Slovníček: T-U

Taxon: Skupina organismů jakéhokoliv stupně; užívá se jako obecný výraz pro klasifikační jednotku: taxonem je např. druh či rod.

Tepalum: Odborný výraz pro jednotlivý člen okvětí, v němž není zcela zřetelné, zda jde o kalich, nebo o korunu (většinou u jednoděložných rostlin).

Terč: Střední část biologického květu, úboru (květenství), hvězdnicovitých rostlin (např. žlutá část „květu“ kopretiny).

Terminální: Postavení orgánu na horním konci orgánu (stonku, zpeřeného listu, apod.); též vrcholový, koncový.

Těžká půda: Půda s vysokým obsahem jílu, uléhavá, zhutnělá.

Tkáňové kultury: Pěstování rostlin z části izolovaného pletiva (zpravidla meristému) ve sterilních substrátech v umělém prostředí. V současné době se jedná o velmi rychlý způsob vegetativního množení vzácných rostlin, např. orchidejí.

Tobolka: Suchý plod, otevírající se za zralosti různým způsobem a uvolňující semena; viz též plod.

Toulec (spatha): Část květenství aronovitých rostlin, zvětšený, zpravidla barevný listen, sloužící jako optické lákadlo hmyzu.

Translokace: Přemístění, rozvádění živin nebo systémových pesticidů vodivými pletivy rostliny po jejím těle.

Transpirace: Ztráta vody odpařováním z listů a ze stonku.

Triploidní: Rostliny s trojnásobným počtem chromosomů; takové bývají většinou neplodné, sterilní.

Trn: Pichlavý, tuhý útvar stonkového, palistového nebo listového původu.

Trs: Soubor hustě vedle sebe vyrůstajících, stejně silných výhonů.

Trvalka: Bylinná nebo převážně bylinná rostlina, vytrvávající nejméně tři vegetační sezóny za sebou , jejíž nadzemní části na podzim odumírají a na jaře znovu raší; trvalkám s dřevnatějící bází (polokeřům) odumírá pouze horní, bylinná část. Jiný výraz: perena.

Trubkovitý květ: Květ se srostlou korunou, vytvářející úzký trubkovitý orgán, např. trubkovité květy v terči úboru hvězdnicovitých rostlin.

Třásnitý: Část rostliny s třásnitým okrajem, s okrajem vybíhajícím v třásnité útvary. Jsou-li jemné jako chlupy, označují se někdy jako řasnaté.

Tuf: Zpravidla porézní vápenec (někdy i lávový tuf) zadržující vodu; užívá se k pěstování alpinek a skalniček, jimž by se v běžné zahradní půdě nedařilo.

Tvar listu: Početné tvary listů je možné hrubě rozdělit na členěné a nečleněné. Příklady nečleněných listů jsou mj. jehlicovité (vřesovec), čárkovité (hvozdík), eliptické (pomněnka), kopinaté (chrpa), vejčité (jitrocel prostřední), obvejčité (olše lepkavá), okrouhlé (lichořeřišnice), ledvinité (blatouch), srdčité (violka). Příkladem členěných (složených) listů jsou mj. dlanitě členěné nebo složené (jírovec), trojčetné (jahodník), peřenosečné (bodlák), sudozpeřené (hrachor jarní), lichozpeřené (jasan).

Tvarovací řez: Řez dřevin, jehož cílem je vytvoření umělých tvarů koruny stromu nebo keře, zpravidla v podobě geometrických těles.

Tvrdka: Suchý plod rozpadavý na čtyři jednosemenné díly (např. u brutnákovitých).

Tyčinka: Samčí reprodukční orgán semenných rostlin, produkující pyl. Skládá se obvykle z nitky, ze spojidla a z prašníku.

Úbor: Typ květenství, vyrůstajícího na koncích miskovitě rozšířeného stonku a složeného buď z trubkovitých květů uprostřed (v tzv. terči) a asymetrických jazykovitých obvodových květů (v tzv. paprsku, např. u kopretiny), nebo ze všech květů jazykovitých (např. pampeliška) či trubkovitých (rmen).

Udržovací řez: Metoda řezu dřevin spočívající především v prosvětlování a v udržování tvaru koruny v dobrém stavu. K takovému řezu je třeba přistupovat diferencovaně, podle charakteru stavby koruny.

Úkrojek: Část peřenosečného listu.

Úponka: Větévka, stonek, květenství nebo list přeměněné ve zpravidla niťové útvary (dlouhé a štíhlé), jimiž se rostlina přichycuje k podložce (viz pnoucí rostliny).

Uzlina: Místo na stonku, kde vyrůstají listy, stonky, větévky nebo květy.

Úžlabí: Úhel mezi listem (řapíkem listu) a prýtem (stonkem), případně mezi stopkou a listenem. Jiný výraz: paždí.

Úžlabní pupen viz pupen

Úžlabní výhon: Výhon (postranní stonek) vyrůstající z úžlabí listu.