Tajuplné a kouzelné rostlinky jara (1)

Rozkvétají jako první poslové jara na stráních, v lesích, kolem potoků na horských svazích i v okolí našich domovů, na zahradách i balkónech. Jsou to drobné bylinky, které často ani nepostřehneme, nebo si nestačíme uvědomit je­jich blízkou přítomnost. Máme je rádi, protože se nám líbí, ale jejich význam jakoby za­nikal v konkurenci známějších druhů. Často jsme fascinováni tajemnými příběhy rostlin třeba z opačné polokoule naší planety, přitom se často přímo kolem nás odvíjejí rostlin­né příběhy stejně tajemné, stejně fascinující a stejně zajímavé.

Sasanka

K prvním jarním květinám patří sasanky (Anemone), kterým se podle latinského jména taky někdy říká anemonky. Vědecké pojmenování rostliny pochá­zí z řečtiny, a je odvozeno od slova vítr. I v jiných ja­zycích se často v názvu této rostliny objevuje větrný motiv. Je to snad proto, že jemné kvítečky sasanek se začnou pohupovat už v malém závanu větru. Proto i naši předkové těmto milým rostlinkám často říkali větrničky. Jako doklad jistě poslouží verše VI. Svobo­dy: „ Viděl jsem Sasanku - Větrničku, tančila v pasece na sluníčku: Jaro že tady na květném voze, radostí tančila po jedné noze."

Hlaváček

Do čeledi pryskyřníkovitých patří, stejně jako oba předešlé druhy i další krásná květina jara. Hlaváček jarní (Adonis vernalis) je vytrvalá bylinka, která obývá teplé jižní stráně. Patří mezi vzácné a ohrožené druhy, proto není možné rostlinu z přírody sbírat. Jméno dostala po hrdinovi řecké mytologie Adónisovi, který bývá často zmi­ňován v souvislosti s bohyní lásky, tajemnou Afrodité. Z antické do­by pocházejí i první zprávy o léčivých účincích této rostliny. Zejména kořeny i semena se tehdy používaly na léčbu různých nemocí, do­konce i na léčbu nádorových onemocnění. Současná věda uznává hlaváčky jako zdroj srdcových glykosidů, které jsou podobné glykosidům izolovaným z náprstníku. Pro značnou toxicitu celé rostliny patří léčba hlaváčkem výhradně do rukou lékaře.

Kosatce jsou dobře známé byliny, které se často pěstují v zahra­dách. Vědecké jméno Iris dostala rostlina na počest starořecké bohy­ně duhy. Bohyně Iris byla rychlonohá a zlatokřídlá poselkyně bohů, zejména Dia a Héry. Převáděla duše zemřelých žen na místo věčné­ho spánku. Proto staří Řekové s oblibou sázeli fialové kosatce na hro­by, tento zvyk zčásti přetrval do současnosti a některé kultury do­dnes uznávají kosatec jako symbol klidu a naděje na šťastné převtě­lení. U severských národů byl kosatec symbolem radosti z nastupu­jícího jara. V Holandsku se s kosatcem zvláštně slavil začátek jara. Vybraná dívka, která představovala jaro, byla ozdobena mladými lis­ty kosatců a byla na malém vozíku tažena uličkami města. Vozíček obvykle táhly jenom chudé ženy a vybíraly milodary, které byly bo­hatšími lidmi s radostí poskytovány, neboť všichni se radovali z ná­vratu příznivější roční doby. V Japonsku se kosatce používaly na ochranu před zlem a proto se listy i kořeny věšely kolem domu. V Americe měl kosatec pověst spolehlivého afrodisiaka, takže se je­ho sušené rozemleté oddenky pohazovaly na prostěradla.