Slovníček: V-Z

Poslal(a) 09.06. 2010 12:27:05 (9172 čtenářů)

Vajíčko: Útvar v semeníku (na placentě), obsahující vaječnou buňku, z něhož po oplození vzniká semeno.

Vápno: Oxid vápenatý; obsah vápníku v půdě rozhoduje o tom, zda je půda bazická, kyselá nebo neutrální.

Vápnomilné rostliny: Rostliny, jimž se daří na alkalických půdách.

Vápnostřezné rostliny: Takové rostliny, které nemohou růst na alkalické, bazické půdě, např. pěnišníky, vřesovištní rostliny – s výjimkou vřesovce pleťového.

Variabilní: Lišící se ve svých znacích od typu nebo mající nestálé znaky; semenné potomstvo mateřské rostliny, lišící se od ní v jednom či ve více znacích.

Varieta: (1) v přírodě vzniklá, ale dědičně udržovaná odchylka v rámci druhu plané rostliny. Označuje se zkratkou var. = varietas a leží mezi druhem a formou. (2) obecně: odrůda, a to jak shora uvedená (1), tak u kulturních, pěstovaných rostlin. Viz též kultivar.

Vedoucí (vůdčí) výhon: (1) většinou střední, vzpřímený hlavní kmen stromů; (2) terminální výhon rostlin obecně.

Vegetační odpočinek: Fáze v životě rostliny, většinou v chladném ročním období, kdy se zastavuje nebo omezuje růst či se zpomalují další životní pochody.

Vegetativní rozmnožování: Rozmnožování rostlin nepohlavní cestou, přičemž vznikají jedinci, kteří jsou geneticky identičtí s mateřskou rostlinou (např. řízkování, štěpování, hřížení).

Vejčitý (tvar listu): List, jehož čepel je v obrysu vejčitá; nejširší je v dolní třetině čepele, u špičky je poněkud užší. Víceletý: Výraz pro rostliny, které vytrvávají nejméně po tři následující vegetační periody.

Vidlan: Typ květenství. např. u hvozdíku

Vijan: Typ květenství, např. u kostivalu, v podstatě jednoramenný vrcholík.

Vláknité kořeny: Jemné, slabé, často rozvětvené husté kořeny.

Vlk: V zahradnictví hovorový výraz pro výmladek, nejčastěji z báze kmene nebo z podnože.

Vrcholík: Typ vrcholičnatého květenství, v němž se zastavil růst hlavního stonku, který končí květem (rozkvétá jako první), a kde se vyvíjejí postranní větve s květy, jež terminální květ přerostou.

Vrcholový řízek: Řízek odebraný ze špičky nedřevnatého a nekvetoucího prýtu.

Vřesovištní (rostliny): Rostliny, zpravidla z čeledi vřesovcovitých (Ericaceae), vyžadující obvykle kyselou půdu (pH 6,5 nebo nižší) a nesnášející vápno.

Vřesovka: Půda, vzniklá zkompostováním vřesovištních rostlin či jejich částí a mající nízké hodnoty pH.

Vyběhlý: (1) výhon, který je kvůli nedostatku světla výrazně prodloužený, „vytáhlý“; (2) příliš rychle vyrostlý a předčasně kvetoucí nebo plodící výhon.

Výběžek: Postranní výhon, který zakořeňuje a vytváří novou rostlinu; je nadzemní u jahodníku nebo podzemní u pýru či bršlice.

Výchovný řez: Metoda řezu mladých stromů a keřů (především ovocných), při němž se buduje základ a tvar koruny.

Vylamování poupat: Odstraňování přebytečných nebo konkurenčních poupat proto, aby se dosáhlo větších květů nebo plodů.

Výsadba s balem: Dřeviny se po vyzvednutí ve školce i s blokem půdy, obaleným jutovým nebo podobným obalem pro přepravu, vysazují do připravené jamky; není-li obal z umělého vlákna, jen se povolí úvazy a dřevina se vysadí s obaleným blokem půdy.

Výsev do řádků: Semena – jednotlivě nebo v malých skupinách – jsou vysévána v určitém odstupu do vyznačených hlubších rýh, řádků.

Výsevový záhon, výsevový truhlík, výsevová miska: Záhon, dřevěný či jiný truhlík nebo keramická miska, v nichž se do speciální výsevové zeminy vysévají semena.

Vysokokmen: Strom, délka jehož kmene mezi půdou a odbočením spodních větví činí nejméně 180–200 cm.

Výtrus (spora): Mikroskopické rozmnožovací tělísko kapradin, z něhož vzniká prvoklíček (prothalium). Výtrusy jako reprodukční orgány mají i jiné nekvetoucí rostliny, např. mechorosty, přesličky, houby.

Výtrusnicová kupka: Skupina výtrusnic (u kapraďorostů např. na spodní straně listů s charakteristickou stavbou).

Výtrusnice: Orgán (např. u kapradin), v němž se tvoří výtrusy.

Vývrat: Silným větrem vyvrácený strom i s kořeny (u smrků např. s tzv. kořenovým talířem).

Vzdušné kořeny: Nad povrchem půdy vyrůstající kořeny, jež slouží k upevnění rostliny, u epifyt i k zachycování vzdušné vlhkosti. Vytváří se např. i na větvích (u rodu Ficus) nebo na stoncích (např. u monstery a filodendronů). Jakmile dosáhne povrchu půdy, zakoření a vytvoří druhotné kmeny (u fíkovníků).

Vzdušné zakořeňování: Vyvolání tvorby kořenů na průběhu stonku tak, že se stonek částečně nařízne, místo řezu se obalí mechem (rašeliníkem) a vše se obalí PE-fólií. Po čase z místa řezu vyrostou do mechového obalu kořeny. Tehdy se horní část stonku oddělí a vysadí jako nová mladá rostlina.

Vzpřímený (výhon): Rostoucí přímo nebo téměř přímo vzhůru.

Vzrůst: Charakteristický tvar nebo obecně vzhled rostliny.

Záhonové jiřinky: Nízké odrůdy jiřinek, vypěstované zpravidla jako letničky každoročně ze semen.

Záhonové rostliny: Jedno- a dvouleté rostliny (nebo jiné, ale stejně pěstované), předem předpěstované a pak často velkoplošně vysazované do krátkodobých výsadeb.

Základní hnojení (též zásobní hnojení): Vyhnojení půdy organickými nebo minerálními hnojivy, případně humusem nebo kompostem před výsadbou rostlin.

Zákrov: Soubor listenů pod úborem nebo pod strboulem. Zákrsek: Tvar ovocného stromu, jehož kmen je vysoký 60–80 cm; někde se tak označují i tvary ovocných keřů (bobulovin).

Zalévání do brázd: Způsob závlahy velkoplošných kultur, při němž je voda vedena „dnem“ (muldou) brázd, takže se dostane lépe ke kořenům, aniž se smočí listy, které jsou tak chráněné před houbovými infekcemi.

Zaštipování: Odstraňování měkkých, rostoucích špiček výhonů (mezi nehty palce a prstů), aby se podpořila tvorba postranních výhonů nebo se snížil počet poupat (viz též vylamování poupat).

Zelené hnojení: Vysetí rychle rostoucích rostlin s bohatým olistěním (jako je např. hořčice bílá), které se, když dorostou, do půdy zaorají nebo zaryjí. Jejich hmota obohatí půdu o živiny.

Zelený řízek viz řízek

Zem na přesazování (též hrnková zemina): Substrát složený z hlinité půdy, rašeliny nebo rašelinové náhražky, písku a živin v různém poměru, podle pěstované rostliny. Tzv. substráty bez půdy neobsahují žádnou zeminu, ale jen rašelinu či její náhražky a živiny.

Zdomácnění (naturalizace): Takový stupeň aklimatizace rostlin v daném území cizích, že se chovají jako původní, plané rostliny (množí se, rozrůstají).

Zdřevnatění: Zpevnění pletiv rostliny ligninem; na rozdíl od bylinných lodyh jsou zdřevnatělé větve tvrdé, méně ohebné. Polozdřevnatělý stonek má část měkkou, bylinnou a část tvrdou, zdřevnatělou. Přeneseně: stav některé „přezrálé“ zeleniny, např. kedluben, ředkviček, které ztrácejí chuť a tvrdnou.

Zimovzdorná: Rostlina, která snáší celoročně místní klimatické podmínky s výjimkou mrazu.

Zkrácená větévka (brachyblast): Krátká větévka zpravidla s květními pupeny u ovocných stromů; u listnatých a jehličnatých stromů na ní vyrůstají listy (u modřínu nahloučeně ve svazečcích).

Zmlazovací řez: Postup, zvláště v ovocnářství, při němž jsou postranní výhony pravidelně zkracovány, aby se podpořila tvorba nových mladých výhonů; ne vždy je použitelný, je třeba dbát na struktury stavby koruny jedince. Obecně v zahradnictví: hluboký řez (např. keře), při němž se odstraní staré kmínky a větve a umožní se od paty keře tvorba nového obrostu.

Zpeřený list: Členěný (složený) list ze dvou nebo z mnoha lístků; může být sudozpeřený (lístky jsou v párech, terminální chybí) nebo lichozpeřený (list je zakončen jediným terminálním lístkem); ten může být např. jen trojčetný (jetel) nebo vícečetný (škumpa).

Zpětný řez: Hluboké seříznutí prýtů rostliny (u keřů kmínků, u stromů i hlavních větví), v krajním případě až nad kořenový krček.

Zub: Malý, zpravidla špičatý zářez na okraji čepele listu.

Zvony: Skleněné nebo plastové malé přenosné „nádoby“, které se přikládají při nízkých teplotách na rostlinu, jíž hrozí poškození nebo na níž by pro nízkou teplotu nedozrály plody.

Zvrat: Návrat k původnímu stavu, např. u pestrolistých rostlin se náhle objeví list, který je celý zelený.

Žilnatina: Soubor a uspořádání žilek v listu. Živiny: Minerální látky, z nichž se v rostlině tvoří organická hmota (cukry, proteiny) nutná pro růst rostlin.
Ukázka části textu textu z knihy Zahradní rostliny - 500 nejkrásnějších druhů, Annette Timmermann
Nakladatelství Rebo Productions CZ, www.rebo.cz

Články: slovníček

06.04. 2010
7.68 kB čtenářů
Slovníček: A-B
12.04. 2010
7.54 kB čtenářů
Slovníček: C-D
25.04. 2010
7.15 kB čtenářů
Slovníček: E-CH
05.05. 2010
9.75 kB čtenářů
Slovníček: I-K
19.05. 2010
8.31 kB čtenářů
Slovníček: L-N
25.05. 2010
11.98 kB čtenářů
Slovníček: O-P
27.05. 2010
9.95 kB čtenářů
Slovníček: R-S
05.06. 2010
7.36 kB čtenářů
Slovníček: T-U
Diskusní fórum / Ostatní nezařazené
31.12. 2015
2.05 kB čtenářů
Pf 2016
24.12. 2014
3.65 kB čtenářů
PF 2015
24.03. 2014
2.83 kB čtenářů
Nové dveře
31.12. 2013
8.69 kB čtenářů
PF 2014
22.12. 2012
5.79 kB čtenářů
PF 2013
10.12. 2012
18.13 kB čtenářů
Ptactvo - kdy a jak krmit
20.06. 2012
7.68 kB čtenářů
Rozmary počasí
08.04. 2012
17.11 kB čtenářů
Zahradnický kvíz
25.12. 2011
7.27 kB čtenářů
PF 2012
20.12. 2011
18.69 kB čtenářů
PF 2010