Crocus - šafrán (1)

Šafrány jsou známé i pod názvem krokus, což je přepis jejich latinského jména. V zemi mají hlízky různého tvaru, od téměř kulovi­tých až po silně zploštělé. Zajímavé jsou i slupky kryjící povrch hlízek. U některých druhů jsou hladké, papírovité, u jiných slože­né z podélných vláken, někdy i síťovitě sple­tené. Vzhled slupek je pro daný druh neměn­ný a využívá se při určování druhů, které jsou si nadzemními částmi velmi podobné. Květy jsou drobné, nálevkovitého nebo kalichovitého tvaru, bílé, žluté, oranžové, mod­ré, fialové, někdy dvou i vícebarevné.

V přírodě se nejčastěji vyskytují v jižní Evropě od Španělska a Portugalska po Balkán, dále v Malé Asii, Turecku, Íránu, na Kavkaze a ve střední Asii. Na východě jejich výskyt končí v pohoří Ala Tau v Kirgizstánu a v pohoří Ťan Šan v západní Číně. Severní hranice v Evropě je u Krakova v Polsku, kde roste šafrán jarní (Crocus vernus).

Nejznámější jsou šafrány kvetoucí na jaře, ale existuje asi 20 druhu kvetoucích na pod­zim. Někteří zahrádkáři se mylně domnívají, že šafrány kvetou pouze na jaře a jim po­dobné rostliny kvetoucí na podzim jsou ocúny. Pravdou je, že stejně jako u šafránu, jsou mezi ocúny druhy kvetoucí na podzim a jiné kvetoucí na jaře. Které květy patří šafránům a které ocúnům zjistíme v době květu velmi snadno. Podíváme-li se pozorně do květu a napočítáme pouze tři tyčinky, můžeme si být jisti, že jde o květ šafránu. Jestliže vidíme tyčinek šest, pak je to květ ocúnu.

Hlízy šafránů kvetoucích na jaře vysazuje­me v září a v říjnu do hloubky 6–10 cm. Vzhledem k tomu, že většina šafránů roste v oblastech, kde koncem léta začíná suché a teplé období, na jaře a na podzim jsou tam vydatné deště, snažíme se o vytvoření po­dobných podmínek pro jejich pěstování. Pro výsadbu vybíráme slunné stanoviště. Sázíme do propustné zahradní zeminy, vyhý­báme se těžkým a mokrým půdám. Na vlh­kých stanovištích a v těžkých půdách během dvou až tří let šafrány vyhynou. Pro přihno­jování používáme kompost nebo umělá hno­jiva nikdy ne čerstvý hnůj. Pozor na myši a zejména hryzce. Hlízky šafránu jsou jejich oblíbenou potravou.

Šafrány vysazujeme na záhony, do skupin ve skalkách, některé druhy se dají použít i do trávníku např. Crocus vernus a Crocus tomasinianus. Při výsadbách do trávníku každoročně přidáváme kompost.

Zkušenější zahrádkáři pěstuji i druhy vyža­dující větší péči, především úpravu půdních a vlhkostních podmínek. To znamená zajistit vysokou propustnost zeminy a ve vlhkém lé­tě a vlhké zimě dobrý kryt. Existují i druhy šafránu, které vyžadují naopak celoročně chladné a vlhké prostředí. Některé středoasijské a jihoevropské druhy je možno pěsto­vat pouze ve studeném skleníku.

Šafrány se množí dceřinými hlízkami, kte­rých zejména kultivary tvoří dostatečné množství a vykvetou většinou za dva roky. Jednotlivé druhy je možno množit i semeny. Vyséváme je na podzim, protože většina dru­hů vyžaduje přemrznutí semen. Květu se v tomto případě dočkáme za 3–4 roky.