Výchovný řez stromů (3)

Termín řezu

Optimální dobou pro realizaci výchovného řezu stromů je zejména období předjarní a pak také první polovina vegetačního období – tedy období více či méně od března do června. Samozřejmě počátek i konec, vlastní doba trvání tohoto období je značně silně vázána na podmínky konkrétního stanoviště (zejména na nadmořské výšce, mikroreliéfu prostředí, klimatických faktorech daného roku, zejména na průběhu zimního období vegetačního klidu a podobně).

V případě předjaří se jedná v zásadě o roční období, v němž již pominuly zimní mrazy nejen přes den, ale i v noci a pouze ojediněle se vyskytnou pozdní jarní mrazíky. Teplota vzduchu stoupá nad nulu (lépe nad biologickou nulu, to je 5 oC), vlhkost vzduchu je poměrně vysoká a příznivé je i množství a rozložení srážek. Konec tohoto období přichází v době rašení nových listů. První polovina vegetace pak končí s příchodem prvních letních veder s přísuškem a silným poklesem vzdušné vlhkosti. Řada autorů (například Dujesiefken, Liese, 1989; Dujesiefken, 1991, Kolařík 2003, Pejchal 1995 a jiní) uvádějí, že v této době je strom v období nejvyšší aktivity, a proto může nejlépe reagovat na vzniklá poranění. V tomto období je totiž nejefektivnější jak schopnost kompartmentalizace, tak i tvorba kalusu a ránového dřeva.

Z našeho praktického pohledu se přikláníme k výchovnému řezu v období předjarním, v němž lze velmi přehledně vidět architekturu koruny se všemi jejími defekty, zejména v případě stromů hustě se větvících s těžkou texturou (například lip). V této době před rašením listů se dobře dostaneme do středu koruny, která je přehledná. Kromě toho v předjaří můžeme provést i silnější řez větví než v době vegetace, kdy s větvemi odstraňujeme i významnou listovou plochu. V předjaří jsou také stále v kořenech, ve kmeni a kosterních větvích mladých stromů uchovány důležité zásobní látky pro rozvoj nových výhonů s listy na jaře. V první polovině vegetace ošetřujeme zejména teplomilné stromy s lehkou texturou a silnými, málo se větvícími stonky, u nichž lze architekturu koruny dobře vnímat i s olistěním a u nichž v tomto období nehrozí namrzání řezných ran v předjaří (například katalpy, ořešáky, pajasany, dřezovce a podobně).

Realizace řezu během zimních mrazových měsíců (období hlubokého vegetačního klidu) není zcela ideální, protože:
- až do doby probuzení kambia v pozdním jaru dochází k vysychání a namrzání řezných ran, k obvodovému odumírání obnažených živých parenchymatických buněk i kambia a tím k sekundárnímu silnému zvětšování ran;
- zatímco spory dřevokazných hub nalétávají a klíčí již při minimálních vzestupech teploty vzduchu, strom k probuzení meristematických pletiv a plné aktivaci obranného mechanismu potřebuje nepoměrně delší období teplých dnů.

Nejméně vhodné období pro výchovný řez stromu je období predormance a počátek období vegetačního klidu (období hluboké dormance). Dále je nutné zmínit, že stejně tak je problematické stromy řezat během vysokých letních veder za velmi nízké vzdušné vlhkosti, kdy řezné rány sice nenamrzají jako v zimě, ale rychle vysýchají a praskají. Kambium rychle odumírá jako v zimním období. Zejména solitérní mladé stromy na klimaticky extrémních stanovištích bychom v době zimních mrazů či silných letních veder neměli řezat raději vůbec.

Diskutovaným tématem zůstává řez "krvácejících" stromů čili stromů se silným jarním mízotokem, mezi něž patří například břízy, habry, javory, ořešáky, topol Simonův a podobně. Názory na vhodnou roční dobu k jejich řezu se liší, přičemž lze v této souvislosti mluvit o dvou v podstatě protichůdných teoriích.

První a starší teorie předpokládá, že výchovný řez v době jarního mízotoku způsobuje stromům vysoké ztráty zásobních látek, které jsou v tomto období transportovány z kořenů, kmenů a kosterních větví do obvodu korunové partie, kde jsou určeny k tvorbě nových asimilačních orgánů (listů). Z řezných ran díky přetlaku v rostlině tyto látky samovolně vytékají. Podle této teorie stromy ztrácejí důležité energeticky bohaté látky pro svůj růst a vývoj a vzniklá poranění se navíc hůře a déle hojí. Vitalita stromů je snižována a stromy jsou výrazně oslabeny. Proto je podle této teorie třeba řez provádět v době vegetace, nejdříve až po úplném vytvoření nového listového aparátu.

Druhá teorie předpokládá, že řez v době jarního mízotoku stromy neoslabuje, protože ztráta energeticky bohatých látek výtokem z řezných ran je vzhledem k celkovému množství těchto látek v organismu téměř zanedbatelná. Stromy se naopak s řezem lépe vyrovnají, protože díky mízotoku nedochází k embolizaci cév, řezné rány nevysychají a infekce rány patogeny (zejména dřevokaznými houbami) je v této době prakticky nemožná. Tento názor se prosazuje stále více, neboť je známo mnoho případů, kdy je řezem dřevina v této době ošetřena, aniž by později jevila jakékoli známky poškození. Víme například, že řez vinné révy se každoročně provádí právě v předjaří (II.- III.), čili v době silného jarního mízotoku, aniž by keře výrazně strádaly.

Nicméně estetické hledisko řezu těchto stromů není zanedbatelné. Jarní mízotok vytéká z řezných ran v předjaří dosti silně i na těch ranách, které byly způsobeny na podzim, a veřejnost je tímto mízotokem často pobouřena. Evokace jarního mízotoku s lidskou krví je zde podle mého názoru na místě, proto doporučuji tyto dřeviny ošetřovat až po plném olistění na jaře, čímž se v praxi předejde všem problémům s mízotokem spojeným.

Hovoříme-li o tom, kdy stromy výchovným řezem ošetřovat, měli bychom hovořit i o tom jak často zásah opakovat (v jakém časovém horizontu). V této souvislosti můžeme použít jednoduché a logické pravidlo: raději řezat často a méně, než jednou a více.

Od založení kvalitní koruny typické pro daný druh v okrasné školce strom v pravidelných časových intervalech ošetřujeme řezem. Délka těchto časových intervalů je podmíněna:
- vybranou technologií řezu (zde pouze řezem výchovným),
- druhem stromu, jeho věkem, vitalitou a provozní bezpečností,
- stanovištěm, na němž se strom nachází (dáno zejména nároky na jeho estetický vzhled a provozní bezpečnost).

Nelze tedy obecně přesně stanovit, jak často řez mladých stromů opakovat. Přesto lze, alespoň modelově, stanovit určité časové rozpětí mezi jednotlivými ošetřeními stromů. Stromy po výsadbě v době aklimatizace na stanovišti raději neřežeme. Pokonají-li první kritické fáze aklimatizace na stanovišti, postupně provádíme výchovný řez ve velmi malém rozsahu a sledujeme, jak mladé dřeviny na náš řez reagují. Čím jsou stromy starší a déle na stanovišti, provádíme výchovný řez silněji než doposud, ale vždy s časovými přestávkami, během nichž pozorujeme pečlivě reakci stromu na náš řez. Řez mladších stromů provádíme zpravidla jednou za dva roky, v případě starších exemplářů opakování postupně prodlužujeme a výchovný řez realizujeme jednou za tři až pět let podle potřeby a konkrétní situace.