Slovníček: O-P

Poslal(a) 25.05. 2010 14:00:29 (11960 čtenářů)

Obal: (1) viz květní obaly; (2) soubor listenů v přeslenu pod složeným okolíkem.

Obilka: Suchý, jednosemenný nepukavý plod v čeledi lipnicovitých (trávy).

Obnovovací řez: Metoda řezu, při níž se postranní výhony hluboko zkrátí, aby na jejich místě vyrašily nové.

Oboupophlavný květ: Květ, v němž jsou jak samčí, tak samičí funkční reprodukční orgány.

Očko: (1) odpočívající, spící pupen, např. stonkové očko u hlíz brambor nebo kořenové očko u hlíz jiřin; (2) úžlabní pupen na stonku, který se při očkování vyřízne a přenese na podnož (např. u růží); (3) střed květu, zpravidla jinak zbarvený než korunní lístky (též oko).

Očkování: Metoda vegetativního množení rostlin, zvláště dřevin; viz štěpování.

Očkový řízek viz řízek

Oddenek: (1) zpravidla nezelený podzemní stonek se šupinovitými listy, úžlabními pupeny a adventivními kořeny; (2) spodní část kmene stromu.

Odrůda: Český výraz pro skupinu rostlin, jež se liší jedním nebo více znaky a jejíž vlastnosti jsou zachovány při pohlavním (generativním) nebo nepohlavním (vegetativním) rozmnožování; používá se jak při polních plodinách, tak v ovocnářství, zelinářství a okrasném zahradnictví. Jiné termíny: sorta (starší) nebo kultivar (novější).

Ojíněný: S voskovým, modrobílým povlakem.

Okolík: Hroznovité květenství s potlačeným vřetenem, s květy na stejně dlouhých stopkách vyrůstajících z konce prýtu.

Okřídlené semeno: Semeno opatřené blanitým lemem nebo podobným orgánem, který slouží k transportu (letu) semene, např. u dvounažky javorů.

Okvětí: Nerozlišený květní obal, tvořený lístky stejného tvaru a barvy (např. u tulipánu).

Oplodí: Část plodu (pletiva, tvořící jeho stěnu) uzavírající semena.

Oplození: Prorůstání pylové láčky pestíkem a spojení samčích a samičích buněk, jehož následkem je tvorba plodného semene.

Opylení: Přenesení pylových zrn ze samčích orgánů (tyčinek) na bliznu samičích orgánů (pestíku).

Organický: (1) výraz pro chemickou sloučeninu obsahující uhlík; pochází z těl organismů, rostlin nebo živočichů; (2) výraz pro nastýlku z kompostu a podobných materiálů pocházejících z rostlin; (3) výraz, používaný někde pro označení zahradnických nebo zemědělských podniků, které neužívají umělá (minerální) hnojiva apod. Jinde se označují jako ekologické nebo biologické farmy.

Ornice: Jemná, drobtovitě strukturovaná povrchová vrstva půdy, vzniklá kultivací.

Oříšek: Suchý nepukavý jednosemenný plod s velmi tvrdým oplodím; viz též plod.

Osina: Štětinovitý nebo vláknitý, ostře zašpičatělý výrůstek, vyrůstající z květu trav.

Osten: Pichlavý orgán pokožkového nebo emergenčního původu, např. u růží.

Ostruha: Delší nebo kratší výběžek z korunního lístku, např. u violek, orlíčku, lnice; obsahuje často nektar.

Otužování: Postupné přizpůsobení rostlin předpěstovaných v pařeništi nebo ve skleníku venkovním podmínkám.

Pacibulky: Malé, cibulkám či hlízkám podobné orgány; často se tvoří v úžlabí listů, někdy i v květenství, např. u kyčelnice Dentaria bulbifera. Z mateřské rostliny se uvolňují, padají k zemi, zakořeňují a vytvářejí se z nich nové rostliny.

Pahlíza: Cibulovitě ztlustlá část stonku sympodiálních orchidejí; vzniká těsně nad (někdy velmi krátkým) rhizomem.

Pakorunka: Kalichovité (u narcisu) nebo šupinovité či límcovité výrůstky na korunním lístku v místě přechodu nehtu v čepel tvořící viditelný, někdy i barevně odlišený útvar.

Palice: Hroznovité květenství, v němž na zdužnatělém vřetenu vyrůstají přisedlé drobné květy (áronovité rostliny).

Palisty: Párové listovité útvary na bázi řapíku, např. u růží.

Paprsek: Obvodová část biologického květu, květenství hvězdnicovitých rostlin (úboru), složená z květů s asymetrickou korunou (jazykovitých květů; např. bílé obvodové květy v úboru kopretiny).

Parter: Rovná plocha s okrasnými záhony, často osazená nízkorostoucími rostlinami a lemovými prvky, bordurami.

Parthenokarpie: Tvorba plodu bez oplození a bez vzniku semene.

Pařeniště: Záhony s ochranným rámem ze dřeva nebo z jiného materiálu, na nějž lze položit pařeništní okna, zasklené nebo jiným průhledným materiálem opatřené kovové nebo dřevěné rámy. Teplé pařeniště se zakládá s uloženou a ušlapanou vrstvou (koňského) hnoje, která se zapaří a zajišťuje stálou teplotu substrátu. Studené pařeniště se zakládá bez této vrstvy, hluboké pařeniště má vybraný substrát do hloubky nejméně 1 m a slouží k přezimování citlivých rostlin.

Patogen: Zpravidla mikroorganismus, který je původcem choroby.

Pavéza: Největší, horní korunní lístek v květu bobovitých rostlin (např. hrachu).

Paždí viz úžlabí

Peckovice: Plod s jedním nebo více semeny („peckami“), obklopený dužnatým, zpravidla jedlým pletivem; nejčastěji se vyskytuje u rodu Prunus (slívy, švestky, meruňky, broskve, třešně, višně...), ale i u jiných rostlin (např. mango).

Pedunculus: Květní stopka.

Perena, perenující: Označení každé rostliny, která žije nejméně tři vegetační sezóny za sebou; výraz se někdy obecně používá pro vytrvalé byliny a vzácně i pro dřeviny.

Periant (perianthemum): Květní obal, tvořený buď rozlišenými korunními a kališními lístky, nebo nerozlišeným okvětím (perigonem).

Perigon: Květní obal, nerozlišený na kalich a korunu, tvořený zpravidla stejně utvářenými korunními lístky (např. u jednoděložných rostlin).

Perlit: Drobnozrnný expandovaný materiál vulkanického původu, který se v zahradnictví užívá pro zlehčení a provzdušnění půdy nebo jako množárenský substrát.

Pesticid: Chemická substance (zpravidla uměle připravená) sloužící k hubení živých organismů, např. hmyzu (insekticid), roztočů (akaricid), hub (fungicid), dřevin (arboricid) nebo rostlin (herbicid).

Pestík: Samičí reprodukční orgán, skládající se obvykle ze semeníku, z čnělky a blizny.

Petalum: Korunní lístek v květech různoobalných rostlin.

Petiolus: Stopkovitě zúžená dolní část listu.

Pikýrování viz přepichování

Pincování: Zahradnický slangový výraz pro zaštipování.

Plátkování viz štěpování

Pleva: (1) u trav: jeden, nejčastěji dva, někdy i tři listeny na bázi klásku; (2) u ostřic: listeny pod květem v kláscích ostřic a ostatních šáchorovitých.

Plevky: Listeny (zpravidla malé, blanité) na lůžku úboru některých hvězdnicovitých rostlin.

Plod: Orgán (útvar), který vznikl z pestíku nebo jen ze semeníku a jenž obsahuje semena. Plody mohou být (1) suché jednotlivé, jenž se většinou otevírají: lusk tvořený jedním plodolistem otevírající se dvěma chlopněmi (hrách); šešule ze dvou plodolistů se středovou blanitou přepážkou, otevírající se dvěma chlopněmi (letní fiala); tobolka, tvořená více plodolisty, otevírající se různými způsoby (kohoutek, mák); (2) suché, neotvírající se jednotlivé: oříšek, jedno- i víceplodolistový plod s velmi tvrdým oplodím, které se semenem nesrůstá (líska), nažka (křídlatá nebo dvounažka), suchý jednosemenný plod s kožovitým oplodím, tvořený jedním nebo více plodolisty (jasan, jilm, javor); obilka, suchý nepukavý jednosemenný plod s oplodím srostlým s osemením; (3) dužnaté plody: např. malvice (jabloně a jiné „jádrové“ ovoce), peckovice, plod s oplodím rozlišeným do tří vrstev (třešeň a jiné peckoviny); (4) souplodí a zdánlivé plody: jahoda vzniklá ze zdužnatělého květního lůžka, vlastní plody jsou „pecičky“ na povrchu, ve skutečnosti nažky; šípek, nepravý plod, tvořený zdužnatělým květním lůžkem, stonkovými orgány a částečně i bázemi květních orgánů, vlastní plody jsou „semena“ uvnitř, ve skutečnosti nažky; malina, souplodí složené z jednotlivých malých jednoplodolistových peckoviček.

Plodenství: Soubor plodů, vzniklých z květenství.

Plodolist (karpel): Listový útvar krytosemenných rostlin, srůstající v pestík a obsahující vajíčka.

Plucha: Listen ve spodní části květu trav.

Pluška: Dva přeměněné lístky z vnějšího okvětí v klásku trav.

Pnoucí rostliny: Rostliny s ochablými stonky, které potřebují jiné rostliny nebo opěry k růstu, k nimž se přichycují různým způsobem: (1) zdřevnatělé prýty se vzájemně ovíjejí (wistárie); (2) zdřevnatělé prýty se o podložku opírají zkrácenými větévkami nebo ostny (růže); (3) na prýtech se vytvářejí příčepivé kořínky, jimiž se přichycují k podložce (břečťan); (4) k podložce se přichytávají přísavnými destičkami (přísavník třícípý); (5) okolo opěry se ovíjejí bylinnými stonky (lichořeřišnice); (6) opěry se přidržují úponkami, což jsou přeměněné listy, řapíky, lístky nebo květenství (vinná réva).

Podčeleď: Nižší systematická jednotka než čeleď, ale vyšší než rod.

Poddruh: Nižší systematická jednotka než druh, ale vyšší než varieta nebo forma.

Podloží: (1) vrstvy půdy pod ornicí; (2) skalní podklad.

Podnož: Rostlina s vlastním kořenovým systémem, na níž se ušlechtilá odrůda přenáší roubováním nebo očkováním.

Podsadba: Osazení povrchu půdy nízkorostoucími rostlinami pod stromy nebo pod vysokými rostlinami.

Pochva: Spodní část (báze) listu, obepínající lodyhu.

Poléhavá: Rostlina, jejíž prýty jsou spíše ochablé a rozrůstají se ploše při povrchu půdy.

Polokeř: Rostlina, jejíž spodní části stonku dřevnatějí, ale horní zůstávají bylinné; horní část na konci vegetační doby odumírá.

Polokmen: Strom, délka jehož kmene mezi půdou a odbočením spodních větví činí nejméně 140–160 cm.

Polom: Větrem poškozený, zlomený kmen kdekoliv v nadzemní části.

Poloopadavá: Taková rostlina, jejíž listy vydrží téměř přes celou zimu zelené a teprve na jaře jsou vystřídány novými listy.

Polootužilá: Taková rostlina, která v určitých klimatických oblastech nesnese mráz; snáší ovšem nižší teploty než rostliny citlivé na mráz.

Polovyzrálý řízek: Řízek z letošních výhonů, který již při bázi začal dřevnatět, ale na špičce je ještě měkký, bylinný.

Polyembryonie: V semeníku se z vajíčka vytváří více než jeden zárodek (embryo).

Pomponkovitý: Plný kulovitý květ, jehož korunní lístky jsou těsně nahloučené (např. úbor jiřinek).

Popálení: Vlivem nadměrného slunečního záření nebo vedra listy rostlin vadnou nebo se na nich objevují rezavé či světle hnědé skvrny (popáleniny).

Postranní (výhon, kořen): Odbočující (vyrůstající) z hlavního prýtu do strany.

Povrchové hnojení: Hnojení aplikované na povrch půdy a nezapracované hlouběji.

Prašník (anthera): Část tyčinky (samčího reprodukčního orgánu v květech rostlin), produkující pyl; vyrůstá obvykle na nitce.

Pravokořenný: Rostlina rostoucí „na vlastních kořenech“, např. zakořeněná ušlechtilá odrůda růže (nenaočkovaná na podnož).

Probírka: (1) v zahradnictví vylamování nebo vyštipování či jiné odstraňování přespočetných pupenů, výhonů nebo květů tak, aby se zbývající mohly optimálně vyvíjet; (2) v lesnictví pravidelný výběr kvalitnějších stromů v porostu a postupné odstraňování a využití slabších jedinců.

Prostokořenné rostliny: Rostliny prodávané bez půdy kolem kořenů (např. sazenice růží).

Prosvětlování: Pravidelné každoroční odstraňování nadpočetných nebo konkurenčních výhonů v korunách stromů nebo v keřích; řez musí být diferencovaný podle charakteristické struktury (stavby koruny) určité dřeviny.

Protistojný: Označení postavení dvou listů nebo jiných orgánů na stonku: vyrůstají ve stejné výši na protilehlých stranách stonku. Jiný častější termín je vstřícný. Opakem je střídavý, střídavé postavení.

Provětrávání půdy: Provzdušňování horních vrstev půdy pomocí mechanických prostředků tak, aby se vzduch (zvláště kyslík a oxid uhličitý) dostaly do nižších vrstev. Jiný výraz: provzdušňování, aerifikace.

Proximální konec (řízku): Konec, který byl původně blíže k mateřské rostlině (jejímu kořenu). Opak je distální konec.

Prýt: Stonek s listy, květy, případně plody.

Předpěstování: Součást množitelských metod, vypěstování generativně (semeny) nebo vegetativně (řízky...) množených rostlin v ideálních podmínkách před vysazením na určené místo.

Přepichování: Opatrné izolování vzešlých jednotlivých semenáčků z výsevové misky do květináčů, sadbovačů nebo přepichovacích truhlíků (hovorově pikýrování).

Přeslenitý: Tři a více orgánů (např. listů) vyrůstajících z jednoho místa (uzliny) na stonku.

Převrstvování: Metoda zpracování půdy, při níž se horní (povrchové) vrstvy zarývají vespod a spodní vynášejí k povrchu.

Příčepivé kořínky: Vzdušné kořínky, jimiž se rostlina přidržuje podkladu (např. břečťan).

Půdopokryvná rostlina: Většinou nízká rostlina, rozrůstající se do šířky sama nebo svými výběžky a zakrývající povrch půdy a utlačující plevele.

Pupen: Rudimentární nebo zkrácený prýt se základy listů nebo květů: úžlabní pupen vyrůstá z paždí, úžlabí listu; adventní pupen vyrůstá na neobvyklém místě; listový pupen je takový, z něhož vyroste list; květní pupen, poupě, je pupen, z něhož se vyvine květ nebo květenství; vrcholový pupen je poslední pupen na horním konci stonku.

Pyl: Soubor pylových zrn.

Pylové zrno: Samčí buňka (výtrus) kvetoucích rostlin; vytváří se v prašníkách.

Pyskaté rostliny: Starší výraz pro hluchavkovité rostliny, jejichž květy jsou pyskatě uspořádány.
Ukázka části textu textu z knihy Zahradní rostliny - 500 nejkrásnějších druhů, Annette Timmermann
Nakladatelství Rebo Productions CZ, www.rebo.cz

Články: slovníček

06.04. 2010
7.66 kB čtenářů
Slovníček: A-B
12.04. 2010
7.52 kB čtenářů
Slovníček: C-D
25.04. 2010
7.13 kB čtenářů
Slovníček: E-CH
05.05. 2010
9.73 kB čtenářů
Slovníček: I-K
19.05. 2010
8.30 kB čtenářů
Slovníček: L-N
27.05. 2010
9.93 kB čtenářů
Slovníček: R-S
05.06. 2010
7.34 kB čtenářů
Slovníček: T-U
09.06. 2010
9.15 kB čtenářů
Slovníček: V-Z
Diskusní fórum / Ostatní nezařazené
31.12. 2015
2.03 kB čtenářů
Pf 2016
24.12. 2014
3.64 kB čtenářů
PF 2015
24.03. 2014
2.82 kB čtenářů
Nové dveře
31.12. 2013
8.68 kB čtenářů
PF 2014
22.12. 2012
5.78 kB čtenářů
PF 2013
10.12. 2012
18.11 kB čtenářů
Ptactvo - kdy a jak krmit
20.06. 2012
7.67 kB čtenářů
Rozmary počasí
08.04. 2012
17.09 kB čtenářů
Zahradnický kvíz
25.12. 2011
7.25 kB čtenářů
PF 2012
20.12. 2011
18.68 kB čtenářů
PF 2010