Slovníček: A-B

Adventivní: Přídatné (morfologický výraz): vznikající na místě, kde by se normálním způsobem žádný orgán nevyvinul (např. adventivní kořeny mohou vyrůstat přímo ze stonku); (fytogeografický výraz): adventivní rostliny jsou takové, které jsou na daném území cizí, příchozí (např. ze semen zavlečených ptáky, lodní nebo pozemní dopravou apod.) a příležitostně vytlačují původní, domácí rostliny (např. agáve a opuncie na Kanárských ostrovech, křídlatky a zlatobýly kanadské v ČR). Adventivní pupeny viz pupen.

Aerifikace: Provětrávání povrchových vrstev půdy; provádí se ručně, vpichováním rycích vidlí nebo speciálními stroji a přístroji, tzv. aerifikátory. Slouží k fyzikálnímu zlepšení půdy.

Alkalická (půda): Půda s hodnotou pH nad 7; alkalická půda je vápenitá (viz také kyselý a neutrální).

Alpinské rostliny: Rostliny rostoucí v horách nad horní stromovou hranicí; výraz je používán i pro rostliny, jež se pěstují na skalkách a pocházejí i z relativně nižších nadmořských výšek, tzv. skalničky či alpinky.

Alpinský skleník: Nevytápěný, dobře větraný skleník pro alpinské rostliny a některé cibuloviny.

Anthera: Odborný výraz pro prašník.

Apikální: Vrcholový, viz též terminální.

Apikální pupen viz pupen

Autogamie: Též samosprašnost, opylení vlastním pylem.

Autosterilní: Rostliny, které nemohou po opylení vlastním pylem přinést životaschopná semena; potřebují tedy vnějšího (jiného) opylovače, aby zajistily potomstvo.

Bal viz kořenový bal

Bazální: (1) základní; (2) vyrůstající od báze (paty) rostliny.

Bazální skvrna: Skvrna v jícnu květu nebo při bázi korunního lístku.

Báze kmene: Místo, kde stonek přechází v kořen; v lesnické terminologii bývá nazýváno oddenek.

Bazický: S hodnotou pH vyšší než 7 (viz též alkalický, kyselý a neutrální).

Bažinné (bahenní) rostliny: Rostliny, jejichž přirozená stanoviště jsou trvale vlhká nebo podmáčená nebo jimž se v takových podmínkách dobře daří.

Bělení: Zakrytí vyvíjejících se listů nebo stonků (půdou nebo jiným materiálem), aby rostlinná pletiva zůstala měkká a byla chutnější (bělí se např. čekankové puky, chřest).

Blizna: Apikální (horní) část pestíku (plodolistu nebo plodolistů), jež většinou navazuje na střední část, čnělku; na blizně se zachycuje pyl před oplozením.

Bobule: Nepukavý dužnatý plod, často vícesemenný.

Bordura: Termín ze zahradní architektury označující zvýrazněný, často ornamentální tvar záhonu. Nejčastěji se pro bordury používají nízko stříhané zimostrázy (buxusy) nebo tisy, ale mohou to být i tzv. lemové letničky (begonie, aksamitníky atd.).

Borka: Vnější odumřelá vrstva pletiv na povrchu kmene dřevin, pro určitý rod či druh charakteristicky rozpraskaná nebo odlupčivá. Hovorově se označuje jako „kůra“.

Botka: Blanitý útvar na lodyze nad uzlinou, který vznikl srůstem dvou palistů.

Bromélie: Hovorový výraz, označující všechny příslušníky čeledi Bromeliaceae.

Brut: Malé stonkové hlízky, jež slouží vegetativnímu rozmnožování; tvoří se při bázi mateční hlízy (např. u mečíků, šafránů).

Bulva: Řepovitě ztlustlý kořen.

Bylina: (1) botanicky: měkká, nedřevnatějící rostlina (trvalka, letnička), jejíž nadzemní části na konci vegetační doby odumírají; (2) rostlina pěstovaná jako léčivá, kořenící nebo kuchyňská; v češtině je pro (2) vhodnější výraz bylinky.

Bylinný: Měkký, nedřevnatějící.

Bylinný řízek viz řízek