Hvozdíky, jimž naši předkové říkaly slzičky, okouzlují lidstvo odnepaměti. Jako součást kulturních dějin se vynořují ve zcela různých souvislostech: ve starém Řecku byl hvozdík považován za „božskou květinu“, o čemž vypovídá jeho latinský název Dianthus (Dios – bůh, Anthos – květ). Ve středověku hvozdík symbolicky odkazoval k Panně Marii, lásce a manželství. Později se symboliky červeného karafiátu zmocnili socialističtí politikové, v této souvislosti připomeňme například svrhnutí socialismu v Portugalsku, takzvanou karafiátovou revoluci.

Dianthus - hvozdík, karafiát
Doba květu: V–X
Postupem času vytvořili šlechtitelé nesčetné množství různých kultivarů hvozdíku. V závislosti na druhu a odrůdě dorůstá hvozdík do výšky 10–80 cm. Je oblíbený zejména pro své zvlněné, často voňavé květy, které se zpravidla objevují od května až do října.
Najdeme odrůdy s plnými i neplnými, jednobarevnými či dvoubarevnými květy, které jsou buď vzorované, nebo s roztřepenými okraji květů. Barevné spektrum květů začíná u bílé, žluté a oranžové, přechází přes růžovou a končí u purpurové a červené. Květy se mohou rozvinout do plné krásy zejména na slunném stanovišti v dobře odvodňovaných půdách. Odstraňováním odkvetlých květů podpoříme tvorbu květů nových.
Ukázka textu z knihy Lexikon - Rostliny pro zahrady snů, Hermann Hackstein, Wota Wehmeyer
Nakladatelství Rebo Productions CZ, www.rebo.cz
foto Hana Vymazalová
Nakladatelství Rebo Productions CZ, www.rebo.cz
foto Hana Vymazalová








