Výchovný řez stromů (2)

Poslal(a) 01.12. 2009 13:45:24 (19470 čtenářů)

Řez mrtvých větví
Jiná situace nastává při řezu mrtvých (suchých) větví. Mrtvé větve se v korunách mladých stromů nacházejí velmi málo. Pokud ano, pak svědčí o nízké vitalitě a špatném zdravotním stavu mladých jedinců. Po odumření větve dochází k aktivaci ochranné zóny větve v okolí větevního nasazení větve mateřské. Současně – protože mrtvá větev již sekundárně netloustne – se její báze začíná zavalovat novým každoročním tloušťkovým růstem mateřské větve. V této fázi je potřeba mrtvou větev odstranit, aby mohlo dojít k rychlému uzavření vzniklé rány ránovým dřevem.

Výchovný řez stromů: řez na větevní límeček A a 'lízanec' B - podélný řez [Shigo 1994) (ZPK)

Mrtvé a odumírající větve musíme proto řezat co nejtěsněji k okraji živého pletiva na bázi větevního nasazení větve mateřské. Její živá pletiva samozřejmě nesmí být v žádném případě poškozena! Zával v okolí větevního nasazení se nijak neformuje ani neupravuje.

Odstranění mrtvých (suchých) větví z koruny mladého stromu je často velmi důležité, nejen z hlediska provozní bezpečnosti, ale hlavně z důvodů zdravotních. Suché větve mohou být napadené rozličnými chorobami či škůdci a mohou oslabit celou mladou rostlinu.

Typy vedení řezu
V praxi se můžeme setkat se třemi typy vedení řezu na živých i mrtvých větvích:
paralelní řez („lízanec“),
pahýl – slangově často nazývaný jako “věšák”,
řez na větevní límeček (ovocnáři často známý jako „řez na větevní kroužek“).

Lízanec” (obr. 02) je technicky špatně provedený řez s kmenem či mateřskou větví téměř paralelně vedený, zasahující až za větevní límeček a velmi často i korní hřebínek (které oba silně destruuje), násilně zraňující dřevo větve, kterou chceme při řezu zachovat. Ta je pak vystavena negativnímu působení vnějšího okolí a infekčnímu tlaku patogenů. Jehličnany větevní límeček nevytvářejí, zde je tedy nutno řez vést skutečně paralelně s kmenem či mateřskou větví (v tomto případě však o lízanci v pravém smyslu slova nehovoříme). Lízanec je hrubou technologickou chybou a každopádně nejhorším typem řezu, který lze v koruně mladého stromu provést. Nelze jej nijak opravit, na rozdíl od tvorby pahýlu, který můžeme opravit a dříve či později správně zaříznout na větevní límeček.

Pahýl neboli “věšák” vzniká řezem, při němž nebyla zcela odříznuta větev či výhon, kterou chceme odstranit a její větší či menší část zůstává nad límečkem a brzdí tak včasné zavalení rány ránovým dřevem. Kromě toho je zbytek odumřelé části větve místem pro průnik patogenů do oblasti větevního nasazení. Pahýl lze často řezem opravit, proto není tak nebezpečný jako „lízanec“.

Řez na větevní límeček je veden přesně v místě nasazení dceřiné větve na větev mateřskou (popřípadě kmen) a končí před korním hřebínkem tak, aby tento spolu s límečkem nebyl při řezu poškozen. V současné době je doporučovaným typem řezu (technologicky správným), neboť se snaží respektovat přirozenou stavbu stromu a biologii růstu a vývoje jeho větvení a architektury. Dosti často je zaměňován s „řezem na větvení kroužek“, který je po mnoho let znám ovocnářskou veřejností.

Řez na větevní kroužek je sice typem řezu vedeným v místě větevního nasazení, ale kolmo na odstraňovanou větev tak, aby řezná rána byla plošně co nejmenší. To mnohdy vytváří v dolní části řezu větší či menší pahýl způsobený absencí řezu podél přirozené linie větevního nasazení. Nicméně často je řez na větevní kroužek shodný s řezem na větevní límeček. Proto lze oba tyto typy řezu víceméně považovat za řezy technologicky správné.

Odstranění silnější větve většího průměru v místě větvení, kterou nejsme při řezu schopni pohodlně udržet ve své volné ruce, nelze učinit najednou, přímo u větevního límečku. Obrazek 08 V místě větvení by mohlo při řezu dojít k odtržení kůry či dokonce dřeva větve mateřské, čímž by došlo k silnému poškození vnitřních pletiv dřeva ponechané větve či kmene. Dokonce by mohlo být zničeno citlivé místo větvení, ve kterém dochází k tvorbě důležité ochranné zóny větve, jenž je vystaveno vysokému infekčnímu tlaku patogenů. V takovém případě přistupujeme k tak zvané metodě řezu na třikrát.

Dojde-li při výchovném řezu větví v koruně k zatržení kůry, lýka a dřeva ponechané mateřské větve či dokonce kmene, jedná se o hrubou technologickou chybu, která je způsobena pouze a jenom nedbalostí arboristy.

Velikost řezné rány
Každý strom reaguje na řez (respektive na poranění) jinak. Rozdílná dynamika obranné reakce je pozorovatelná nejen mezi druhy, ale i mezi jednotlivými stromy stejného druhu. Dynamika reakce je ovlivněna mnoha faktory, zejména věkem, aktuální vitalitou jedince, dobou řezu, podmínkami stanoviště a podobně.

Zásadní vliv na efektivitu obranné reakce má velikost rány vznikající po řezu. V případě výchovných řezů by nikdy velikost řezné rány neměla být větší než 100 mm v průměru. Často provádíme řezné rány na mladých stromech plošně mnohem menší (někdy pouze v řádech několika jednotek či maximálně desítek milimetrů).

Z naší praxe jednoznačně vyplývá, že řezné rány nad 100 mm jsou pro jakýkoli mladý strom (zejména několik prvních let po výsadbě) velkým nebezpečím, s nímž se mnohdy nemusejí vyrovnat. Často se tyto velké rány brzy nezahojí a vznikají pak po silných řezech v koruně otevřené dutiny infikované dřevokaznými houbami a jinými patogeny.

Jiný aspekt, který nesmíme podcenit při rozhodování o velikosti řezu, je rychlost a kvalita tvorby kalusu a ránového dřeva. Úspěšnost a rychlost zavalení rány kalusem se snižuje se zvyšující se velikostí rány, v případě velkých řezných ran k překrytí jejich povrchu kalusem často dojde až za mnoho let. Je známo, že dobře se hojí rány hladké bez jakýchkoli otřepení a zatržení, způsobené ostrým zahradnickým náčiním (zejména ostrým zahradnickým nožem – nejlépe žabkou, dvousečnými nůžkami či ostrou pilou s jemnými zuby). Je také známo, že se lépe hojí rány oválné až kruhovité, rány s nepravidelným tvarem se hojí pomaleji a hůře. Velmi špatně a dlouho se hojí plošně velké rány způsobené „lízancem“, kdy dochází k silnému odumírání kambia po obvodu řezných ran. Proto platí důležité pravidlo, které znají zahradníci již několik staletí a předávají si je z generace na generaci: čím menší řezná rána, tím lépe, a naopak! V koruně mladého stromu raději vždy provedeme větší počet menších řezných ran mimo důležitá kosterní větvení než méně (popřípadě i jednu) velkou řeznou ránu, nejhůře přímo v kosterním větvení ošetřovaného stromu.

Výchovný řez stromů: oddělovací zóna [Shigo 1994) (ZPK)

Výchovný řez stromů: řez na větevní límeček A-B a metoda řezu 'ma třikrát' 1-3 [Shigo 1994) (ZPK)

Výchovný řez stromů: začištění řezné rány žabkou (ZPK)

Ukázka části textu z článku Výchovný řez stromů
Marek Žďárský, Pavel Wágner

Časopis Zahrada - Park - Krajina
www.zahrada-park-krajina.cz

Články: výchovný řez

01.12. 2009
20.72 kB čtenářů
Výchovný řez stromů (1)
17.01. 2010
26.32 kB čtenářů
Výchovný řez stromů (3)
21.01. 2010
19.00 kB čtenářů
Výchovný řez stromů (4)
Diskusní fórum / Keře a stromy
19.09. 2016
498 čtenářů
Menší dřevina - metr od domu a 0,4 m od plynoměru
14.02. 2016
2.53 kB čtenářů
Keře, stromky a rostliny na terasu - celoroční!
04.05. 2015
10.08 kB čtenářů
Výsadba keřů
21.10. 2014
70.09 kB čtenářů
Vrba japonská - zasychání Hakuro Nishiki
16.12. 2013
8.39 kB čtenářů
Delonix - ohňový strom
11.10. 2013
9.55 kB čtenářů
Živé ploty nestříhané
08.10. 2013
7.74 kB čtenářů
Původní keře - živý plot
07.10. 2013
13.33 kB čtenářů
Původní keře - druhy vhodné do zahrad
07.10. 2013
14.76 kB čtenářů
Bezúdržbový živý plot
01.10. 2013
33.99 kB čtenářů
Neopadavé keře do živého plotu
27.08. 2013
148.92 kB čtenářů
Goji, kustovnice čínská - pěstování