Slovníček: E-CH

Eliptický (tvar listu): List, jehož čepel je nejširší uprostřed a k oběma koncům se zužuje.

Endemit: Taxon vyskytující se jen na určitém vymezeném území.

Epifyt: Rostlina vyrůstající na jiné rostlině, aniž by na ni parazitovala; nekoření v půdě (např. orchideje, tilandsie).

Epikormické výhony: Výhony, které se tvoří (zpravidla po poranění) na kmeni nebo na kořenech, ale nikoliv na špičce nebo v úžlabí listů.

Explantát: Malá část pletiva rostliny, která se odebere z mateřské rostliny a přenese na aseptické medium k dalšímu pěstování. Viz též tkáňové kultury.

F1-hybridy: První generace z křížení dvou vybraných rodičovských rostlin; potomstvo je jednotné, silné a výnosnější než rodiče.

F2-hybridy: Potomstvo rostlin F1-hybridů vzniklé samosprášením nebo cizosprášením rodičů; je méně jednotné než rodiče.

Fertilní: Plodný; rostlina, jejíž semena jsou životná, klíčivá; též květonosný výhon (na rozdíl od sterilního výhonu, který nese pouze listy, a nikoliv květy).

Forma (f.): Taxonomická jednotka v systému rostlin s velmi nízkou hodnotou, např. jen odchylka v jediném znaku: Clematis montana f. grandiflora je přírodní, spontánně vzniklá velkokvětá odchylka plaménku horského.

Fotosyntéza: Tvorba organických látek v pletivech zelených rostlin vznikajících na světle z oxidu uhličitého a vody za pomoci zeleně listové, chlorofylu.

Fylodium: Listovitě rozšířený řapík, přebírající funkci zaniklé čepele listu.

Generativní rozmnožování: Pohlavní rozmnožování semeny.

Habitus viz vzrůst

Hlávka (též strboul): Jednoduché hroznovité květenství se zkráceným vřetenem, většinou kulovitého tvaru (jetel).

Hlinitá půda: Půda střední textury, snadno zpracovatelná, obsahující více nebo méně stejné podíly písku, hlíny a jílu; většinou je bohatá na humus; jestliže jeden z podílů převyšuje, mluví se o půdě hlinitopísčité nebo písčitohlinité, písčité nebo jílovité.

Hlíza: Ztlustlý, většinou podzemní zásobní orgán stonkového původu (brambor) nebo kořene (jiřinka).

Hodnota pH: Hodnota vyjadřující koncentraci vodíkových iontů číselnou stupnicí od 1 do 14. Hodnoty nižší než 7 označují kyselé prostředí, hodnoty vyšší než 7 prostředí alkalické, bazické; pH=7 je prostředí neutrální.

Holandské rytí: Metoda zpracování půdy, při níž je půda přeryta na hloubku dvou čepelí rýče.

Hrnkování: Výsadba semenáčků jednotlivě do květináčů.

Hrozen: Nerozvětvené květenství s dlouhým vřetenem a s více nebo mnoha krátce stopkatými květy.

Hřížení: Metoda vegetativního rozmnožování rostlin, při níž se výhon přiměje k zakořenění, před oddělením od mateřské rostliny. Výhon se obloukovitě sehne do připravené prohlubně v půdě, upevní se a zahrne zemí. Po určitém čase zakoření; potom se může oddělit od mateřské rostliny. Obdobné je tzv. vzdušné zakořeňování.

Humus: Mechanicky i chemicky rozložené organické zbytky rostlin a jejich částí v půdě. Výraz se používá také pro zahradní kompost nebo podobné substráty (viz listovka, vřesovka).

Hybrid (též kříženec): Potomek po zkřížení geneticky rozdílných rodičů. Hybridy mezi druhy téhož rodu se nazývají mezidruhové; hybridy mezi různými, ale obvykle příbuznými rody jsou mezirodové (viz také F1-hybridy).

Hybridizace: Záměrné křížení, vedoucí k získání hybridů (kříženců).

Hydroponie: Pěstování rostlin bez půdy, ve vodních roztocích.

Hypokotyl: Část prýtu mezi kořenovým krčkem a děložními lístky.

Chlup: Výrůstek pokožky, vznikající z jediné buňky pokožky, ale sám může být složen i z více buněk.

Chmýr: Kalich přeměněný do podoby štětin nebo štětinek u hvězdnicovitých rostlin (např. u pampelišky).

Chocholík: Hroznovité květenství, s dolními stopkami prodlouženými tak, že jsou květy v jedné rovině.

Chůdové kořeny: Velké nadzemní kořeny podpírající kmen.