Větve v zimě - Cornus (svída), Acer (javor) a Salix (vrba)

Část rostlin je díky barvě nebo uspořádání větví a vzhledu kůry atraktivní v zimě. Nápadné barvy a struktura kmene, větví a větviček jsou dobře viditelné po opadu listí. U některých druhů se barva kůry v zimě projeví dokonce ještě více než v letní sezoně.

Zima se hlásí v přírodě o svá práva. Na opadavých keřích a stromech visí poslední, podzimně zbarvené listy a našim očím se odkryly předtím neviděné kmeny, větve i větvičky dřevin. Všímavého pozorovatele překvapí, že letorosty a pupeny jsou stejně různorodé, jako listy a květy během sezony. Barva větví, které jsme si díky hustému olistění dříve nevšimli, vynikne nyní, v  ročním období neoplývajícím pestrostí.

Dřeviny s výrazně zbarvenými letorosty již odpradávna lidé využívali při pletení košíků a jiných užitkových předmětů. Díky košíkářství máme především mnoho klonů vrb se žlutým, oranžovým i červeným proutím. Romantické 19. století objevuje pestrou škálu sortimentu dřevin a poprvé se také v zahradní architektuře uplatňují dřeviny okrasné výraznou borkou či zbarvenými větvičkami.

Dřeviny s barevnými letorosty se hojně využívají v zahradnictví i dnes. Jejich výrazná barva, především ve větších výsadbách, krásně kontrastuje s tmavým pozadím stálezelených jehličnanů i s dřevinami, na kterých dlouho do zimy zůstávají žluté či červené plody. Zajímavý kontrast také poskytují keře s tmavými purpurovými či černými letorosty a bílé kmeny bříz, především vynikne svítivě bílá bříza Jacquemontova (Betula utilis var. jacquemontii).

Bezkonkurenční dřeviny s barevnými letorosty jsou svídy. Patří do rozsáhlé rodiny dřínů, se kterými jsou nyní spojovány do jednoho rodu. Svídy, na rozdíl od pravých dřínů, kvetou na letošních větvích plochým, bílým vrcholičnatým květenství. U nás domácí svída krvavá (Cornus sanguinea) má jednoleté větve červeně zbarvené. Starší větve jsou nevýrazně hnědé. Občas se pěstují kultivary ´Winter Flame´ s oranžovými větévkami, které směrem vzhůru červenají a podobný ´Midwinter Fire´, který má základní barvu letorostů žlutozelenou, v horní třetině jsou červenou. V zahradách a parcích se především uplatňuje její příbuzná svída bílá (Cornus alba), která má v zimě jasně červené letorosty. Známá je především řada kultivarů ozdobných různě zbarveným, panašovaným listem. Pro podzimní a zimní zbarvení větví se pěstuje zvláště kultivar ´Sibirica´ (syn.: ´Atrosanguinea´), který je vzrůstnější, dobře snáší řez a má výraznější, sytě karmínové vybarvení větví. ´Elegantissima´ má větve vínově červené a bíle panašovaný list, podobnou barvu větví má též ´Spaethii´ se žlutě pestrým listem. V kombinaci se světlým pozadím působí nápadně také kultivar ´Kesselringii´, který má větve skoro černé. Poměrně často se vysazuje svída výběžkatá (Cornus sericea častěji však známá pod synonymen Cornus stolonifera) a to především její kultivar ´Flaviramea´. Během zimy má větve jasně žlutozelené.

Svídy jsou nenáročné, dobře rostou na světlých stanovištích s vlhčí půdou, ale jsou i značně tolerantní k suchu. Pro větší efekt barevných letorostů je u nich důležitý pravidelný řez, zhruba ve dvou až tříletém intervalu. Řez provádíme začátkem jara těsně před rašením. Často řezané rostliny musíme pro bujný růst pohnojit plným hnojivem.

Výrazně zbarvené letorosty mají také již zmíněné vrby. Proutí vrb může být žluté, oranžové, červené, ale také černé. Nejčastěji se jedná o kultivary vrby bílé (Salix alba). Nejznámější je ´Chermesina´ s oranžovými a ´Vitellina´ se žlutými větvemi. Žluté mladé větve mají i některé převislé vrby, především Salix x chrysocoma. Salix x erythroflexuosa má oranžové či žluté, kroucené větve. Vrby vyžadují světlé stanoviště a vlhkou půdu. Také je, pokud se chceme radovat z výrazně zbarvených větví, pravidelně řežeme.

Zvláštní skupinu tvoří keře se zelenými větvemi. Větve přebírají částečně funkci listů. V zahradě je můžeme použít podobně jako stálezelené dřeviny, tenké zelené větve působí pěkně v kontrastu s kamennými zídkami či jinými stavbami drobné zahradní architektury. Často se pěstují různé druhy čilimníků a janovců, ve větších skalkách a na vřesovištích najdou uplatnění různé kručinky. Jmenované druhy mají na jaře či v létě výrazné, nejčastěji žluté motýlové květy.

Zelené větve mají také jasmíny, jak vzpřímeně rostoucí jasmín křovitý (Jasminum fruticans) tak známý plazivý či převisající jasmín nahokvětý (Jasminum nudiflorum). Toho navíc přes zimu zdobí krásné žluté květy. Dalším, často pěstovaným keřem se zelenými větvemi, který obvykle kvete výraznými plnými žlutými květy je zákula japonská (Kerria japonica).

Zbarvené větve má i řada dalších keřů. Výrazně černé větve má kultivar hortenzie velkolisté ´Nigra´. Bíle ojíněné větve, které vypadají jako pokryté jinovatkou, mají dva ostružiníky - Rubus cockburnianus a Rubus thibetanus.

Zbarvené letorosty mají nejenom keře, ale i některé velké stromy. Jejich použití, především na okrajích větších celků může být nápadité a zajímavě v zimě zpestří jinak nevýrazné skupiny listnatých stromů. Žluté větve má kultivar jasanu ztepilého ´Japidea´. Roste kompaktněji, je menší než mateřský druh, na podzim nádherně zlatě barví. Žlutě, oranžově či červeně zbarvené větvičky mají také některé kultivary lip, např. Tilia platyphyllos ´Aurea´ a ´Rubra´.

Velkou skupinou dřevin s barevnými větvemi představují samozřejmě také javory. Především japonské javory (Acer palmatum a Acer japonicum) mají červené větve. Nepřehlédnete Acer palmatum ´Eddisbury´, ´Beni-kawa´ či ´Winter Flame´ Japonské javory jsou menší vícekmenné stromy či keře, které mají nezapomenutelné místo v asijských zahradách. Jsou ozdobné především listy, ale jejich zelené či červené větévky v zimní zahradě ladí se světlými kameny i tmavým pozadím stálezelených rododendronů. Červené mladé větve má také javor pensylvánský (Acer pensylvanicum) ´Erythrocladum´. Patří spolu s javorem Davidovým (Acer davidii) a javorem rezavožilným (Acer rufinerve) do skupiny pyžamových javorů. Z kultivarů upozorňujeme např. na Acer davidii ´Serpentine´. Jejich kmen a silnější větve mají neobvyklou šedozelenou borkou s bílým svislým pruhováním. Jedná se o krásné solitérní dřeviny, které vyžadují jako většina javorů humózní, živinami bohatou, lehkou a stále mírně vlhkou zem a nejlépe polostín. Barevné větve doplňují u dalších druhů větve různě zkroucené, hřebenovitě rozšířené, s korkovými lištami či výrazně trnité. Všechny se hodí pro pro solitérní výsadbu poblíž cest či míst určených k odpočinku. Zde si je můžeme důkladně prohlédnout a obdivovat jejich neobvyklé tvary, které nám zpestří pro zahrady jinak chudé období.