Fenomenální včely - smrt a nesmrtelnost

My lidé cítíme hrdost, když naše města mají hodně starou historii, a oslavujeme rádi tisíciletá nebo patnáctistá výročí jejich založení. Samozřejmě že tam již nejsou ty stejné domy a ulice a už vůbec ne stejní obyvatelé, ale je to sídlo v určité zeměpisné poloze a organizační forma, která je obývána nepřetržitě. V tomto smyslu je kontinuální jednotkou i včelstvo. „Věčná kolonie“ je možná jen při neustálém nahrazování jejích členů. Každé 4 týdny po dobu 12 měsíců se vyměňují dělnice, každé 3–5 roků matky. Trubci žijí jen krátce, 2–4 týdny, tj. podobně jako většina dělnic. Pokud vycházíme z počtu 50 000 včel v kolonii a z toho, že denně umírá asi jedno procento včel, tedy 500 jedinců, proběhne výměna celé kolonie asi v průběhu 4 měsíců, matku nepočítaje. Tato výměna nenarušuje genetickou identitu včel.

Genetické vybavení kolonie se však začne měnit v okamžiku, kdy přebere odpovědnost za potomky nová matka. Tento krok je vstupem do plíživé „genetické smrti“ kolonie existující v tomto okamžiku. Nové matky jsou ve svých vajíčcích a spermiích trubců, kteří je oplodnili, geneticky nově vybaveny, to samé platí také pro jejich potomky, kteří v průběhu doby kolonii zaplní a nahradí všechny staré včely. Tato proměna se pravidelně odehraje pokaždé, když ve včelstvu vzniknou před vyrojením nové matky. Ke genetické změně včelstva dojde i v případě nouze, kdy v superorganizmu musí být dodatečně odchována nová matka z libovolné larvy (obrázek 1). Tímto způsobem kolonie nahradí starou nefunkční matku matkou mladou, která při svém svatebním letu dostane do vínku novou „směs spermií“ ke vzniku dělnic. Včelstvo žijící na stabilním místě, které pravidelně vyměňuje matku rojením, tak obměňuje svoji genetickou výbavu v ročním rytmu.

Protože včelstva setrvávají stabilně na jednom místě a jsou potenciálně nesmrtelná, vzniká teoreticky problém, že po čase už není dostatečný prostor pro nově vznikající roje. K tomu však nedochází. Stavy včelstev regulují nemoci, paraziti, vyloupení a nedostatek potravy a vody nebo živelní katastrofy, např. požáry lesa, které včelstva vážně ohrožují a vedou ke konci potenciálně nekonečného řetězce velmi často. Tak se vytváří životní prostor pro nově příchozí. Velkou pravděpodobnost na přežití nemají ani včelstva, která vznikla vyrojením. Zhruba každý druhý roj toto stěhovací dobrodružství nepřežije, zvláště pokud jsou roje slabé a navíc je postihne i nepříznivé počasí. Roje, které svoji první novou sezónu překonají dobře, mají velmi nadějné vyhlídky do budoucna.

Obrázky:
1. Nouzové matečníky jsou řešením vyvolaným v plodovém hnízdě pod časovým tlakem