Fenomenální včely - včelí píle

Včely musí opouštět své komfortní a bezpečné hnízdo v době rojení, mnohem častěji ale proto, aby mohly donést živiny a energii. Létavky každého včelstva podnikají v okolí svého hnízda pátrací lety a společně vytvářejí hustou neviditelnou informační síť, která podchytí všechny dostupné květy.

Z hlediska rostlin tedy není vůbec nutné, aby na scénu kromě včel vstupoval ještě další opylující hmyz. Včelstvo může čistě teoreticky pokrýt kolem svého hnízda plochu 400 km2, pokud počítáme s maximální vzdáleností, na jakou se může včela od hnízda vzdálit. Ta činí při přímočarém letu asi 10 km. Na tuto trasu postačí včele zásoba energie, kterou si v podobě medu natankuje s sebou na cestu. Tak dlouhé lety však včela podniká jen v extrémních podmínkách. V pustině bez květů se včela při nedostatku nektaru musí vydat i na tak velkou vzdálenost, že spotřeba energie je už téměř stejně velká jako její zisk. Běžně se létavky při svých výletech vzdalují od hnízda na průměrnou vzdálenost 2 až 4 km. Pokud posuzujeme z ekonomického hlediska poměr energie vynaložené na let ve formě medu jako pohonné látky a energie přinesené domů ve formě nektaru, je tato vzdálenost ještě únosná.

Život létavky je patrně nejnáročnější období života včely. Proto nepřekvapuje, že to byly právě létavky, u kterých byly teprve nedávno objeveny a popsány zřetelné stavy spánku. Mladé včely sice spí také, ale kratší dobu, denní a noční aktivita se výrazně neliší. Létavky spí déle a především v noci. Převážně spí v hnízdě, občas i venku mimo včelstvo (obrázek 1). Spící včely poznáme podle držení těla, a to podle ochablého svalového napětí – tykadla jsou svěšená a nohy pod tělem. Proč musí spát především létavky, lze těžko vysvětlit. Obecně je těžké říct, proč musí organizmy spát. Skutečnost, že spánek se výrazně objevuje jen u létavek, ukazuje, že jejich práce v terénu je fyzicky velmi náročná.

Květy a jejich nabídka nejsou včelám k dispozici v každé době a na všech místech letového okruhu včelstva. Jsou zeměpisné oblasti, kde se květy objevují podle ročních období, tedy nikoli stále, ale v době kvetení pak jsou všude. V jiných případech jsou kvetoucí rostliny k dispozici po celý rok, ale jsou soustředěny do určitých míst, nejsou tedy všude. První případ se týká oblastí mírného podnebního pásma, druhý subtropů a tropů.

Vyhledávání a využívání zdrojů potravy proto včelstvo staví v závislosti na vlastnostech životního prostoru pokaždé před jiný komplex problémů. Omezená nabídka květů v dané lokalitě, včely navíc předem netuší, kdy květy rozkvetou, výrazně zvyšuje konkurenci mezi včelstvy v regionu. S touto situací se setkáváme u kvetoucích tropických stromů – v záplavě zelených listů bez jediného kvítku včely tu a tam narazí na kvetoucí strom. V průběhu roku se pak tato místa stále mění. V takových ekologických podmínkách původně včely vznikly a záhy na to založily svoji sběrací strategii na „promyšlené“ vzájemné komunikaci. Když potom později včely pronikly i do mírných podnebních zeměpisných šířek, byly již pro návštěvy květů plně vybaveny.

K efektivnímu využití nabídky květů patří také schopnost superorganizmu včelstva nasměrovat podle vydatnosti snůšky v daném území správné množství létavek. Atraktivní vydatné zdroje by měly být navštěvovány hojně, méně vydatné by neměly být zcela ignorovány, ale mělo by tam létat menší množství pracovních sil. Vyčerpané zdroje by se neměly navštěvovat vůbec.

Obrázky:
1. Relativně zřídka nalezneme létavky, které spí ve volné přírodě na květech.