Nenáročné keře

Stromy a keře mají sice pověst nenáročných rostlin, ale neplatí to zdaleka pro všechny. Základním pravidlem je, že se musí udržovat ve formě střihem či řezem, který upravuje vzrůst keře a podporuje bohatou násadu květů. Naštěstí i tady existují výjimky: některé druhy totiž můžete po výsadbě prostě ponechat přírodě. Nepotřebují řez pro tvorbu květů a od přírody si zachovávají nevelký vzrůst, takže se vejdou i na malý prostor.

Kterou hortenzii vybrat?

Hortenzie jsou v povědomí pěstitelů považovány za pěstebně poměrně náročné. To platí však jen podmíněně: když hortenzie velkolisté (Hydrangea macrophylla) vysadíte na chráněné místo v polostínu, do půdy bohaté na humus a dostatečně vlhké, pokvetou každé léto, aniž se o to musíte jakkoli přičinit. Postačí jen, když vždy na jaře odstraníte namrzlé výhony a stará odkvetlá květenství. Do skupiny snadno pěstovatelných, nenáročných druhů patří také hortenzie Sargentova (Hydrangea sargentiana). Ta se dokonce obejde úplně bez řezu. Intenzivnější péči naproti tomu vyžadují hortenzie latnatá (Hydrangea paniculata) a hortenzie stromkovitá (Hydrangea arborescens). Po silnějším jarním řezu přinášejí v létě podstatně více květů.

Lískovníček a vilín

Lískovníček chudokvětý (Corylopsis pauciflora) je drobný, nanejvýš 1,5 m vysoký, na jaře kvetoucí keř z čeledi vilínovitých (Hamamelidaceae). Stejně jako vilínu (Hamamelis) se mu nejlépe daří, když jej vysadíte na mírně chráněné stanoviště s humózní, ne příliš těžkou půdou a dál už jej necháte růst v klidu, bez pěstebních zásahů. Zpětný řez nebo zastřihávání jsou zbytečné, neboť rostliny jsou dlouhověké a nasazují rok od roku více květů. Ani chorobami a škůdci téměř netrpí a jako malý přídavek vám na podzim připraví potěšení z pohledu na nádherné zlatožlutě zbarvené listy.

Úspěch začíná výběrem druhu

Pěstební nároky keřů souvisejí především s volbou stanoviště a půdy. Před výsadbou si zjistěte všechny podstatné informace o požadavcích rostliny, kterou si chcete vysadit, a pokuste se je co nejlépe naplnit. Pokud to není možné – třeba proto, že na zahradě nenajdete vhodné místo – zvažte, zda by nebylo vhodné zvolit jinou rostlinu.

---

Barevné keře do malé zahrady

Kalina Carlesiova (Viburnum carlesii) dosahuje velikosti jen kolem 1,5 m a na přelomu dubna a května přináší množství bílých, krásně vonících květů uspořádaných v bohatých květenstvích.

Květy pierisu (Pieris) nejsou tak výrazné, ale i ony mají svůj neopakovatelný půvab. Mezi odrůdami tohoto keře, jenž dorůstá výšky kolem 2 m, je zvlášť atraktivní ’Forest Flame’ s červeně zbarvenou kůrou mladých výhonů.

Malý formát pro milovníky šeříků – maximálně 1,5 m vysoký zakrslý šeřík Meyerův (Syringa meyeri ’Palibin’).

Kolem 1 m vysoká stálezelená neopadavá skimie (Skimmia) ’Rubella’ kvete v dubnu. Nejlépe se jí daří v humózní půdě ve stínu.

Jedovatý lýkovec (Daphne) dorůstá velikosti kolem 1,5 m a vykvétá velmi brzy, už začátkem března.

Krásné podzimní zbarvení a bílé květy v květnu – to jsou hlavní přednosti nevelkého keříku jménem kuska větší (Fothergilla major).