Slovníček: O-P

Obal: (1) viz květní obaly; (2) soubor listenů v přeslenu pod složeným okolíkem.

Obilka: Suchý, jednosemenný nepukavý plod v čeledi lipnicovitých (trávy).

Obnovovací řez: Metoda řezu, při níž se postranní výhony hluboko zkrátí, aby na jejich místě vyrašily nové.

Oboupophlavný květ: Květ, v němž jsou jak samčí, tak samičí funkční reprodukční orgány.

Očko: (1) odpočívající, spící pupen, např. stonkové očko u hlíz brambor nebo kořenové očko u hlíz jiřin; (2) úžlabní pupen na stonku, který se při očkování vyřízne a přenese na podnož (např. u růží); (3) střed květu, zpravidla jinak zbarvený než korunní lístky (též oko).

Očkování: Metoda vegetativního množení rostlin, zvláště dřevin; viz štěpování.

Očkový řízek viz řízek

Oddenek: (1) zpravidla nezelený podzemní stonek se šupinovitými listy, úžlabními pupeny a adventivními kořeny; (2) spodní část kmene stromu.

Odrůda: Český výraz pro skupinu rostlin, jež se liší jedním nebo více znaky a jejíž vlastnosti jsou zachovány při pohlavním (generativním) nebo nepohlavním (vegetativním) rozmnožování; používá se jak při polních plodinách, tak v ovocnářství, zelinářství a okrasném zahradnictví. Jiné termíny: sorta (starší) nebo kultivar (novější).

Ojíněný: S voskovým, modrobílým povlakem.

Okolík: Hroznovité květenství s potlačeným vřetenem, s květy na stejně dlouhých stopkách vyrůstajících z konce prýtu.

Okřídlené semeno: Semeno opatřené blanitým lemem nebo podobným orgánem, který slouží k transportu (letu) semene, např. u dvounažky javorů.

Okvětí: Nerozlišený květní obal, tvořený lístky stejného tvaru a barvy (např. u tulipánu).

Oplodí: Část plodu (pletiva, tvořící jeho stěnu) uzavírající semena.

Oplození: Prorůstání pylové láčky pestíkem a spojení samčích a samičích buněk, jehož následkem je tvorba plodného semene.

Opylení: Přenesení pylových zrn ze samčích orgánů (tyčinek) na bliznu samičích orgánů (pestíku).

Organický: (1) výraz pro chemickou sloučeninu obsahující uhlík; pochází z těl organismů, rostlin nebo živočichů; (2) výraz pro nastýlku z kompostu a podobných materiálů pocházejících z rostlin; (3) výraz, používaný někde pro označení zahradnických nebo zemědělských podniků, které neužívají umělá (minerální) hnojiva apod. Jinde se označují jako ekologické nebo biologické farmy.

Ornice: Jemná, drobtovitě strukturovaná povrchová vrstva půdy, vzniklá kultivací.

Oříšek: Suchý nepukavý jednosemenný plod s velmi tvrdým oplodím; viz též plod.

Osina: Štětinovitý nebo vláknitý, ostře zašpičatělý výrůstek, vyrůstající z květu trav.

Osten: Pichlavý orgán pokožkového nebo emergenčního původu, např. u růží.

Ostruha: Delší nebo kratší výběžek z korunního lístku, např. u violek, orlíčku, lnice; obsahuje často nektar.

Otužování: Postupné přizpůsobení rostlin předpěstovaných v pařeništi nebo ve skleníku venkovním podmínkám.

Pacibulky: Malé, cibulkám či hlízkám podobné orgány; často se tvoří v úžlabí listů, někdy i v květenství, např. u kyčelnice Dentaria bulbifera. Z mateřské rostliny se uvolňují, padají k zemi, zakořeňují a vytvářejí se z nich nové rostliny.

Pahlíza: Cibulovitě ztlustlá část stonku sympodiálních orchidejí; vzniká těsně nad (někdy velmi krátkým) rhizomem.

Pakorunka: Kalichovité (u narcisu) nebo šupinovité či límcovité výrůstky na korunním lístku v místě přechodu nehtu v čepel tvořící viditelný, někdy i barevně odlišený útvar.

Palice: Hroznovité květenství, v němž na zdužnatělém vřetenu vyrůstají přisedlé drobné květy (áronovité rostliny).

Palisty: Párové listovité útvary na bázi řapíku, např. u růží.

Paprsek: Obvodová část biologického květu, květenství hvězdnicovitých rostlin (úboru), složená z květů s asymetrickou korunou (jazykovitých květů; např. bílé obvodové květy v úboru kopretiny).

Parter: Rovná plocha s okrasnými záhony, často osazená nízkorostoucími rostlinami a lemovými prvky, bordurami.

Parthenokarpie: Tvorba plodu bez oplození a bez vzniku semene.

Pařeniště: Záhony s ochranným rámem ze dřeva nebo z jiného materiálu, na nějž lze položit pařeništní okna, zasklené nebo jiným průhledným materiálem opatřené kovové nebo dřevěné rámy. Teplé pařeniště se zakládá s uloženou a ušlapanou vrstvou (koňského) hnoje, která se zapaří a zajišťuje stálou teplotu substrátu. Studené pařeniště se zakládá bez této vrstvy, hluboké pařeniště má vybraný substrát do hloubky nejméně 1 m a slouží k přezimování citlivých rostlin.

Patogen: Zpravidla mikroorganismus, který je původcem choroby.

Pavéza: Největší, horní korunní lístek v květu bobovitých rostlin (např. hrachu).

Paždí viz úžlabí

Peckovice: Plod s jedním nebo více semeny („peckami“), obklopený dužnatým, zpravidla jedlým pletivem; nejčastěji se vyskytuje u rodu Prunus (slívy, švestky, meruňky, broskve, třešně, višně...), ale i u jiných rostlin (např. mango).

Pedunculus: Květní stopka.

Perena, perenující: Označení každé rostliny, která žije nejméně tři vegetační sezóny za sebou; výraz se někdy obecně používá pro vytrvalé byliny a vzácně i pro dřeviny.

Periant (perianthemum): Květní obal, tvořený buď rozlišenými korunními a kališními lístky, nebo nerozlišeným okvětím (perigonem).

Perigon: Květní obal, nerozlišený na kalich a korunu, tvořený zpravidla stejně utvářenými korunními lístky (např. u jednoděložných rostlin).

Perlit: Drobnozrnný expandovaný materiál vulkanického původu, který se v zahradnictví užívá pro zlehčení a provzdušnění půdy nebo jako množárenský substrát.

Pesticid: Chemická substance (zpravidla uměle připravená) sloužící k hubení živých organismů, např. hmyzu (insekticid), roztočů (akaricid), hub (fungicid), dřevin (arboricid) nebo rostlin (herbicid).

Pestík: Samičí reprodukční orgán, skládající se obvykle ze semeníku, z čnělky a blizny.

Petalum: Korunní lístek v květech různoobalných rostlin.

Petiolus: Stopkovitě zúžená dolní část listu.

Pikýrování viz přepichování

Pincování: Zahradnický slangový výraz pro zaštipování.

Plátkování viz štěpování

Pleva: (1) u trav: jeden, nejčastěji dva, někdy i tři listeny na bázi klásku; (2) u ostřic: listeny pod květem v kláscích ostřic a ostatních šáchorovitých.

Plevky: Listeny (zpravidla malé, blanité) na lůžku úboru některých hvězdnicovitých rostlin.

Plod: Orgán (útvar), který vznikl z pestíku nebo jen ze semeníku a jenž obsahuje semena. Plody mohou být (1) suché jednotlivé, jenž se většinou otevírají: lusk tvořený jedním plodolistem otevírající se dvěma chlopněmi (hrách); šešule ze dvou plodolistů se středovou blanitou přepážkou, otevírající se dvěma chlopněmi (letní fiala); tobolka, tvořená více plodolisty, otevírající se různými způsoby (kohoutek, mák); (2) suché, neotvírající se jednotlivé: oříšek, jedno- i víceplodolistový plod s velmi tvrdým oplodím, které se semenem nesrůstá (líska), nažka (křídlatá nebo dvounažka), suchý jednosemenný plod s kožovitým oplodím, tvořený jedním nebo více plodolisty (jasan, jilm, javor); obilka, suchý nepukavý jednosemenný plod s oplodím srostlým s osemením; (3) dužnaté plody: např. malvice (jabloně a jiné „jádrové“ ovoce), peckovice, plod s oplodím rozlišeným do tří vrstev (třešeň a jiné peckoviny); (4) souplodí a zdánlivé plody: jahoda vzniklá ze zdužnatělého květního lůžka, vlastní plody jsou „pecičky“ na povrchu, ve skutečnosti nažky; šípek, nepravý plod, tvořený zdužnatělým květním lůžkem, stonkovými orgány a částečně i bázemi květních orgánů, vlastní plody jsou „semena“ uvnitř, ve skutečnosti nažky; malina, souplodí složené z jednotlivých malých jednoplodolistových peckoviček.

Plodenství: Soubor plodů, vzniklých z květenství.

Plodolist (karpel): Listový útvar krytosemenných rostlin, srůstající v pestík a obsahující vajíčka.

Plucha: Listen ve spodní části květu trav.

Pluška: Dva přeměněné lístky z vnějšího okvětí v klásku trav.

Pnoucí rostliny: Rostliny s ochablými stonky, které potřebují jiné rostliny nebo opěry k růstu, k nimž se přichycují různým způsobem: (1) zdřevnatělé prýty se vzájemně ovíjejí (wistárie); (2) zdřevnatělé prýty se o podložku opírají zkrácenými větévkami nebo ostny (růže); (3) na prýtech se vytvářejí příčepivé kořínky, jimiž se přichycují k podložce (břečťan); (4) k podložce se přichytávají přísavnými destičkami (přísavník třícípý); (5) okolo opěry se ovíjejí bylinnými stonky (lichořeřišnice); (6) opěry se přidržují úponkami, což jsou přeměněné listy, řapíky, lístky nebo květenství (vinná réva).

Podčeleď: Nižší systematická jednotka než čeleď, ale vyšší než rod.

Poddruh: Nižší systematická jednotka než druh, ale vyšší než varieta nebo forma.

Podloží: (1) vrstvy půdy pod ornicí; (2) skalní podklad.

Podnož: Rostlina s vlastním kořenovým systémem, na níž se ušlechtilá odrůda přenáší roubováním nebo očkováním.

Podsadba: Osazení povrchu půdy nízkorostoucími rostlinami pod stromy nebo pod vysokými rostlinami.

Pochva: Spodní část (báze) listu, obepínající lodyhu.

Poléhavá: Rostlina, jejíž prýty jsou spíše ochablé a rozrůstají se ploše při povrchu půdy.

Polokeř: Rostlina, jejíž spodní části stonku dřevnatějí, ale horní zůstávají bylinné; horní část na konci vegetační doby odumírá.

Polokmen: Strom, délka jehož kmene mezi půdou a odbočením spodních větví činí nejméně 140–160 cm.

Polom: Větrem poškozený, zlomený kmen kdekoliv v nadzemní části.

Poloopadavá: Taková rostlina, jejíž listy vydrží téměř přes celou zimu zelené a teprve na jaře jsou vystřídány novými listy.

Polootužilá: Taková rostlina, která v určitých klimatických oblastech nesnese mráz; snáší ovšem nižší teploty než rostliny citlivé na mráz.

Polovyzrálý řízek: Řízek z letošních výhonů, který již při bázi začal dřevnatět, ale na špičce je ještě měkký, bylinný.

Polyembryonie: V semeníku se z vajíčka vytváří více než jeden zárodek (embryo).

Pomponkovitý: Plný kulovitý květ, jehož korunní lístky jsou těsně nahloučené (např. úbor jiřinek).

Popálení: Vlivem nadměrného slunečního záření nebo vedra listy rostlin vadnou nebo se na nich objevují rezavé či světle hnědé skvrny (popáleniny).

Postranní (výhon, kořen): Odbočující (vyrůstající) z hlavního prýtu do strany.

Povrchové hnojení: Hnojení aplikované na povrch půdy a nezapracované hlouběji.

Prašník (anthera): Část tyčinky (samčího reprodukčního orgánu v květech rostlin), produkující pyl; vyrůstá obvykle na nitce.

Pravokořenný: Rostlina rostoucí „na vlastních kořenech“, např. zakořeněná ušlechtilá odrůda růže (nenaočkovaná na podnož).

Probírka: (1) v zahradnictví vylamování nebo vyštipování či jiné odstraňování přespočetných pupenů, výhonů nebo květů tak, aby se zbývající mohly optimálně vyvíjet; (2) v lesnictví pravidelný výběr kvalitnějších stromů v porostu a postupné odstraňování a využití slabších jedinců.

Prostokořenné rostliny: Rostliny prodávané bez půdy kolem kořenů (např. sazenice růží).

Prosvětlování: Pravidelné každoroční odstraňování nadpočetných nebo konkurenčních výhonů v korunách stromů nebo v keřích; řez musí být diferencovaný podle charakteristické struktury (stavby koruny) určité dřeviny.

Protistojný: Označení postavení dvou listů nebo jiných orgánů na stonku: vyrůstají ve stejné výši na protilehlých stranách stonku. Jiný častější termín je vstřícný. Opakem je střídavý, střídavé postavení.

Provětrávání půdy: Provzdušňování horních vrstev půdy pomocí mechanických prostředků tak, aby se vzduch (zvláště kyslík a oxid uhličitý) dostaly do nižších vrstev. Jiný výraz: provzdušňování, aerifikace.

Proximální konec (řízku): Konec, který byl původně blíže k mateřské rostlině (jejímu kořenu). Opak je distální konec.

Prýt: Stonek s listy, květy, případně plody.

Předpěstování: Součást množitelských metod, vypěstování generativně (semeny) nebo vegetativně (řízky...) množených rostlin v ideálních podmínkách před vysazením na určené místo.

Přepichování: Opatrné izolování vzešlých jednotlivých semenáčků z výsevové misky do květináčů, sadbovačů nebo přepichovacích truhlíků (hovorově pikýrování).

Přeslenitý: Tři a více orgánů (např. listů) vyrůstajících z jednoho místa (uzliny) na stonku.

Převrstvování: Metoda zpracování půdy, při níž se horní (povrchové) vrstvy zarývají vespod a spodní vynášejí k povrchu.

Příčepivé kořínky: Vzdušné kořínky, jimiž se rostlina přidržuje podkladu (např. břečťan).

Půdopokryvná rostlina: Většinou nízká rostlina, rozrůstající se do šířky sama nebo svými výběžky a zakrývající povrch půdy a utlačující plevele.

Pupen: Rudimentární nebo zkrácený prýt se základy listů nebo květů: úžlabní pupen vyrůstá z paždí, úžlabí listu; adventní pupen vyrůstá na neobvyklém místě; listový pupen je takový, z něhož vyroste list; květní pupen, poupě, je pupen, z něhož se vyvine květ nebo květenství; vrcholový pupen je poslední pupen na horním konci stonku.

Pyl: Soubor pylových zrn.

Pylové zrno: Samčí buňka (výtrus) kvetoucích rostlin; vytváří se v prašníkách.

Pyskaté rostliny: Starší výraz pro hluchavkovité rostliny, jejichž květy jsou pyskatě uspořádány.