Fenomenální včely - největší orgán včelstva, plásty a jejich funkce

Vlastnosti plástů jsou nedílnou součástí včelího superorganizmu včel a přispívají tak k sociofyziologii včelstva.

Hnízdo včel má v superorganizmu klíčové postavení. Jeho význam pro fungování včelstva je daleko hlubší, než si obecně představujeme. Hnízda jiných druhů jsou zpravidla budována z materiálu nalezeného v okolí a slouží především jako ochrana. Stavba včelích plástů je naproti tomu v pravém slova smyslu součástí včelstva. Obrazné vyjádření, že plásty jsou „ztuhlý obraz chování včel“, není úplně výstižné. Ztuhlým obrazem chování jsou např. stopy nohou racků na pobřeží po odlivu moře. Tyto stopy však v žádném případě zpětně neovlivňují život racků, ledaže jejich stopy objeví predátoři. Avšak plásty, také „stopy včel“, naproti tomu určují vlastnosti a život včel. Přinejmenším v mírném klimatickém pásmu platí, že kombinace vhodné obytné dutiny a voskových plástů hnízda není pouze obytným prostorem, místem pro skladování a „dětským pokojíčkem“, ale je také součástí superorganizmu, je ji možné považovat i za kostru, smyslové orgány, nervový systém, paměťový a imunitní systém. Plásty a vosk, ze kterého jsou postaveny, vyrábějí kompletně včely a jsou s životem a fungováním superorganizmu neoddělitelně propojeny.

Včelí plást – orgán superorganizmu

Hmota, energie a informace jsou tři veličiny, které tvoří základ všech forem života. Studium fyziologie jednotlivých organizmů dokládá, jak jsou tyto tři základní veličiny u každého druhu živočichů prostorově a časově organizovány. Detailně se při tom pozorují síly a mechanizmy, které tyto rozdílné základy života řídí a modulují.

Plásty jsou integrální částí včelstva proto, že jejich struktura hraje v mnohém ohledu v tocích materiálu, energie a informací nezastupitelnou roli. Hnízdo není pro včelu jen prostředím v klasickém slova smyslu, kterému se včely v průběhu evoluce přizpůsobily, ale je přímo součástí včelí kolonie vytvořenou samotnými včelami. Hnízdo je vystavováno stejným zákonům evoluce jako každý jiný orgán nebo vlastnost včelstva. Včely-létavky opouštějí plásty pouze v případě výletů za květy, celkově více než 90 % svého včelího života stráví v plástech nebo na plástech. Již tento samotný fakt je předpokladem pro to, že mezi včelami a jejich plásty, co by částmi superoganizmu, existuje nekonečné množství možností vzájemného ovlivňování.

V roce 1850 francouzský fyziolog Claude Bernard (1813–1878) formuloval ideu vnitřního prostředí organizmu, které se svými vlastnostmi zřetelně odlišuje od prostředí mimo organizmus. Vnitřní prostředí je přesně řízeno, zatímco vnější svět organizmus řídit nemůže. Vnitřní řízený stav se nazývá homeostáza.

Ale co nastane, když je jako u včel vlastní vytvořené prostředí zahrnuto do udržování homeostázy? V takovém případě již rozdíly mezi vnitřním a vnějším prostředím platit nebudou. V Bernardově modelu aplikovaném na včelstvo bude hranice mezi vnitřkem a vnějškem rozpoznatelná jen nejasně. Z toho je pak jasné, že hnízdo je v superorganizmu včel integrální součástí jeho sociofyziologie. Hnízdo s jeho všemi vlastnostmi se tedy vyvinulo v průběhu evoluce společně se včelami. Vlastnosti hnízda jsou částí superorganizmu, a tak přispívají k sociofyziologii a evolučně-biologické zdravotní kondici včelstva stejně jako látková výměna nebo komunikační schopnosti jednotlivých včel. Stejně jako se evoluce podílela na vytvoření např. nervového systému včel jako jejich součásti, vytvořila i včelí plást, který je také součástí včelstva.