Slovníček: V-Z

Vajíčko: Útvar v semeníku (na placentě), obsahující vaječnou buňku, z něhož po oplození vzniká semeno.

Vápno: Oxid vápenatý; obsah vápníku v půdě rozhoduje o tom, zda je půda bazická, kyselá nebo neutrální.

Vápnomilné rostliny: Rostliny, jimž se daří na alkalických půdách.

Vápnostřezné rostliny: Takové rostliny, které nemohou růst na alkalické, bazické půdě, např. pěnišníky, vřesovištní rostliny – s výjimkou vřesovce pleťového.

Variabilní: Lišící se ve svých znacích od typu nebo mající nestálé znaky; semenné potomstvo mateřské rostliny, lišící se od ní v jednom či ve více znacích.

Varieta: (1) v přírodě vzniklá, ale dědičně udržovaná odchylka v rámci druhu plané rostliny. Označuje se zkratkou var. = varietas a leží mezi druhem a formou. (2) obecně: odrůda, a to jak shora uvedená (1), tak u kulturních, pěstovaných rostlin. Viz též kultivar.

Vedoucí (vůdčí) výhon: (1) většinou střední, vzpřímený hlavní kmen stromů; (2) terminální výhon rostlin obecně.

Vegetační odpočinek: Fáze v životě rostliny, většinou v chladném ročním období, kdy se zastavuje nebo omezuje růst či se zpomalují další životní pochody.

Vegetativní rozmnožování: Rozmnožování rostlin nepohlavní cestou, přičemž vznikají jedinci, kteří jsou geneticky identičtí s mateřskou rostlinou (např. řízkování, štěpování, hřížení).

Vejčitý (tvar listu): List, jehož čepel je v obrysu vejčitá; nejširší je v dolní třetině čepele, u špičky je poněkud užší. Víceletý: Výraz pro rostliny, které vytrvávají nejméně po tři následující vegetační periody.

Vidlan: Typ květenství. např. u hvozdíku

Vijan: Typ květenství, např. u kostivalu, v podstatě jednoramenný vrcholík.

Vláknité kořeny: Jemné, slabé, často rozvětvené husté kořeny.

Vlk: V zahradnictví hovorový výraz pro výmladek, nejčastěji z báze kmene nebo z podnože.

Vrcholík: Typ vrcholičnatého květenství, v němž se zastavil růst hlavního stonku, který končí květem (rozkvétá jako první), a kde se vyvíjejí postranní větve s květy, jež terminální květ přerostou.

Vrcholový řízek: Řízek odebraný ze špičky nedřevnatého a nekvetoucího prýtu.

Vřesovištní (rostliny): Rostliny, zpravidla z čeledi vřesovcovitých (Ericaceae), vyžadující obvykle kyselou půdu (pH 6,5 nebo nižší) a nesnášející vápno.

Vřesovka: Půda, vzniklá zkompostováním vřesovištních rostlin či jejich částí a mající nízké hodnoty pH.

Vyběhlý: (1) výhon, který je kvůli nedostatku světla výrazně prodloužený, „vytáhlý“; (2) příliš rychle vyrostlý a předčasně kvetoucí nebo plodící výhon.

Výběžek: Postranní výhon, který zakořeňuje a vytváří novou rostlinu; je nadzemní u jahodníku nebo podzemní u pýru či bršlice.

Výchovný řez: Metoda řezu mladých stromů a keřů (především ovocných), při němž se buduje základ a tvar koruny.

Vylamování poupat: Odstraňování přebytečných nebo konkurenčních poupat proto, aby se dosáhlo větších květů nebo plodů.

Výsadba s balem: Dřeviny se po vyzvednutí ve školce i s blokem půdy, obaleným jutovým nebo podobným obalem pro přepravu, vysazují do připravené jamky; není-li obal z umělého vlákna, jen se povolí úvazy a dřevina se vysadí s obaleným blokem půdy.

Výsev do řádků: Semena – jednotlivě nebo v malých skupinách – jsou vysévána v určitém odstupu do vyznačených hlubších rýh, řádků.

Výsevový záhon, výsevový truhlík, výsevová miska: Záhon, dřevěný či jiný truhlík nebo keramická miska, v nichž se do speciální výsevové zeminy vysévají semena.

Vysokokmen: Strom, délka jehož kmene mezi půdou a odbočením spodních větví činí nejméně 180–200 cm.

Výtrus (spora): Mikroskopické rozmnožovací tělísko kapradin, z něhož vzniká prvoklíček (prothalium). Výtrusy jako reprodukční orgány mají i jiné nekvetoucí rostliny, např. mechorosty, přesličky, houby.

Výtrusnicová kupka: Skupina výtrusnic (u kapraďorostů např. na spodní straně listů s charakteristickou stavbou).

Výtrusnice: Orgán (např. u kapradin), v němž se tvoří výtrusy.

Vývrat: Silným větrem vyvrácený strom i s kořeny (u smrků např. s tzv. kořenovým talířem).

Vzdušné kořeny: Nad povrchem půdy vyrůstající kořeny, jež slouží k upevnění rostliny, u epifyt i k zachycování vzdušné vlhkosti. Vytváří se např. i na větvích (u rodu Ficus) nebo na stoncích (např. u monstery a filodendronů). Jakmile dosáhne povrchu půdy, zakoření a vytvoří druhotné kmeny (u fíkovníků).

Vzdušné zakořeňování: Vyvolání tvorby kořenů na průběhu stonku tak, že se stonek částečně nařízne, místo řezu se obalí mechem (rašeliníkem) a vše se obalí PE-fólií. Po čase z místa řezu vyrostou do mechového obalu kořeny. Tehdy se horní část stonku oddělí a vysadí jako nová mladá rostlina.

Vzpřímený (výhon): Rostoucí přímo nebo téměř přímo vzhůru.

Vzrůst: Charakteristický tvar nebo obecně vzhled rostliny.

Záhonové jiřinky: Nízké odrůdy jiřinek, vypěstované zpravidla jako letničky každoročně ze semen.

Záhonové rostliny: Jedno- a dvouleté rostliny (nebo jiné, ale stejně pěstované), předem předpěstované a pak často velkoplošně vysazované do krátkodobých výsadeb.

Základní hnojení (též zásobní hnojení): Vyhnojení půdy organickými nebo minerálními hnojivy, případně humusem nebo kompostem před výsadbou rostlin.

Zákrov: Soubor listenů pod úborem nebo pod strboulem. Zákrsek: Tvar ovocného stromu, jehož kmen je vysoký 60–80 cm; někde se tak označují i tvary ovocných keřů (bobulovin).

Zalévání do brázd: Způsob závlahy velkoplošných kultur, při němž je voda vedena „dnem“ (muldou) brázd, takže se dostane lépe ke kořenům, aniž se smočí listy, které jsou tak chráněné před houbovými infekcemi.

Zaštipování: Odstraňování měkkých, rostoucích špiček výhonů (mezi nehty palce a prstů), aby se podpořila tvorba postranních výhonů nebo se snížil počet poupat (viz též vylamování poupat).

Zelené hnojení: Vysetí rychle rostoucích rostlin s bohatým olistěním (jako je např. hořčice bílá), které se, když dorostou, do půdy zaorají nebo zaryjí. Jejich hmota obohatí půdu o živiny.

Zelený řízek viz řízek

Zem na přesazování (též hrnková zemina): Substrát složený z hlinité půdy, rašeliny nebo rašelinové náhražky, písku a živin v různém poměru, podle pěstované rostliny. Tzv. substráty bez půdy neobsahují žádnou zeminu, ale jen rašelinu či její náhražky a živiny.

Zdomácnění (naturalizace): Takový stupeň aklimatizace rostlin v daném území cizích, že se chovají jako původní, plané rostliny (množí se, rozrůstají).

Zdřevnatění: Zpevnění pletiv rostliny ligninem; na rozdíl od bylinných lodyh jsou zdřevnatělé větve tvrdé, méně ohebné. Polozdřevnatělý stonek má část měkkou, bylinnou a část tvrdou, zdřevnatělou. Přeneseně: stav některé „přezrálé“ zeleniny, např. kedluben, ředkviček, které ztrácejí chuť a tvrdnou.

Zimovzdorná: Rostlina, která snáší celoročně místní klimatické podmínky s výjimkou mrazu.

Zkrácená větévka (brachyblast): Krátká větévka zpravidla s květními pupeny u ovocných stromů; u listnatých a jehličnatých stromů na ní vyrůstají listy (u modřínu nahloučeně ve svazečcích).

Zmlazovací řez: Postup, zvláště v ovocnářství, při němž jsou postranní výhony pravidelně zkracovány, aby se podpořila tvorba nových mladých výhonů; ne vždy je použitelný, je třeba dbát na struktury stavby koruny jedince. Obecně v zahradnictví: hluboký řez (např. keře), při němž se odstraní staré kmínky a větve a umožní se od paty keře tvorba nového obrostu.

Zpeřený list: Členěný (složený) list ze dvou nebo z mnoha lístků; může být sudozpeřený (lístky jsou v párech, terminální chybí) nebo lichozpeřený (list je zakončen jediným terminálním lístkem); ten může být např. jen trojčetný (jetel) nebo vícečetný (škumpa).

Zpětný řez: Hluboké seříznutí prýtů rostliny (u keřů kmínků, u stromů i hlavních větví), v krajním případě až nad kořenový krček.

Zub: Malý, zpravidla špičatý zářez na okraji čepele listu.

Zvony: Skleněné nebo plastové malé přenosné „nádoby“, které se přikládají při nízkých teplotách na rostlinu, jíž hrozí poškození nebo na níž by pro nízkou teplotu nedozrály plody.

Zvrat: Návrat k původnímu stavu, např. u pestrolistých rostlin se náhle objeví list, který je celý zelený.

Žilnatina: Soubor a uspořádání žilek v listu. Živiny: Minerální látky, z nichž se v rostlině tvoří organická hmota (cukry, proteiny) nutná pro růst rostlin.