Mečíky, rod s asi 180 druhy, náleží ve středoevropském prostředí k nejdůležitějším letním rostlinám a nejhodnotnějším řezaným květinám. Plané druhy pocházejí především z jižní Afriky, ale některé i ze Středozemí, z Arabského poloostrova, ze severozápadní a z východní Afriky, z Madagaskaru i ze západní Asie. (I v České republice rostou planě (ovšem velmi vzácně) dva druhy mečíků: mečík střechovitý a mečík bahenní – pozn. překladatele.)
Gladiolus - mečík
Na konci 18. století, kdy byly mečíky dovezeny z jižní Afriky do Evropy, započalo šlechtění kulturních odrůd, zaměřené především na velikost květu, barvu a odolnost vůči nízkým teplotám. Zvláště oblíbené jsou velké
zahradní mečíky, jež vznikly z křížení různých jihoafrických planých druhů.
Mečíky rozkvétají (podle druhu) od jara do časného podzimu nálevkovitými květy, které vyrůstají klasovitě na silném prýtu a postupně rozkvétají zdola nahoru. Jakmile se rozevře nový květ, zavadne nejstarší otevřený. Každý květ se skládá ze šesti okvětních lístků: většinou z jednoho horního, středního okvětního lístku, tří zpravidla menších spodních nebo jakýsi pysk utvářejících lístků a ze dvou postranních, tzv. křídel. Mečíky mají květy i dvou- a vícebarevné, snad ve všech odstínech, ovšem s výjimkou modré a černé barvy. Vzpřímené, úzké listy jsou středně až tmavě zelené a obvykle mečovité. Výška těchto kvetoucích hlíznatých rostlin kolísá od 8 do 150 cm. Do vázy se řežou tehdy, jakmile se v prvním poupěti ukáže barva.
Mečíky se množí nejčastěji bohatě utvářenými
dceřinými hlízkami,
brutem, oddělovaným na podzim při dobývání hlíz a vysazovaným na jaře. K hlavním škůdcům a nejrozšířenějším chorobám patří
fuzáriová hniloba hlíz,
plíseň šedá,
třásněnky,
mšice a
plži.
