Rostliny: Hedera - břečťan

Slušivý kabát z břečťanu

Břečťan je jedna z nejvděčnějších a nejrozmanitěji využitelných popínavých rostlin, které lze v zahradě pěstovat. Mezi jeho kladné vlastnosti patří i nenáročnost. Aniž by vyžadoval naši pomoc, bez problémů se vyšplhá po fasádách, pergolách, trelážích nebo kmenech stromů. Pod stromy a keři vytváří hustý zelený koberec, udrží se i v silně prokořeněné půdě a nenechává prostor pro růst plevelů. Protože je dominantní, měli byste jej kombinovat jen s mohutnými, silně konkurenceschopnými stínomilnými rostlinami, jako jsou udatna (Aruncus), rodgersie (Rodgersia) nebo kapradiny.

Vytrvalý šplhavec

Příležitostně porůstá břečťan také kmeny stromů. Ani to není na závadu – alespoň na velkých zdravých stromech ne. Břečťan totiž není parazitická rostlina, která by stromům škodila, ale využívá dřeviny jen jako oporu. Omezené množství slunečních paprsků, které korunami stromů proniká, mu stačí k životu.

Ozelenění fasád břečťanem vypadá dobře a je vhodné také z ekologického hlediska. Hustě olistěné stálezelené výhony se stávají útočištěm mnoha živočichů a navíc působí jako účinná izolace budovy, takže snižují finanční náklady na vytápění. Pro harmonické „soužití“ břečťanu s domem však musí být splněno několik předpokladů: omítka nesmí mít trhliny ani jiná poškození, protože příčepivé kořeny do poškozené omítky pronikají a mohou ji narušit natolik, že nakonec odpadnou kusy fasády a výhony vrostou do obnaženého zdiva.

Spojení na celý život

Břečťan na zdech domů – to je svazek na celý život. Zelený obrost zdi totiž lze jen stěží bezezbytku odstranit, protože příčepivé kořeny rostlin břečťanu se pevně zachytávají na podkladu a po odstranění zanechávají na omítce stopy. Ty se v případě nutnosti můžete pokusit odstranit: namočte je kyselou vodou a pak je odrhněte tvrdým kartáčem. Zbytky rostlin lze také odstranit plynovou opalovačkou – ale jen u masivních zdí bez vnější izolace. I v tomto případě buďte opatrní, abyste nezaložili požár.

Z botanického hlediska je tato aralkovitá rostlina zajímavým objektem, neboť se u ní vyskytuje méně obvyklý jev – heterofylie neboli různolistost. Projevuje se dvěma formami listů na jedné rostlině. Listy břečťanu na sterilních výhonech, které nekvetou, jsou vykrajované, zpravidla tříhroté. Osmi- až desetileté rostliny břečťanu však vytvářejí ještě plodné neboli fertilní výhony bez příčepivých kořenů, zpravidla vzpřímeného růstu. Ty nesou listy odlišného vzhledu – celokrajné, s nevykrajovanými okraji. Na těchto plodných výhonech rozkvétají v podzimním období zelenožlutá květenství, z nichž se potom tvoří plodenství tmavě modrých kuliček. Květy rozkvétající v září a říjnu jsou v době krátce před začátkem zimy vítaným zdrojem potravy pro včely.

Kvetoucí výhony si zachovávají vzpřímený růst, i když je použijete jako množitelský materiál. Dceřiné rostliny se potom dají použít jako běžné stálezelené keře. Dendrologické školky nabízejí tyto keřovité, vzpřímeně až rozklesle rostoucí formy pod odrůdovým označením ’Arborescens’. Jsou náročnější na světlo než ostatní odrůdy.