Slovníček: C-D

Celistvý: Jednoduchý plochý orgán rostliny (např. list), na okraji celokrajný nebo zubatý, pilovitý apod.

Celokrajný: List, jehož čepel je na okraji celistvá, nemá zuby ani laloky.

Cévní svazek: Vodivé pletivo, soubor protáhlých buněk, někdy viditelný pouhým okem (žilnatina v listech).

Cibule: Přeměněný stonek přebírající zásobní funkci; skládá se většinou ze zdužnatělých, stlačených šupinovitých listů, které vyrůstají z velmi zkráceného stonku, tzv. podpučí.

Cizosprašnost (alogamie): Opylení pylem jiné rostliny.

Čárkovitý: Tvar velmi úzkého listu s téměř souběžně probíhajícími okraji.

Čeleď: Vyšší taxonomická jednotka než rod a nižší než řád. Zahrnuje rostliny z jednoho nebo mnoha rodů s podobnými vlastnostmi, např. čeleď Rosaceae zahrnuje rody Rosa, Rubus, Potentilla aj.; čeleď Iridaceae mj. rody Iris, Crocus, Crocosmia, Freesia či Gladiolus.

Čepel (lamina): Do plochy rozšířená část listů, případně listenu nebo korunního či okvětního lístku.

Češule: Rozšířené květní lůžko, uzavírající pestíky nebo srůstající s jinými částmi květních obalů a tyčinek (např. šípek).

¨ Člunek: Spodní, lodičkovitě utvářený korunní lístek v květech bobovitých rostlin, jež vzniká srůstem dvou korunních lístků.

Čnělka: Střední část pestíku mezi bliznou a semeníkem, která v květech některých rostlin chybí (např. u mákovitých).

Čtvrtkmen: Ovocný strom s korunou zapěstovanou ve výši 100–120 cm.

Dceřiné cibulky: Malé cibulky, vytvářející se po boku mateřské cibule, např. u tulipánů a narcisů. Slouží vegetativnímu rozmnožování rostliny. O dceřiných cibulkách se hovoří, jestliže se vedle mateřské (nebo po ní) vytvářejí 1–2 velké cibule, zatímco vytvoří-li se větší počet malých cibulek, označují se jako brut. Podobná situace je u hlíznatých rostlin (např. mečíků, šafránů).

Dělení: Metoda vegetativního rozmnožování; trs se mechanicky rozdělí na jednu nebo více částí, přičemž každá musí mít svůj díl kořenového systému a jeden nebo více stonků, případně oček.

Děloha (kotyledon): V botanice výraz pro klíční list (listy); první listy, které se po vyklíčení semen objevují; často mají výrazně odlišný tvar od pravých listů. Krytosemenné rostliny mají buď jeden děložní lístek (jednoděložné rostliny), nebo lístky dva (dvouděložné rostliny); nahosemenné rostliny mají větší počet děložních lístků, vyrůstajících zpravidla v přeslenu. V děložních lístcích jsou zásoby živin pro klíční rostlinu.

Děložní lístek: První list (listy u dvouděložných nebo nahosemenných rostlin) odlišný tvarem od pravých listů a brzy opadávající.

Dešťový stín: (1) místo v zahradě, které je např. zdí nebo plotem chráněno před převládajícím větrem a přívalovým deštěm; (2) v širším měřítku místo s nízkými úhrnnými ročními srážkami za (vyšším) horským masívem (v Čechách např. Žatecko leží v dešťovém stínu Krušných hor – pozn. překladatele).

Distální (konec řízku): Ten konec řízku, který byl původně vzdálenější od kořene mateřské rostliny.

Dlanitý list: List, jehož žilnatina vybíhá paprskovitě z jednoho místa a jehož čepel je buď celistvá, avšak laločnatá, nebo prstovitě složená.

Dóm: Vzpřímeně stojící tři vnitřní okvětní lístky v květu kosatců.

Domácí (původní, autochtonní): Rostlina, pocházející z určitého území (a tam planě rostoucí).

Dominanta: Nápadná rostlina (barvou, tvarem), zpravidla keř nebo strom, který upoutává pozornost.

Dormance: Období klidu odpočinku, stav, kdy jsou na určité období přerušeny životní pochody v organismu; v semeni obvykle v zimě. Drobtovitá struktura: Ideální struktura půdy, v níž jsou jednotlivé částice spojeny do malých hrudek, drobtů; případně se musí cílenými opatřeními, jako je kypření, udržovat v dobrém stavu.

Druh: Kategorie při systematickém třídění rostlinstva; nejnižší, základní stupeň v rámci rodu (zahrnuje blízce příbuzné, velmi podobné jedince).

Dřeň: Pletivo z odumřelých buněk uprostřed stonku.

Dřevitý: Výraz pro stonek, který již není měkký a ohybatelný, nýbrž ztlustlý a tvrdý; také báze některých bylin a polokeřů dřevnatějí.

Duše (ve stonku): Měkký, zpravidla pórovitý materiál ve vnitřní části prýtu (např. bílá duše ve větévce bezu černého).

Dvojdomá: Taková rostlina, jejíž samčí a samičí květy vyrůstají odděleně na dvou nezávislých jedincích.

Dvouděložné rostliny: Třída kvetoucích rostlin Magnoliopsida; zahrnuje rostliny, jejichž klíční rostliny mají dva děložní lístky, pravé listy mají rozvětvenou žilnatinu, v jejich stoncích (kmenech) působí kambium, dělící kruh, a jejich květy jsou organizovány podle čísla 2, 4 nebo 5.

Dvouletka: Dvouletá rostlina je rostlina, jejíž vývoj proběhne ve dvou po sobě následujících letech; v prvém roce vyklíčí a vytvoří přízemní růžici, v druhém vykvete, přinese semena a odumře.

Dvounažka: Suchý plod, jenž je spojený uprostřed a za zralosti se rozpadá na dvě samostatné části (např. plod kmínu).

Dýchání viz respirace