Slovníček: I-K

Poslal(a) 05.05. 2010 11:40:23 (9733 čtenářů)

Inflorescence: Odborný výraz pro květenství.

Intermediánní: U kříženců takový potomek, který stojí svými vlastnostmi mezi oběma rodiči.

Internodium: Článek, část stonku mezi dvěma uzlinami, zvláště zřetelný u stébel trav.

Jařmo: Dvojice lístků ve složeném listu.

Jazykovitý květ: Asymetrický obvodový květ s (jazykovitě) prodlouženým korunním lístkem (např. v úborech hvězdnicovitých rostlin). Viz též paprsek.

Jednocení: Výběr a odstraňování slabších nebo příliš hustě rostoucích semenáčků v prvních fázích po vyklíčení.

Jednoduchý (květ): Květ, který má základní (nezvýšený) počet korunních (okvětních) lístků.

Jednoděložné: Rostliny, jejichž klíční stadia mají jen jeden děložní lístek; v dospělosti mají úzké listy se souběžnou žilnatinou a květní orgány organizované podle čísla 3 a jeho násobků (s několika výjimkami, např. u vraního oka); v klasifikaci rostlin třída Monocotyledonae, nyní Liliopsida.

Jednocení: Metoda ošetření výsevu, při níž se buď vybírají a odstraňují slabší, nebo příliš hustě rostoucí semenáčky (např. jednocení řepy na poli) či se vyzvedávají a jednotlivě rozsazují do sadbovačů nebo květináčů.

Jednodomá: Rostlina, jejíž oddělené samčí a samičí květy vyrůstají na témže jedinci.

Jednoletá: Rostlina, jejíž všechny životní pochody (klíčení, růst, kvetení, tvorba plodu a semen a odumření) proběhnou v jedné vegetační době (v jediném roce).

Jehněda: Hroznovité květenství s měkkým vřetenem, proto zpravidla převislé, složené většinou jen z jednopohlavných, bezkorunných květů.

Jehlice: Tuhý, přisedlý nebo krátce řapíkatý list, zpravidla jehlicovitě úzký, vyskytuje se u nahosemenných rostlin (např. smrk, borovice).

Kalich: Vnější obal různoobalných kvetoucích rostlin; zpravidla je zelený, nenápadný, jindy korunovitě zbarvený.

Kalichovitý: Kulovitý až válcovitý tvar (květu, trubky květu) s poněkud zúženým otvorem.

Kališní lístky (sepala): Vnější obal květu krytosemenných rostlin; většinou je malý a zelený, někdy však korunovitě zbarvený.

Kallus: Zával, ochranné pletivo, které rostlina vytváří kolem rány; vyskytuje se především u dřevin, ale i na bázi zakořeňovaných řízků (viz také meristémy).

Kambium (ztlušťovací kruh): Pletivo u dřevin, jež produkuje směrem ven lýko a směrem dovnitř buňky dřeva a zajišťuje plynulé tloustnutí stonku.

Karpel viz plodolist

Kartáček: Zvláštní třásnité výrůstky na korunních nebo okvětních lístcích, např. u orchidejí a některých kosatců.

Kastrace: U rostlin odstranění prašníků (nebo celých tyčinek) před uvolněním pylu, aby se zamezilo samoopylení.

Kermazit: Lehké granule z pálené hlíny, vypalované při teplotě asi 1200 °C Jsou velké od 6 do 25 mm a uplatňují se jako drenážní materiál, při zlehčování substrátů nebo v hydroponii. Je vzdušný, jímá vodu, chemicky nereaguje, je neutrální, je ideálním prostředím pro kořeny rostlin.

Keř: Nízké dřeviny bez průběžného kmene, obvykle vyšší než 30 cm, ale vysoké nejvýš jen několik metrů.

Keřík (keříček): Velmi nízký keř, vysoký nejvýš 30 cm, vytvářející obvykle větší porosty (borůvka, vřes).

Klas: Hroznovité květenství s prodlouženým vřetenem a přisedlými květy.

Klásky: Malé klasy; část složeného květenství; časté u trav a ostřic, u kterých je květenství složeno z mnoha kvítků s bazálními listeny.

Klíček: Ze semene vyrůstající embryo, zprvu bez listové zeleně a vyživované zásobním pletivem semene.

Klíčení: Fyzikální a chemický proces, který nastává, když semeno začíná růst a vyvíjet se v rostlinu.

Klíční odpočinek: Ve fázi klíčního odpočinku semeno neklíčí, přestože je v příznivých podmínkách; způsobují to vnitřní fyzikální, chemické nebo jiné faktory v semeni. Zdvojený klíční odpočinek: semeno neklíčí, protože proti tomu působí hned dva vnitřní faktory (viz též dormance).

Klon: Skupina geneticky identických rostlin, vzniklá vegetativním rozmnožením jediného individua.

Kmen: Spodní, nerozvětvená část dřevnatého stonku, krytá borkou.

Kolínko/kolénko: Uzlina na stéblu trav.

Kompost: Humózní organický materiál z rozložených rostlinných zbytků, poskytující organickou hmotu k zlepšení půdy nebo k nastýlce (mulči).

Kompostová půda: Zahradní zemina, složená ze směsi jílu, písku, rašeliny, listovky a jiných substancí.

Konifery (též jehličnany): Skupina nahosemenných rostlin, zpravidla stálezelených stromů a keřů (modříny, tisovce a metasekvoje jsou opadavé). Od krytosemenných rostlin se liší volně postavenými vajíčky, které nejsou uzavřeny v plodolistu; jejich šišky jsou zdřevnatělá samičí květenství.

Kopinatý: Tvar úzkého listu, k oběma koncům zašpičatělého.

Kopulace: Způsob roubování; viz štěpování.

Koruna: (1) vnitřní obal různoobalného květu krytosemenných rostlin, sloužící většinou jako optické lákadlo opylujícího hmyzu; (2) rozvětvená část stromu, její tvar se zpravidla přirovnává ke geometrickým tělesům (kulovitá, kuželovitá).

Korunní lístek (petalum): Přeměněný, často zářivě zbarvený list; část koruny, vnitřního obalu krytosemenných rostlin.

Kořen: Podzemní orgán rostliny, který nemá ani listy, ani pupeny; rostlině slouží k upevnění v půdě a k čerpání vody a v ní rozpuštěných živin.

Kořenové hlízky: Činností bakterií vyvolané zduřeniny a hlízky na kořenech některých rostlin (např. olší, bobovitých rostlin). Těmto bakteriím se přisuzuje schopnost vázat vzdušný dusík, a tím obohacovat rostlinu i půdu o tuto živinu.

Kořenové výmladky: Větší počet více nebo méně stejných výhonů, vyrůstajících z báze nebo z kořene rostliny, zvláště u hluboko zmlazených, seříznutých keřů.

Kořenový bal: Kořeny s půdou, která je obklopuje, dobyté ve školce nebo při přesazování ze země.

Kořenový krček: Část stonku, ležící bezprostředně pod povrchem půdy; vyrůstají z něj nové výhony, které zase na podzim „zatahují“.

Kořenový radius: Vzdálenost od kmene (stonku), do níž ještě mohou dosáhnout kořeny rostliny.

Kořenový výběžek: Vodorovně probíhající a rozrůstající se stonek, probíhající pod povrchem půdy; na uzlinách koření a může vytvořit nové nadzemní orgány. Často bývá zaměňován s nadzemním výběžkem.

Kosterní větve: Starší (hlavní) větve, tvořící korunu stromu nebo vzhled keře; jejich vzájemné postavení bývá pro určité druhy příznačné.

Kroužkování: Speciální zásah do korun (větví) ovocných stromů, vedoucí ke zvýšení plodnosti nebo k utlumení příliš bujného vzrůstu. Provádí se na silných větvích, odstraněním asi 1–2 mm širokého proužku borky se zachováním několika „můstků“, nepřerušených míst, které spojuje lýková část vodivých pletiv.

Kružel: Vrcholičnaté květenství např. u sítinovitých rostlin.

Krvácení: Lidový výraz pro výron buněčných šťáv po řezu nebo z rány na rostlině; jeho původcem je kořenový vztlak, který vodivými pletivy tlačí vodu vzhůru, dokud se nevyrovná nasycenost roztoků v půdě a v buňkách.

Kryty ochranné: Ochranné poklopy ze skla nebo z plastu, případně z fólie, které se kladou nad rostliny, hrozí-li nebezpečí pozdních (prvních) mrazů nebo silných dešťů. Užívají se rovněž v případě, že je třeba půdu před výsevem trochu prohřát.

Křídla: 2 postranní korunní lístky v květu bobovitých rostlin.

Křížaté: Starší název pro čeleď brukvovitých rostlin (Brassicaceae).

Kříženec viz hybrid

Křižmostojné listy: Dvojice vstřícných listů, vzájemně pootočené o 90 °.

Kultivar: Odrůda vzniklá nebo udržovaná péčí člověka (z anglického cultivated variety). Uvádí se buď zkratkou cv. (např. cv. Alba), nebo jednoduchými uvozovkami (‘Alba’), sází se stojatě a každé slovo začíná velkým písmenem (‘Alba Plena’).

Kůlový kořen: Velký a nejdůležitější, svisle dolů rostoucí kořen rostlin, zvláště stromů; obecně se tento výraz užívá pro každý silný, svisle rostoucí kořen.

Kůra: V kmenech (stoncích) rostlin vrstva vznikající za lýkovou vrstvou vně kambia; první živá (slabá) vrstva stonku za pokožkou. Nezaměňovat s borkou.

Květ: Soubor orgánů krytosemenných kvetoucích rostlin, sloužící pohlavnímu rozmnožování. Zpravidla se skládá z obalů (např. kalichu a koruny nebo nerozlišených obalů, okvětí) a z vlastních reprodukčních orgánů, samčích tyčinek a samičích pestíků u oboupohlavných květů, případně jen jedněch z nich u jednopohlavného květu.

Květenství: Soubor drobných jednotlivých květů (nebo malých květenství) uspořádaných podle určitých pravidel, někdy připomínající jediný velký květ (kopretina). Nejčastější květenství jsou: hrozen, vzpřímený všestranný (vlčí bob), jednostranný (konvalinka), převislý (štědřenec); okolík, z konce stonku vycházejí dlouhé květní stonky, vyklenutý (kerblík) se stejně dlouhými květními stopkami, plochý okolík (mrkev) s vnějšími stopkami delšími; hlávka, malé, stejně dlouhé květy na špičce stonku (jetel); úbor.

Květní obaly: Souhrnný název pro kalich a korunu, případně pro okvětí v květech.

Kyselá půda: Půda, jejíž hodnota pH je nižší než 7.
Ukázka části textu textu z knihy Zahradní rostliny - 500 nejkrásnějších druhů, Annette Timmermann
Nakladatelství Rebo Productions CZ, www.rebo.cz

Články: slovníček

06.04. 2010
7.66 kB čtenářů
Slovníček: A-B
12.04. 2010
7.53 kB čtenářů
Slovníček: C-D
25.04. 2010
7.13 kB čtenářů
Slovníček: E-CH
19.05. 2010
8.30 kB čtenářů
Slovníček: L-N
25.05. 2010
11.96 kB čtenářů
Slovníček: O-P
27.05. 2010
9.93 kB čtenářů
Slovníček: R-S
05.06. 2010
7.34 kB čtenářů
Slovníček: T-U
09.06. 2010
9.15 kB čtenářů
Slovníček: V-Z
Diskusní fórum / Ostatní nezařazené
31.12. 2015
2.03 kB čtenářů
Pf 2016
24.12. 2014
3.64 kB čtenářů
PF 2015
24.03. 2014
2.82 kB čtenářů
Nové dveře
31.12. 2013
8.68 kB čtenářů
PF 2014
22.12. 2012
5.79 kB čtenářů
PF 2013
10.12. 2012
18.11 kB čtenářů
Ptactvo - kdy a jak krmit
20.06. 2012
7.67 kB čtenářů
Rozmary počasí
08.04. 2012
17.09 kB čtenářů
Zahradnický kvíz
25.12. 2011
7.26 kB čtenářů
PF 2012
20.12. 2011
18.68 kB čtenářů
PF 2010