm silnou. Koruna je u mladých stromů rostlých na volném prostranství široce kuželovitá, později volná a nepravidelně zaoblená. Sytě zelené letorosty jsou kolem dokola obrostlé krátkými srpovitě prohnutými jehlicemi s lehkým nádechem do modra. Šišky jsou oválné až vejcovité, 4,5–8 cm dlouhé, 4–5 cm široké na stromě zůstávají několik let zelené, pod stromem se dají najít tmavě hnědé zpravidla už bez semen.

Mamutí strom

Jednotlivé stromy úctyhodného stáří rostoucí v americkém národním parku mají dokonce svá jména. Jeden z nich pojmenovaný „Otec lesů“ byl vysoký 120 metrů, a když v roce 1953 padl, byl z jeho kmene uříznut veliký „koláč“ příčného průřezu kmenem, který byl jako exponát v parku vystaven. Na jeho letokruzích jsou značky označující významná data. Je tam tak nejen rok 1492 kdy byla objevena Kryštofem Kolumbem objevena Amerika, ale je tam i značka vyznačující rok 323 před naším letopočtem tedy rok, kdy zemřel Alexandr Makedonský. Tehdy už bylo stromu nějakých 150 let.

Dnes už tak vysoké sekvojovce v parku nenajdeme, ale další sekvojovec pojmenovaný General Sherman také nemá do výšky sta metrů příliš daleko. Tento zhruba dvaapůltisíce let starý strom s obvodem kmene 35 metrů, váží i s kořeny asi 2500 tun což představuje přibližně 17 000 m2 dřeva. Každoroční přírůstek jeho dřevní hmoty odpovídá množství dřeva, které vyprodukuje smrk za 25 let.

Zrozeny z ohně

Kromě rekordních rozměrů můžeme na sekvojovcích obdivovat ještě jednu zcela unikátní vlastnost, a tou je dokonalá symbióza s lesními požáry. Sekvojovce se ohni nejen úspěšně brání, ale dokonce jej potřebují k svému rozmnožování. Dospělý strom mívá každoroční přírůstek asi 2000 nových, jako vejce velkých šišek, každá obsahuje kolem dvou stovek semen. Na rozdíl od jiných jehličnanů však šišky zůstávají viset na stromě i po uzrání a velký sekvojovec tak může mít v koruně desetitisíce šišek, ve kterých jsou uschovány desítky milionů semen! Semínka těchto obrovských stromů jsou velmi malá a tak mají i malou zásobu živin potřebných pro růst a nejsou sama schopná prorůst vrstvou napadaného jehličí a proto mladé rostlinky nedokážou obstát v konkurenci ostatních rychleji rostoucích rostlin. Tady pomůže požár. Drobná vegetace shoří, z jehličí se stane výživný popel plný látek potřebných pro růst, zatímco mohutným stromům krytým silnou kůrou s větvemi vyrůstajícími vysoko nad šlehajícími plameny oheň neublíží, ale naopak napomůže otevřít jejich šišky a na zem se snáší déšť drobounkých semínek, která nacházejí ideální podmínky pro svůj růst.

Semenáčky jsou velmi choulostivé - potřebují především stálý dostatek vláhy a přitom i množství slunečního světla. První týdny a měsíce jich přežije jen velmi málo, následné požáry pak zničí téměř všechny zbylé stromečky, které si ještě nevytvořily dostatečně silnou ochrannou kůru. Vzhledem k dlouhověkosti sekvojovců to ale nevadí a není třeba je před ohněm chránit. I kdyby se z každého sekvojovce během tří tisíc let ujal jen jeden jediný semenáček a vyrostl z něj dospělý strom, zůstane celkový počet sekvojovců zachován.

Největším nepřítelem stromů ve volné přírodě nebyly požáry, ale málem to byl člověk, jehož touha po kvalitním dřevě téměř dokázala tyto krásné stromy přivést k záhubě. Naštěstí si to lidé včas uvědomili a americká vláda začala již v v devatenáctém století tyto obrovské stromy schránit v národních parcích, kde se mohou dodnes návštěvníci obdivovat jejich mohutnosti.

Největší sekvojovce v ČR

Pokud neplánujete cestu do amerických národních parků a přesto si chcete udělat představu o majestátním vzhledu sekvojovců, máte možnost je najít v některém z našich zámeckých parků, kde sice nejsou tisícileté exempláře ale i ty, jejichž věk se počítá jen na nějakou tu stovku let, se nedají přehlédnout. Dva krásné sekvojovce rostou například v zámeckém parku v Ratměřicích na Benešovsku, ale na to až budou vypadat, jako Generál Sherman si budeme muset nějaké dva tisíce let ještě počkat, ale i tak stojí za vidění a jako tip na výlet. Jsou sice staré asi, jako byl „Otec lesů“, v době smrti vládce největší říše světa Alexandra, ale i tak mají výšku nějakých pětačtyřicet metrů (vlastnoručně jsem měřil jejich stín a počítal dle Pythagorovy věty) a obejmout je dokážou až čtyři lidé. A jak je najdete? Je to jednoduché. Stačí z hlavní silnice Praha – Tábor odbočit na obchvatu Votic směrem na Louňovice, a když projedete Jankovem, zastavte se na chvilku u památníku poslední bitvy třicetileté války. A když si budete připomínat dobu, kdy tímto krásným krajem kráčely Evropské dějiny, stačí zdvihnout oči a pohlédnout k bájné hoře Blaníku a už uvidíte dvě špičky mohutných stromů. Pak už je v zámeckém parku snadno objevíte a můžete se pokochat jejich krásou a mohutností.

Pěstitelé a milovníci rarit si stromeček mohou koupit v každém lepším zahradnictví, dokonce v několika kultivarech. Z jeho mohutnosti se nejspíše budou těšit (anebo ji proklínat) až jejich prapotomci.

Obrázek: Sequoiadendron giganteum v ratměřickém parku. O mohutnosti stromu si můžete udělat obrázek při srovnání s velikostí autora těchto řádků stojícího při jeho patě.