Zahrada a půdní podmínky (1)

Půda je jedinou nositelkou vegetace na zemi, a má proto zcela rozhodující a nezastupitelné postavení. Je stanovištěm rostlin, poskytuje živiny a vodu a rozhoduje o jejich růstu a vývoji. Vzniká z matečné horniny za spolupůsobení klimatu, geomorfologického utváření, rostlinstva a kultivace.

Představuje obrovský živý organismus plný bakterií, plísní a jiných mikroorganismů, tak zvaného půdního edafonu. Od přítomnosti v ní žijících mikroorganismů je odvozena její přirozená úrodnost. Odhaduje se, že na 1 ha úrodné zemědělské půdy žije do hloubky 20 cm kolem 20 q půdních organismů, z toho asi 4 q bakterií. K běžnému přírodnímu vzniku 10–20cm vrstvy půdy je v našich podmínkách zapotřebí více než 700 až 800 let, ke vzniku stejné vrstvy ornice přírodním způsobem je zapotřebí více než 2 000 až 3 000 let.

Půdu tvoří minerální částice, organická hmota, voda a vzduch.

Minerální částice neboli půdní skelet je výsledkem dlouhodobého zvětrávání hornin. Minerální podíl půdy tvoří draselné a sodnovápenaté živce, křemičitany železa a hořčíku, křemen, zrnka slídy a jílovité minerály. Tyto částice nemají sorpční schopnost, zajišťují pouze provzdušnění půdy. O úrodnosti půdy rozhoduje obsah druhotných, jílovitých minerálů. Mají vysokou schopnost hydratace. Jsou schopny vázat vodu a ionty živin, které přijímají rostliny svými kořeny formou půdního roztoku. Spolu s humusovitými substancemi vytvářejí jílovito-humusový sorpční komplex, který je základem úrodnosti půdy.

Organická hmota je tvořena směsí živých, mrtvých a rozložených mikroorganismů, organismů živočišných (mikroedafon a makroedafon) i rostlinných. Je podstatou humusu, který rozhoduje o úrodnosti půdy, váže minerální částice do půdních drobtů. Rozklad organické hmoty nazýváme humifikace. Na této činnosti se významně podílejí mikroorganismy. Jsou pro úrodnost půdy nenahraditelné, ve svých tělech vážou značné množství živin, poutají vzdušný dusík a vytvářejí podmínky pro uvolňování životně důležitých živin z půdních zásob. Čím větší podíl humusovitých látek půda obsahuje, tím je kvalitnější a úrodnější. Zahradní půdy musejí mít nejméně 3 % humusu, minerální látky a organická hmota tvoří 50–85 % celkového objemu.

Voda je základní faktor nezbytný pro život rostlin i půdy. Z pohotových živin vytváří živný roztok, který dopravuje do jednotlivých rostlinných částí. Je absorbována jednotlivými půdními částicemi, představuje 10–45 % celkového objemu půdy.

Vzduch, zejména kyslík, je nezbytný pro život bakterií a činnost kořenového systému. V půdě se vzduch obohacuje na oxid uhličitý, čpavek a vodní páru. Jeho produkce závisí na činnosti živých organismů v půdě. Oxid uhličitý se v půdní vodě rozpouští a vzniklá kyselina uhličitá napomáhá rozkladu některých minerálů. Vyplňuje 5–40 % prostoru půdy.

Půdní druhy

Z hlediska zrnitostního složení rozlišujeme půdy lehké, středně těžké a těžké. Půdní textura vychází z obsahu písku, prachu a jílu. Podíly jednotlivých frakcí se určují laboratorními rozbory. Pro účely praktického vyhodnocení kvality půdy a stanovení dalšího postupu využití pro zakládání zeleně rozlišujeme následující půdní druhy.

Těžké, jílovité půdy mají přes 50 % jílovitých součástí (o velikosti pod 0,01 mm). Jsou to půdy náchylné k zamokření, vazké, lepkavé, se špatným pohybem vody, velkou vododržností, špatnou propustností, pomalým ohřevem a pomalým rozkladem živin. Čím vyšší podíl jílnatých částí půda obsahuje, tím horší je její zpracovatelnost. I přes tyto fyzikální vlastnosti, které souvisejí s její zpracovatelností, je vhodná pro pěstování celé řady okrasných dřevin. Kvalita zpracování však závisí na vlhkosti půdy. Přidáním organické hmoty se její zpracovatelnost zlepšuje.

Podle obsahu jílnatých částic je rozdělujeme na:
- jílovitohlinité s podílem jílnatých částic 45,1–60,0 %;
- jílovité s podílem jílnatých částic 60,1–75,0 %;
- jíl s podílem jílnatých částic nad 75,0 %.

Středně těžké hlinité půdy mají kromě jílovitých a písčitých součástí vysoký obsah prachových částí (o velikosti 1,01–0,05 mm). Svými vlastnostmi stojí mezi půdami písčitými a jílovitými. Jsou velmi dobře zpracovatelné, rozpadavé, dostatečně vododržné s dobrým vzdušným režimem. Obsahují-li dostatek organické hmoty, jsou ideální pro pěstování rostlin. Z hlediska pěstitelského jsou vhodné pro převážnou většinu rodů, druhů a odrůd okrasných dřevin.

Podle obsahu jílnatých částic je rozdělujeme na:
- písčitohlinité s podílem jílnatých částic 20,1–30,0 %;
- hlinité s podílem jílnatých částí 30,1–45,0 %.

Lehké půdy mají přes 50 % písčitých součástí (o velikosti 0,05–2,0 mm). Jsou to půdy velmi lehké, rychle vysychavé, pro vodu velmi propustné, rychle záhřevné, chudé. Z pěstitelského hlediska bude nutné zlepšovat jejich úrodnost zvyšováním obsahu humusu v půdě, nejlépe přidáním kompostových substrátů a průběžným organickým hnojením.

Podle obsahu jílnatých částic je rozdělujeme na:
- písčité s podílem jílovitých částí pod 10 %; - hlinitopísčité s podílem jílnatých částic 10,1–20,2 %.