Včelstvo - savec složený z mnoha těl (1)

Poslal(a) 09.01. 2010 15:39:56 (13667 čtenářů)

Některé vlastnosti, kterými se vyznačují savci, nacházíme také superorganizmu včelstva.
Podle všech standardních kritérií jsou včely medonosné hmyz. Od doby jejich prvního výskytu, který se odhaduje na dobu před 30 milióny let, o tom dosud nikdo nepochyboval. Přesněji však pouze do 19. století, kdy se na včelstvo začalo pohlížet jako na obratlovce, a to v důsledku nevšedního srovnání, které formuloval včelař a truhlářský mistr Johannes Mehring (1815–1878): „Včelstvo je jedna bytost a odpovídá obratlovci. Dělnice reprezentují tělesné orgány potřebné pro údržbu a výživu organizmu, zatímco matka odpovídá samičím pohlavním orgánům a trubci samčím.“

Včelstvo: včela medonosná (BRÁZDA)

Tato koncepce kladoucí včelí kolonii na roveň s jedním jediným živočichem dala vznik pojmu „der Bien“, čímž má být vyjádřeno „organické zapojení jedinců". Na včelstvo se tak pohlíží jako na nedělitelný celek, jako na jeden jediný živý organizmus. V roce 1911 potom pro tuto formu života vytvořil americký biolog William Morton Wheeler (1865–1937) pojem superorganizmus (z latinského super = nad to, přes to, a řeckého organon = nástroj), vycházel při tom ze svých studií na mravencích.

Chtěl bych toto objevné pojetí pramenící ze zevrubného přírodního pozorování starých včelařů, kterým byla poprvé vyjádřena představa o včelí kolonii jako superorganizmu, posunout ještě dál tvrzením: společenstvo včel medonosných je nejen „obratlovec“, má dokonce některé vlastnosti savců.

Toto tvrzení se může zdát na první pohled značně přitažené za vlasy. Přestane však znít podivně, pokud přestaneme vycházet ze stavby těla včel a jejich kmenového a historického vzniku a začneme je zkoumat z hlediska funkčních evolučních vlastností, díky nimž savci, kteří jsou nejmladší vývojovou skupinou, tolik vynikají nad ostatními obratlovci.

Savce lze odlišit od ostatních obratlovců a zároveň je porovnat se včelami podle následujících vlastností:
+ Mají extrémně nízkou intenzitu rozmnožování – stejně jako včely (obrázek 1, kapitoly 2, 5).
+ Samice savců produkují pro výživu potomků ve speciálních žlázách mateřské mléko – samičky včel vyrábějí ve speciálních žlázách ke krmení potomků tzv. sesterské mléko (kapitola 6).
+ Odděleně od okolního světa nestabilních vlastností poskytují savci svým vyvíjejícím se potomkům ochranu formou přesně nastavených hodnot prostředí v děloze matky – včely poskytují svým potomkům stejnou ochranu a stejné konstantní prostředí v „sociální děloze“ včelího hnízda (obrázek 3, kapitoly 7, 8).
+ Tělesná teplota savců je asi 36 °C – včely udržují larvy v „sociální děloze“ při teplotě 35 °C (kapitola 8).
+ Savci mají z obratlovců díky velkému mozku nejvyšší schopnost učit se novým věcem a nejvýraznější kognitivní vlastnosti. Včely mají pro učení mimořádně dobře vyvinuté vlohy stejně jako kognitivní vlastnosti, některé obratlovce jimi dokonce zastíní. Mezi bezobratlými živočichy jasně patří ke špičce (kapitoly 4, 8).

Není zarážející, že se tento seznam základních vlastností, kterými lze charakterizovat savce včetně nás lidí, hodí i na včely?

„Důkaz“, že na včelstvo je možné pohlížet jako na „čestné savce“, nebo lépe řečeno, že superorganizmus včelstva disponuje funkčními vynálezy savců, vzbuzuje podezření, že může jít o mnohem více než jen o čistě povrchní podobnost. A ve skutečnosti to tak opravdu je.

Abychom v tomto fenoménu nespatřovali pouze překvapivě znějící, možná bezvýznamné nebo jen zjištěné analogie, můžeme si nejprve položit otázku: k čemu jsou tyto společné vlastnosti dobré? Na začátku našeho pátrání stojí přesvědčení, že má smysl hledat důležité problémy, pro které různé skupiny zvířat zjevně nalezly stejná řešení.

První bod pozorování by tedy měl probíhat pod označením: řešení máme, jak zní problém? Odpověď již máme, jaká je otázka?

Skupina organizmů, která se vydala na dráhu evoluce, má vůči konkurentům o to větší výhodu a existenční jistotu, o co je nezávislejší vůči nahodilostem okolního prostředí. Faktory prostředí mohou nepředvídatelně kolísat. Jestliže tyto nevypočitatelné faktory okolního prostředí působí na širokou paletu vlastností populace, pak je populace vyhodnocují tak, že jako výběrové faktory stanoví přežití a reprodukci různých typů. Úspěšní a lépe přizpůsobiví jedinci se mohou rozšiřovat, méně úspěšní a méně přizpůsobiví vymizí. To je základ Darwinovy teorie o mechanizmu evoluce.

Dobře na tom bude organizmus, který z hlediska nepředvídatelného směru a síly výkyvů okolního prostředí přivede na svět co možná nejvíce různě uzpůsobených potomků, je tak připraven na širokou škálu různých budoucích situací. Pokud se však v průběhu evolučního procesu povede skupině organizmů osvojit si schopnosti, které jí umožní přizpůsobit se co největšímu počtu parametrů okolního prostředí a kontrolovat je, tj. více či méně se osvobodit od nevyzpytatelnosti prostředí, může si na tomto bezpečném polštáři dopřát bez rizika malé množství potomků. Savci a včely do této zvláštní kategorie zjevně patří.

Nezávislost na kolísající nabídce energie z okolního prostředí pomocí aktivního hospodaření se zásobami, nezávislost na kolísající kvalitě potravy díky samostatně vyrobené potravě, ochrana před nepřáteli díky vytvoření bezpečného životního prostoru a nezávislost na nestabilních povětrnostních vlivech nastavením vlastních klimatických hodnot v samostatně vytvořeném životním prostoru znamená jasné výhody vůči ostatním skupinám, které toto nedokážou.

Uvedené „savcům podobné“ vlastnosti poskytují savcům i včelám dalekosáhlou nezávislost na aktuálních podmínkách životního prostředí. Této nezávislosti dosahují odpovídajícím vydáním materie a energie, také komplexní organizací „správy“ celku (viz kapitola 10). Nízkou intenzitu rozmnožování je potom možné chápat jako důsledek těchto kontrolovaných optimálních životních podmínek. Organizmy s nízkým stupněm rozmnožování, které jsou velmi konkurenceschopné, dosahují v rámci možností poskytovaných prostředím stabilní populační hustoty i při malém počtu potomků. Při změnách podmínek okolního prostředí se však v důsledku nízkého počtu potomků dokážou špatně přizpůsobovat. Je možné, že tento problém se zprvu vůbec neobjeví, protože daný druh má problematické faktory životního prostředí „pod kontrolou“, neboť části ekologických nik vytvořil sám a může kontrolovat jejich zachovávání.

A jako by to včelám ještě nestačilo, zdokonalily ještě svoji schopnost kontrolovat okolní prostředí; za předpokladu ideálních podmínek se jejich kolonie staly potenciálně nesmrtelné. Superorganizmus včelí kolonie nalezl cestu, jak nepřetržitě měnit genetickou výbavu, chovat se jako „genetický chameleon“ (kapitola 2), aby neskončil ve slepé uličce evoluce.

Obrázky
1. Včelstvo za rok vyprodukuje jen několik mladých matek. Matky se vyvíjejí ve zvláštních buňkách, matečnících.
3. Dospělé včely kontrolují mikroklima plodového hnízda s dojemnou přesností.

Včelstvo: matky se vyvíjejí ve zvláštních buňkách matečnících [obrázek 1] (BRÁZDA)

Včelstvo: dospělé včely kontrolují mikroklima [obrázek 3] (BRÁZDA)

Ukázka části textu z knihy Fenomenální včely - biologie včelstva jako superorganizmu
Autor: Jürgen Tautz, foto: Helga R. Heilmann

Nakladatelství Brázda, s.r.o.
Braunerova 4, 180 00 Praha 8
Tel.: +420284841141, Fax.: +420284841141
www.ibrazda.cz

Články: včelstvo savec

12.01. 2010
9.82 kB čtenářů
Včelstvo - savec složený z mnoha těl (2)
07.01. 2010
12.80 kB čtenářů
Fenomenální včely - biologie včelstva jako superorganizmu
Diskusní fórum / Ostatní nezařazené
31.12. 2015
2.04 kB čtenářů
Pf 2016
24.12. 2014
3.65 kB čtenářů
PF 2015
24.03. 2014
2.82 kB čtenářů
Nové dveře
31.12. 2013
8.69 kB čtenářů
PF 2014
22.12. 2012
5.79 kB čtenářů
PF 2013
10.12. 2012
18.12 kB čtenářů
Ptactvo - kdy a jak krmit
20.06. 2012
7.68 kB čtenářů
Rozmary počasí
08.04. 2012
17.10 kB čtenářů
Zahradnický kvíz
25.12. 2011
7.26 kB čtenářů
PF 2012
20.12. 2011
18.68 kB čtenářů
PF 2010