Vyvýšený záhon

Myslíte, že záda bolavá od ohýbání při pletí či sklízení má každý pěstitel zeleniny? Nemá – a majitelé vyvýšených záhonů to mohou potvrdit. Rostliny na vyvýšeném záhonu totiž můžete ošetřovat vestoje, takže vaše páteř je chráněna před zbytečnou námahou. Další výhodou je, že zelenině „ve výšce“ se dobře daří díky vyšší teplotě půdy a optimálnímu zásobování kořenů živinami. Vyvýšené záhony vypadají zajímavě i mimo prostor zeleninové zahrady. Jsou-li atraktivně obloženy například stěnou z přírodních kamenů, výborně se na nich uplatní také kvetoucí trvalky a působí pak jako příjemná změna v okrasné zahradě.

Sklizeň bez hnojení

Na ohrazení vyvýšeného záhonu se hodí různé materiály: například kmeny nebo vlnitý plech. Nejčastěji se ovšem používá dřevo, které by ovšem mělo být impregnované. Důležitá je stabilita záhonu: proto opatřete obvodová dřeva kůly. Abyste omezili odpařování vody, vyložte vnitřní stěny dřevěného hrazení fólií. Nejvhodnější k tomu je fólie určená pro jezírka. Dno vyvýšeného záhonu musí zůstat směrem k povrchu rostlé půdy volné, je ovšem třeba chránit je proti hrabošům. K tomu se hodí například králičí pletivo. Pro pohodlnou práci je nejvhodnější výška záhonu 80 až 120 cm. Šířka by neměla přesahovat 130 cm.

Výnos pěstované zeleniny záleží především na spodní vrstvě záhonu, která by se měla skládat ze zahradního odpadu – zejména větví a listí. Rozkládající se rostlinné zbytky mají několik výhod. Vytvářejí teplo a zvyšují teplotu půdy o 5-8 °C. Zelenina proto roste rychleji a můžete ji na záhonu pěstovat delší dobu. Tento efekt ovšem po roce až dvou podstatně klesá.

Další výhoda spočívá v tom, že zetlelé rostlinné zbytky uvolňují živiny, a proto už nemusíte hnojit. Pamatujte však na to, že v prvním roce se živin uvolňuje značné množství, takže na záhonu můžete pěstovat jen druhy náročné na výživu, abyste nesklízeli zeleninu plnou nezdravých dusičnanů.

Neměli byste tedy pěstovat salátové a kořenové zeleniny, vhodný je naopak například pór, lilek, rajčata, okurky nebo zelí. Od třetího roku už můžete zařadit druhy méně náročné na živiny, jako jsou bylinky nebo saláty.

Na vyvýšeném záhonu se v podstatě daří většině zelenin. Nevhodné jsou však druhy náročné na prostor, jako jsou velkoplodé tykve, reveň nebo cukety. Vysoké výnosy poskytují smíšené kultury, například okurky s koprem, karotka s cibulí nebo fazoly se saturejkou. Lichořeřišnice kapucínská oživí záhon svou barevností, a zvlášť hezky působí její dlouhé výhony spadající po stěnách vyvýšeného záhonu. Navíc odpuzuje od zeleniny některé škůdce, například mšice a bělásky, jejichž housenky napadají košťáloviny.

Krok za krokem

Nejvhodnější dobou k založení vyvýšeného záhonu je podzim nebo časné jaro – tedy čas, kdy se řežou stromy a keře. Z plochy pro budoucí vyvýšený záhon nejdříve odryjte asi 25 cm vysokou vrstvu zeminy a spodek zkypřete rýčem. Půda by měla být propustná, aby se naspodu nedržela voda. Záhon pak plňte tak, aby u dna ležel nejhrubší materiál a v dalších vrstvách byly čím dál jemnější rostlinné zbytky. Každá vrstva by měla být vysoká asi 25 až 30 cm. Základ záhonu tvoří hrubé větve a větvičky. Další vrstva sestává z rozdrcených odřezků trvalek a keřů, listí a posečené trávy. Pak následuje polozetlelý kompost. Nakonec záhony zasypejte vrstvou humusu. Můžete k tomu použít zeminu, kterou jste z plochy odstranili při zakládání záhonu. Naplňte tak vyvýšený záhon až po okraj hrazení.

Jak rostlinné zbytky v záhonu pomalu tlí, povrch zeminy postupně klesá. Každý rok proto doplňte záhon směsí kompostu se zeminou. Po pěti až šesti letech se rostlinné zbytky dokonale rozloží. Pak je třeba náplň vyvýšeného záhonu obnovit. Vypotřebovanou zeminu můžete využít kdekoli v zahradě.

Péče není náročná. V létě vyvýšený záhon pravidelně zalévejte: vzhledem ke kypré struktuře tu totiž zemina vysychá rychleji než na běžném záhonu. Spotřeba zálivkové vody je následkem toho vysoká, a proto by měl vyvýšený záhon být umístěn v dosahu závlahové hadice.

Ochrana před hraboši
Vyvýšené záhony poskytují určitou ochranu před škůdci: například slimáci vyhledávají potravu ve „vyšších patrech“ jen velmi zřídka. Potíže však působí hraboši, kterým se ve vyvýšených záhonech líbí. Raději jim tedy zabraňte v přístupu do záhonu hned při zakládání tím, že na dno záhonu položíte husté drátěné pletivo s oky širokými maximálně 15 mm. Pletivem bez problémů prolezou žížaly i ostatní užiteční půdní živočichové, obtížní hlodavci se však dovnitř nedostanou.