Rostliny: Taxus - tis | Dendrologická zahrada VÚKOZ (1)

V současné době známe tisy především ze sadovnických úprav parků a soukromých zahrad. Ve volné přírodě jsou velmi vzácné, ačkoliv před několika sty lety byly v našich končinách běžné. V několika oblastech je ještě najdeme v lesních porostech. Tisy patří k druhům dřevin, které byly odedávna člověkem využívány. Dnes si jich ceníme především jako okrasných dřevin, nemalé naděje ale vzbuzují z hlediska farmakologického.

Jen stěží odhadneme, kdy se tisy začaly využívat jako okrasné dřeviny. V literatuře najdeme bohatší zmínky o využití tisů v lidové magii a léčitelství. Tisy se využívaly jako desinfekce, ale také např. jako abortivum. Tisové dřevo bylo velmi oblíbené v nábytkářství. Černě napouštěné se označovalo jako „německý eben“. Uplatnění našlo i ve stavebnictví. Na východním Slovensku je zachována řada kostelíků (chrámů), při jejichž výstavbě bylo dřevo tisů hojně používáno. Každopádně asi nejstarší zmínky o využití tisů jako okrasných dřevin najdeme v Anglii. Velká část starých selekcí pochází z oblasti britských ostrovů a Irska. Přestože v evropských arboretech a školkách se v současné době pěstuje více než sto odrůd, u nás se setkáme jen asi s polovinou tohoto počtu. V Dendrologické zahradě v Průhonicích pěstujeme relativně obsáhlou kolekci tisů. Velká část pochází ze sedmdesátých let, asi polovina z konce osmdesátých let minulého století a zanedbatelné množství z posledních deseti let. Předmětem zhodnocení naší sbírky byly především starší výsadby.

Původní formy tisů rostou jako rozkladité vícekmenné keře, nebo stromky s průběžným kmenem a kuželovitou, někdy kulovitou korunou. Dorůstají výšky od 5 do 15 metrů. Tisy rostou velmi pomalu, jsou ale dlouhověké. Literatura uvádí exempláře často starší než 1 000 let. V zahradách rostou v mládí velmi pomalu, v prvních pěti až sedmi letech po výsadbě si zpravidla na nové stanoviště zvolna přivykají. Teprve potom začnou výrazněji narůstat. Kmeny tisů mají hnědočervenou borku, která se odlupuje v tenkých plátcích. U starších exemplářů je tento projev výraznější. Ve starých zahradách přináší tato vlastnost další estetický prvek. Na kmeni často obráží mladé větévky, nejčastěji v osvětlených partiích na prořezaných rostlinách. Jehlice vytrvávají poměrně dlouho, 4 až 8 let, v závislosti na podmínkách a průběhu počasí. Tisy jsou dvoudomé, výjimku tvoří jednodomá Taxus baccata forma monoeica Dom. Dospívají ve věku 20 až 30 let a potom pravidelně a hojně plodí až do vysokého stáří. Jedovatost tisu je obecně známá. Plody se vyvíjejí od srpna, dozrávají v září až listopadu. V příhodných podmínkách se bohatě vysemeňuje v širokém okolí. Stromy mívají v nižším věku obvykle jeden průběžný kmen s několika slabšími konkurenčními výhony, které ve vyšším věku často srůstají v jeden mohutný a svalovitý kmen. Proto se údaje o jejich stáří obvykle nadhodnocují. Kořeny tisů jsou dobře ukotveny v zemi, a strom proto dobře drží i ve velmi špatných podmínkách, např. na skalnatém kamenitém podloží. Tisy zaujímají na zemském povrchu ohromný areál, ale na rozdíl od jiných rodů jsou relativně stálé a jednotlivé druhy se jen málo odlišují. Největší areál přirozeného výskytu zaujímá Taxus baccata. Roste v západní a střední Evropě až po hranici utvářenou Baltickým mořem, Balkánem a částečně Malou Asií. Daří se mu na různých podložích od kyselých až po zásadité. Nepatří přímo ke dřevinám vápnomilným, ale roste-li na vápencích, má minimální konkurenci ostatních dřevin, které se takovým podmínkám vyhýbají. Vždy ale upřednostňuje vlhčí stanoviště. V zahradách se mu nejlépe daří na půdách čerstvých a propustných. Na velmi vlhkých půdách roste jen v teplejších oblastech mimo areál našich zemí. V zahradách na podmáčených půdách je silně poškozován. Patří vyloženě ke stinným dřevinám a obstojí i v plném stínu buků a jedlí, stejně tak i staveb. Na volně exponovaných plochách jej poškozují mrazy. Nejvýraznější poškození tisů bylo zaznamenáno v krutých kontinentálních zimách 1928–1929 a v roce 1940.

V našich zemích je výskyt tisů ve volné krajině v současné době velmi vzácný. Velký podíl na tom má jednak hospodaření v lesích v nedávné historii, ale také obliba dřeva sloužící k výrobě oštěpů a luků v 16. století, kdy byl ve velkém množství vyvážen do Anglie. Původní porosty v Anglii byly zničeny ve 14. a 15. století, proto se stal žádaným obchodním artiklem. Nám nejbližší centrum obchodu s tisovým dřevem bylo v Norimberku, což se přirozeně odrazilo na stavu tisů v našich zemích. V Bavorsku byl v roce 1589 vydán zákaz kácet tisy. Další velký vliv na úbytek tisů v krajině měla drastická těžba dřeva v 19. století. Tisy přišly o přirozenou ochranu velkých stromů a následné žďáření a pastevectví zkázu dokonalo. Dnes patří tisy k velmi vzácným dřevinám s přísnou ochranou. V evidenci Agentury ochrany přírody a krajiny je vedeno 82 starých exemplářů, z nichž největší dosahují po obvodu kmenu více než 400 cm. Rostou nejčastěji u různých selských stavení a hradů. Nejsilnější exemplář na území ČR najdeme v katastru obce Krompach v Libereckém kraji. Dosáhl obvodu 460 cm při výšce 11 m a průměru koruny 8 m. Profesor Jaromír Klika v knize Jehličnaté z roku 1953 zmiňuje tento tis s obvodem 360 cm při výšce 10 m. Další staré tisy jsou v obcích Nedvědice pod Pernštejnem a Domaslavice.

Fotografie:
1. Tis je jednoznačně nejhodnotnější dřevinou pro tvarovanou zeleň nejen ve slunné Itálii, ale i v našich klimatických podmínkách. Ve vzácných případech bývá v horkých letních dnech popálen na osluněné straně. Ideální je proto provádět řez mimo nejteplejší měsíce, pokud možno za podmračeného počasí. To se týká i řezu živých plotů. Villa Cetinalle, Itálie, duben 2007
2. Pro stálezelené živé ploty je tis nejlepším řešením. Jeho jedinou nevýhodou je pomalý růst. Pro dobrý a perspektivní vývoj živého plotu musíme počítat s dostatkem prostoru po stranách výsadby. Bujněji přirůstá jižním směrem, to musíme vždy zohlednit. Tvarované ploty v zahradě Sissinghurst Castle Gardens, Kent, Anglie, červen 2007
3. V pozadí tvarovaných tisů rostou dva exempláře tisu Taxus baccata ‘Fastigiata’; u pravidelně udržovaných tvarů je nutné provádět řez minimálně třikrát v průběhu vegetace, Newby Hall, Yorkshire, Anglie, 2007