Odrůdová rozmanitost druhu Taxus baccata

Ačkoliv proměnlivost jednotlivých druhů není výrazná, v rámci našeho domácího tisu obecného lze vysledovat naopak velmi výraznou proměnlivost odrůd. Ze zahradnického hlediska můžeme jednotlivé odrůdy rozdělit do několika skupin. Pokud jde o vzrůst, známe odrůdy vzrůstu zakrslého, plazivého, vejčitého, sloupovitého a převislého. Pokud jde o barvu a tvar jehlic, známe odrůdy s jehlicemi dlouhými, úzkými a kopinatými, ale také odrůdy s jehlicemi širokými a krátkými.
Odrůdy jsou barvy temně zelené, namodralé, trávově zelené a žluté, případně s okrajem jehlic žlutým, nebo bílým. Jehlice jsou obvykle uspořádány hřebenitě, vzácně také radiálně. Ze zahradnického hlediska je zajímavá žlutoplodá odchylka tisu ve formě luteibaccata.

Taxus baccata ‘Nissens Praesident’ je užší a vyšší, ‘Nissens Corona’ rozkladitý [foto 4] (ZPK)

Gerd Krüssmann v knize Handbuch der Nadelgehölze popisuje 84 kultivarů tisu obecného, 16 tisu japonského a 35 tisu prostředního. V posledních letech se ale sortiment tisů rozšířil o několik desítek nových taxonů, často nejistého původu.

Použití tisů v zahradnické praxi

Svými ekologickými nároky a vlastnostmi jsou tisy přímo předurčeny k použití jako výplňové podrostové dřeviny. Vhodné jsou i do větších skupin. Jsou vynikající bariérou proti prachu. Větší skupiny samčích rostlin ale produkují velké množství pylu, což je třeba zohlednit při použití ve městech nebo v blízkosti malých vodních ploch. Vzhledem k jejich mimořádné toleranci k řezu jsou ideální dřevinou k tvarování, a to jak v živých plotech, tak i k různým modelacím především v historických barokních zahradách. Pro temnou barvu jsou vhodné jako silně kontrastní zeleň do pozadí květinových a keřových záhonů. Tisy jsou vhodným doplňkem pěnišníků, azalek, hortenzií, magnólií, růží a mnoha dalších dřevin s hrubou texturou. Na suchých a stinných stráních rostou pomaleji, ale i zde najdou uplatnění vedle cesmín, mahónií a stálezelených dřišťálů. Na osluněných stanovištích bývají často žluto a bělopestré kultivary poškozovány intenzivním slunečním zářením. Živé ploty z jižní strany občas namrzají, v tomto případě je jejich citlivost k mrazům malým nedostatkem, protože u tvarovaných živých plotů namrzlé letorosty snadno zkrátíme řezem. Občas jsou stříhané tisy v živých plotech poškozovány v letních měsících intenzivním slunečním zářením při odhalení přistíněných částí rostlin.

S chorobami a škůdci se u tisů setkáváme celkem vzácně. Nejčastější poškození tisů způsobují psi. Tis reaguje velmi rychle na psí moč. Projevuje se zprvu zaschnutím, později poškozené části keřů až zčernají. Velmi citlivé jsou sloupovitě rostoucí odrůdy. Tam patrně dochází k odumírání kmínků. Nemalým problémem je v Dendrologické zahradě zimní spásání jehlic zvěří. To se projevuje především v dlouhých zimách s vyšší vrstvou sněhu. Mladou výsadbu nejčastěji poškozují srny, ta však dobře regeneruje. Závažnější bývá poškození solitérních keřů, když zvěř poškodí celé keře.

Nejčastějším problémem u tisů je ale jejich reakce na světlo. Některé odrůdy mohou vypadat zcela odlišně na plném světle než ve stínu. Tvarové formy bývají velmi řídké s netypicky rostoucími přírůstky. To se nejčastěji projevuje u sloupovitých forem, kdy letorosty, obvykle rostoucí přísně vzpřímeně, rostou ve stínu zvlněně až neuspořádaně. Plazivé typy tisů jsou ve stínu řidší a vyšší, než na plném světle. Barevné formy naopak vyžadují plné slunce, ve stínu jsou obvykle jen žlutě nebo bíle pruhované, případně se světlou barvou jehlic a někdy působí chloroticky, větve jsou obvykle řídké. Na otevřených plochách je někdy poškozuje ostré zimní slunce. Velmi tolerantní k slunečnímu záření je odrůda ‘Sommergold’. Intenzita žlutých odstínů je pravděpodobně také ovlivňována stanovištěm. Na chráněném stanovišti v Americké zahradě v Chudenicích je letní zbarvení odrůdy ‘Aurea’ až svítivě žluté. Keře přemnožené z identické rostliny jsou v Průhonicích světlejší a nevýrazné, barvou se blíží odrůdě ‘Washingtonii’. Barva u jednotlivých odrůd se přirozeně proměňuje i v průběhu roku. Nejintenzivnější barvy jsou v období po vyrašení, v zimních měsících jsou méně výrazné, někdy s podkladem hnědých odstínů. Již zmíněná odrůda ‘Washingtonii’ se v zimních měsících zbarvuje rezavě. Menší rozdíly v barvě v průběhu vegetace jsou u kultivarů s tmavými jehlicemi. Temně působí i stará odrůda ‘Glauca’. Jehlice má tmavě zelené s výrazným modravým ojíněním. Světle zelené jehlice mají odrůdy tisu Taxus cuspidata na nevhodném stanovišti. V Dendrologické zahradě na těžkých jílovitých půdách s téměř neutrální reakcí rostou velmi pomalu a jsou žlutozelené. V zimě na osluněných stanovištích získávají rezavou barvu obdobně jako Microbiota decussata.

Plazivé a nízké keřové odrůdy tisů

V posledních letech jsou stále žádanější plazivé odrůdy tisů. K nejznámějším patří odrůda ‘Repandens’. Její žlutá alternativa ‘Repandens Aurea’ je ale mnohem vyšší, její žluté zbarvení je velmi výrazné. Další z forem nižšího vzrůstu se žlutým zabarvením jehlic je ‘Sommergold’. Roste bujně a rozkladitě, bohužel nedostatečně kryje. Dá se tomu předejít zpětným řezem v prvních letech po výsadbě. U starších exemplářů překročí výška i 120 cm při šířce 5 m. Poslední cennou a téměř zapomenutou plazivou odrůdou je ‘Cavendishii’, kterou již dávno vystřídala zmíněná forma ‘Repandens’. Liší se především nižším vzrůstem než popisovaná odrůda ‘Repandens’. Z nabídek našich i zahraničních školek však již dávno zcela zmizela.

Keřové formy využívají zahradníci asi nejčastěji. Z nižších a kompaktních keřů je celkem atraktivní ‘Adpressa’ a zjara žlutá ‘Ingeborg Nellemann’. Na světlých stanovištích jsou velmi husté s kulovitým habitem. Ve větším stínu ztratí veškerý půvab. Ve stinných partiích rostou a působí velmi dobře rozkladité a vzrůstné kompaktní typy z německých předválečných selekcí. Odrůda ‘Nissens Corona’ má kratší a tuhé jehlice, narůstá výrazně do šířky. Nepatrně vyšší je ‘Nissens Praesident’, má oproti předešlé odrůdě pomalejší nárůst do šířky. Hrubší struktury dosahuje ‘Nissens Dirigent’ s delšími jehlicemi. I ten vytváří široký keř s výškou přes dva metry. K nejhodnotnějším odrůdám můžeme zařadit lety prověřenou odrůdu ‘Compacta’ s výraznou zelenou barvou a pěknou stavbou keře. Je ideální jak pro živé ploty, tak i pro podrostové skupiny. Z nižších a kompaktních forem je nenahraditelný tis japonský (Taxus cuspidata) v odrůdě ‘Nana’.

Fotografie:
1. Z novějších byť předválečných selekcí mají výběry ze školky Nissens v severním Německu, výborné vlastnosti; kultivar Taxus baccata ‘Nissens Praesident’ je užší a vyšší, ‘Nissens Corona’ oproti tomu rozkladitý
2. Taxus baccata ‘Ingeborg Nellemann’ je obdobou předešlé formy; liší se pouze nižším vzrůstem
3. Taxus baccata ‘Washingtonii’ je strará odrůda; má v průběhu roku světle zelenou barvu, v zimních měsících se mění v žluto hnědou, podobně jako Microbiota decussata
4. Z odrůd nízkého vzrůstu je stále nejžádanější Taxus bacata ‘Repandens’
5. Taxus baccata ‘Nissens Dirigent’ je jedinečný keř bujného růstu, ideální do podrostových skupin

Taxus baccata ‘Ingeborg Nellemann’ [foto 2] (ZPK)

Taxus baccata ‘Washingtonii’ [foto 3] (ZPK)

Taxus bacata ‘Repandens’ [foto 4] (ZPK)

Taxus baccata ‘Nissens Dirigent’ [foto 5] (ZPK)

Ukázka části textu a fotografií z článku Zhodnocení sortimentu tisů pěstovaných v Dendrologické zahradě
Zdeněk Kiesenbauer

Časopis Zahrada - Park - Krajina
www.zahrada-park-krajina.cz