Výchovný řez stromů (4)

Ošetření řezných ran

Ošetření povrchu řezné rány spočívá zejména:
- mechanické úpravě povrchu rány,
- chemickém ošetření rány.

Rána po řezu na mladém stromě musí být vždy hladká, bez zatržených částí dřeva a kůry. Toho lze docílit použitím kvalitních pilek s dobře nabroušeným jemným trojitým ostřím, nebo kvalitními ostrými dvousečnými nůžkami. Možné a více než účelné je zahlazení povrchu rány po řezu ostrým zahradnickým nožem (nejlépe žabkou). V případě výchovného řezu mladých stromů není počet řezných ran totiž nijak vysoký a řez je často možné bezpečně provést ze země či nanejvýš ze žebříku. Proto lze žabku na zahlazení ran dobře použít. Hladký povrch rány totiž snižuje riziko odumírání kambia po řezu na minimum a urychluje překrytí povrchu rány ránovým dřevem.

V názoru na chemické ošetření ran nepanuje doposud mezi odborníky vzájemná shoda. Dokonce je možné říci, že celá odborná veřejnost již poměrně dlouho stále hledá, zdali vůbec, případně jakým způsobem toto ošetření v současné době provádět.

Při hodnocení efektu chemického ošetření ran lze konstatovat, že pozitivní význam jakéhokoli typu nátěru není natolik přesvědčivý, aby bylo možné zatírání ran označit za jednoznačnou technologickou výhodu při hojení řezných ran. Proti pozitivnímu efektu (snížení vysychání ran, estetický efekt) stojí i některé nevýhody. Jmenujme především zvýšení finanční náročnosti řezu (především při nutnosti zatírat rány v obvodových partiích koruny), zhoršené hygieny práce a také časté snahy zatřením zakrýt špatně vedený řez.

V současné době se arboristé shodují, že hledat chemický přípravek, který by byl schopný dlouhodobě a účinně chránit povrch řezné rány před průnikem patogena (do doby než bude řezná rána zavalena kalusem), je jistě čin chvályhodný a je nutno jej podporovat. Na straně druhé dnes takový přípravek se 100% účinností bohužel neznáme. Vzhledem k tomu, že ošetření řezné rány je pouze doprovodným a ne vždy spolehlivým opatřením zvyšujícím pravděpodobnost jejího hojení, lze říci, že není technologickou chybou používat na řeznou ránu nátěrové hmoty, které nezpůsobí odumření živých pletiv dřeva (včetně kambia) v blízkosti řezné rány. Stejně tak není technologickou chybou, není-li rána po řezu ošetřena chemickým přípravkem. V současnosti se v Evropě i v ČR od zatírání řezných ran téměř upustilo. V USA se řezné rány neošetřují chemickými přípravky již několik desetiletí. Každopádně použijeme-li nějaký chemický přípravek ve formě nátěru, musí jít o přípravek neškodný pro lidi i ostatní savce a chráněné živočichy, musí být roztíratelný za jakýchkoli teplot a ve venkovních podmínkách se nesmí jeho vlastnosti v průběhu roku měnit (nesmí v zimě namrzat a praskat, stejně tak jako se v létě samovolně roztékat teplem).

Pro ošetření řezných ran lze v určitých případech použít i různé jiné přípravky, například kyselinu boritou, která inhibuje růst hub na ráně, zrychluje sekundární metabolismus a rychleji tvoří lignin. Biologická ochrana řezných ran je také poměrně známá, zejména používání přípravku Ibefungin na bázi Bacillus subtilis. Aplikace nižších hub (například Trichoderma viridis, Peniophora gigantea, Bacilus subtilis) na řezné rány s cílem využít jejich antagonismus s některými houbami dřevokaznými byl také v praxi vyzkoušen, ne vždy s jednoznačným úspěchem.

Mnohdy může při řezu pomoci i poměrně jednoduchá dezinfekce nářadí cytostatickými látkami (například 70% etanolem), zejména při řezu mladých stromů napadených bakteriální spálou růžovitých či grafiózou jilmů a podobně.

Nicméně závěrem lze říci, že při výchovném řezu stromů s poměrně velkým počtem plošně malých řezných ran se ani u nás již dlouhodobě chemické ošetření prakticky nepoužívá a dává se tak jednoznačně přednost mechanickému začištění rány.