Rostliny: Helleborus - čemeřice

Čemeřice jsou díky své originální kráse pravými královnami zimní a předjarní zahrady. Většinou je pěstujeme jako solitery ve stinných partiích zahrady nebo se kombinují s dalšími jarními trvalkami jako sněženkami, bledulemi, kandíky, plicníky, sasankami a podobně.

Díky nápadným listům jsou ozdobné po celý rok a můžeme je použít i na obruby záhonů nebo v kombinaci s dalšími rostlinami ozdobnými listem. Pěkně působí i v kombinaci s některými keři. Pokud jsme jim vybrali vhodné stanoviště, tak dobře rostou, vyžadují minimální péči a mnohdy se sami přesévají. Potřebují neutrální až mírně alkalickou půdu s dostatkem humusu, nesnáší stagnující vodu. Zahradní hybridy, které mají za rodiče čemeřici východní, nemají přes léto přeschnout. Letní sucho je však nutné pro tureckou čemeřici měchýřkatou a nevadí většině jihoevropských druhů. Od ostatních čemeřic se odlišují dvě skupiny.

První představuje čemeřice měchýřkatá (Helleborus vesicarius Aucher). Roste v jihovýchodním Turecku a severní Sýrii na křovinatých pastvinách. Od všech ostatních čemeřic se liší nápadnými asi 7 cm velkými nafouklými zelenožlutými plody, které vznikly srůstem měchýřků. Květy jsou nevýrazné, zelené s hnědým okrajem. Tento druh prožívá v létě období klidu, kdy zatahuje listy. Ty opět vyrostou na podzim. Hodí se jako zajímavost pro pěstování ve skalničkovém skleníku, jen v nejteplejších polohách může vydržet venku. Druhou botanicky odlišnou skupinou jsou druhy, které mají listnatou květunosnou lodyhu. Ta u starších jedinců na bázi dřevnatí. Pro nás připadají v úvahu dva druhy a to čemeřice smrdutá (Helleborus foetidus L.) a čemeřice korzická (Helleborus argutifolius Viviani syn. Helleborus lividus ssp. corsicus). První roste v jižní a západní Evropě, v Británii a v severní Africe. Květy jsou zelené s nahnědlým okrajem, zvonkovité, skloněné směrem dolů, velké asi 2 cm. Rostlina je okrasná svým celkovým zvláštním vzhledem a velkým množstvím květů. Čemeřice korzická pochází ze Sardinie a Korziky, kde roste v lesích a středomořských křovinatých porostech. Je největším zástupcem rodu, v květu dosahuje výšky přes 1 m. Stonek nese kolem dvaceti světle zelených květů velkých asi 4 cm. Nápadné jsou také trojčetné, tuhé, kožovité listy, které mají ostnitý okraj a někdy jsou bíle znamenané. Tato impozantní trvalka se hodí k pěstování v nejteplejších oblastech. Jinak na stanoviště není náročná. Vyhovuje jí světlé místo, které je, zvláště přes zimu chráněné před přímým sluncem. Půda by měla být bohatá, ale dobře drenážovaná.

Z botanických druhů se u nás nejčastěji pěstují čemeřice černá (Helleborus niger L.), čemeřice nachová (Helleborus purpurascens Waldst. Et Kit.), čemeřice vonná (Helleborus odorus Waldst. et Kit.) a čemeřice východní (Helleborus orientalis Lamarck). Čemeřice černá získala svoje jméno podle černé barvy oddenku. Planě roste ve vápencových Alpách, ale již ve středověku se její pěstování rozšířilo po celé Evropě. Listy má přezimující, kožovité. Listeny jsou na rozdíl od ostatních čemeřic malé, celokrajné, nedělené. Květenství je chudé s 1 - 3 velkými (až 7 cm) bílými květy, které se otvírají již začátkem zimy. Proto se také čemeřici černé lidově říká zimní, sněhová či vánoční růže. Čemeřice nachová je typický průvodce východokarpatských bučin. Listy jsou nepřezimující, okvětí má uvnitř zelenavě fialové a vně purpurově fialové až 5 cm velké. Květy se objevují od ledna, ale hlavní období květu je v březnu až dubnu.