Přesazování pokojových rostlin

Začátek jara je vhodným obdobím pro přesazování pokojových rostlin. Pokojové rostliny se stále více stávají spotřebním zbožím. Při jejich současných často nízkých cenách musíme někdy řešit dilema, zda květinu zkusit přesadit, nebo se s ní rozloučit a vyhodit ji. U pomalu rostoucích, popřípadě u těch druhů, které ani nepříznivými podmínkami v interiérech příliš netrpí, se můžeme pokusit o přesazení.

Je těžké určit pravidlo, kdy nastává ideální doba. Některé druhy (například většina palem, cikasy, sukulenty) mají raději menší nádoby, rychleji rostoucí květiny s vyššími nároky na vodu a hnojení naopak objemnější. Svou roli hraje i estetické hledisko, vzájemný poměr mezi hmotou rostliny a nádoby. Pokud se tedy rozhodneme pro přesazování, měli bychom dodržet několik základních pravidel.

Tím prvním je roční období. Většina pokojových rostlin pochází z oblastí, kde je po celý rok přibližně stejná délka dne i noci. Od září do března v našem zeměpisném pásmu má nedostatek světla většina těchto druhů, a to i těch, které rostou v místech svého původu jako podrost vyšších stromů a keřů. V měsících s nedostatkem světla jsou rostliny zesláblé, nově narůstající listy obsahují hodně vody a málo stavebních prvků. To při přesazování vede k vyššímu riziku zasychání těchto listů, odumírání nebo nedostatečné tvorbě nových kořenů, popřípadě i k úhynu rostlin. Přesazené rostliny proto přemístíme na co nejsvětlejší místo.

Dalším neméně důležitým prvkem je teplota. Pro většinu květin je nutné zajistit vyrovnanou pokojovou teplotu. Při příliš nízké teplotě mohou zahnívat staré kořeny a tvorba nových je omezena. Rovněž musíme dbát na rovnoměrnou vlhkost substrátu, v příliš mokrém je nedostatek vzduchu, který ke svému rozvoji kořeny potřebují. Navíc sušší zem podporuje růst kořenů i nepřímo – květina má potřebu získávat živiny a vodu a to je v mokrém substrátu potlačeno.

Na trhu je k dostání nepřeberné množství substrátů od mnoha výrobců. Na obalu by mělo být uvedeno i složení. Většina těch kvalitních se vyrábí ze směsi různých typů rašelin, kokosových vláken, jílu, perlitu a startovacích dávek živin. Používání ornice, země smíchané s kompostem nebo různých náhrad substrátů vyrobených z odpadů vznikajících při zpracování dřevní hmoty, se nedoporučuje. Sice je to cenově výhodné, ale v nekvalitním substrátu nelze pěstovat zdravé rostliny. Navíc mikroorganismy při rozkladu organické hmoty odebírají potřebný dusík. Naopak na materiálu, z něhož jsou nádoby pro přesazované rostliny, příliš nezáleží. Až na výjimky (například bramboříky, azalky, kterým více vyhovují hliněné květináče) můžeme použít jakýkoli obal. U většiny orchidejí vybíráme ze speciálních průhledných nádob, protože jde o epifytní rostliny žijící na stromech a živiny získávajícími spíše z dešťových srážek.

Na dno květináče, do něhož budeme přesazovat, se dříve dával štěrk, popřípadě alespoň keramický střep nad odtokový otvor, což mělo a má smysl hlavně při použití těžších substrátů vyrobených z jiných než rašelinových složek. Velikost nádoby by neměla být o mnoho větší než původní.

Po přesazení dbáme na vyrovnanou vlhkost substrátu. Přebytečnou vodu z podmisky raději vylijeme: dokud totiž květiny nemají dostatečně bohatý kořenový systém, nejsou často schopny rychle vodu vstřebat a může dojít k zahnívání, popřípadě až k odumření rostlin. S hnojením nespěcháme, poprvé přihnojujeme až po zhruba čtyřech týdnech. Zpočátku můžeme požít hnojivo s vyšším obsahem dusíku, po několika měsících již většinou s vyrovnaným poměrem NPK.

Při samotném přesazování se pouze snažíme co nejméně porušit kořeny rostlin, zakracování kořenů nebo stonků a listů není až opět na výjimky nutné.