Domovinou nevadlece hřebenitého jsou patrně africké tropy a subtropy, ale dnes roste téměř pantropicky. Lodyhu má vzpřímenou, větvenou; vedle nízkých záhonových odrůd se pěstují i odrůdy vyšší, jež jsou vhodné k řezu.

Celosia argentea 'Plumosa' - nevadlec hřebenitý
Své české rodové jméno získal proto, že jeho hustá, nahloučená
květenství vydrží velmi dlouho, jakoby neuvadala. Bývají zbarvena sytě žlutě, oranžově, růžově nebo červeně a spolehlivě barevně oživí každou letní výsadbu. Zvláště krásně působí, je-li
nevadlec vysazen skupinovitě. V praxi se uplatňují dvě linie odrůd: „
Plumosa“ má květenství hustě klasovitě (péřitě) stažená, „
Cristata“ má květenství nahloučeno do monstrózního, hřebenovitého útvaru (odtud lidový název „
kohoutí hřeben“). Listy nevadlece jsou kopinaté, lodyhy jsou hustě olistěny. Kdo by chtěl získat první kvetoucí nevadlece již v květnu, musí je vysévat v únoru. Jsou ovšem značně choulostivé, chladná a deštivá období snášejí velmi špatně; trpí při nich plísní šedou a nepravým padlím. Důležité je teplé, výslunné místo a především propustná půda bohatá na živiny. Pro
sušení se
květenství odřezávají v době, kdy ještě nejsou zcela rozvitá, a poté se zavěšují „vzhůru nohama“ na chladném, vzdušném místě.