Řez keřů (2)

Kvetení na letorostech

Keře patřící do této skupiny se řežou časně zjara, aby měly dostatek času vytvořit výhony a na nich květy. U některých keřů je vývoj do květu rychlejší nežli u jiných. Keřová růže, která se řeže na jaře, potřebuje asi 13 týdnů do začátku kvetení. Caryopteris, který se řeže ve stejné době, kvete až pozdě v létě.

Kvetení na dřevě s předcházející sezóny

Do této skupiny patří například pěnišník, zlatice a šeřík. Takové keře se řežou obvykle hned po odkvětu, aby měly dost času vytvořit nové vyzrálé výhony a základy květů pro kvetení v příštím roce. Doba řezu připadá většinou na jaro nebo časné léto. Je ještě třetí, mnohem menší skupina keřů, které kvetou na výrůstcích ze staršího dřeva.

Kvetení na výrustcích

Nejznámějšími příklady jsou vistárie (Wisteria) a kdoulovec (Chaenomeles). Keře se řežou, jakmile začnou uvadat květy. Postranní výhony zkraťte na 10–15 cm a v zimě je seřízněte na dva pupeny. Letní řez podporuje vyzrávání mladého dřeva a růst výhonů, které přinášejí květy.

Je nutno zdůraznit, že keř musí být udržován v dobrém zdravotním stavu. Pravidelně odstraňujte odumřelé dřevo a poškozené větve nebo nemocné větve až do zdravého dřeva. Střed keře udržujte otevřený, vždy však dbejte na přirozený růstový tvar. Jestliže je nutné odstranit nemocný nebo nevýkonný keř, odřežte nejdříve větve, pak uřízněte hlavní kmínek těsně nad půdou a vykopejte kořeny. Při ponechání v půdě kořeny hnijí a vzniká riziko, že se hniloba v zahradě rozšíří. Jestliže není možné kořeny dobýt z půdy vzhledem k nebezpečí poškození kořenů sousedních rostlin, vyvrtejte v pahýlech otvory a do nich nalijte prostředek pro umrtvení dřeva (Roundup nebo kyselina sírová). Otvory pak uzavřete jílem nebo voskem. Po několika měsících je dřevo natolik rozložené, že se může odstranit nebo spálit.

Ještě něco o zpětném „zvrhávání“. Mnohé keře mají listy, které mají více než jednu barvu (variegátní formy). V zahradních katalozích najdete dřeviny s listy na okrajích žlutými nebo bílými, dále keře s listy žlutými a červenými. Barevné formy rostou obecně slaběji nežli původní druhy, ze kterých vznikly, a časem se mohou „zvrhávat“ zpět k původnímu druhu – ztratí se zvláštní barevnost listů u některých výhonů. Jestliže nechcete, aby se „zvrhla“ celá rostlina, co nejdříve takové výhony odstraňte. Někteří majitelé zahrad zastávají názor, že pro keře v zahradě postačí co nejméně péče a že keře nepotřebují ani přihnojení. Pravdou je, že i živné půdy se mohou po čase vyčerpat. U keřů, které se neřežou nebo se řežou jen málo, postačí jednou ročně dávka listovky nebo zahradní rašeliny a pořádná hrst kostní moučky – rozhodně se za to odvděčí. Keře, které se vratký a dobře odolává větru. U vratkého keře dochází účinkem větru k uvolňování kořenů a ve vzniklých dutinách se může hromadit voda. U správně řezaného keře je rovněž výhodou, že živiny se přepravují na krátkou vzdálenost – přednosti krátkých dopravních cest jsou obecně známé. Zbývá otázka, kdy se mají růže řezat. V západní Evropě se nejčastěji řežou koncem března. Protože to může trvat nejméně 13 týdnů, než se objeví květy, lze počítat s nejčasnějším kvetením v červenci, ale mnozí by uvítali ranější začátek kvetení. Druhou nevýhodou řezu koncem března je, že při časnějším nástupu teplého počasí během března růže více vyraší a pak se při řezu odstraňují narostlé mladé výhony, což je plýtvání energií rostliny. Další ztráty vznikají tím, že při pozdním řezu řezné rány značně „krvácejí“, protože proud mízy v keři je již silný.

Někteří ctitelé růží zastávají názor, že růže lze řezat kdykoliv během růstového klidu a že pak vyraší v příhodné době. Výhodou může být i to, že získáme čas, který potřebujeme začátkem jara pro jiné naléhavé práce. Práce v mrazivém počasí však je nepříjemná a podstatným nedostatkem je, že když v době vegetačního klidu neproudí rostlinná šťáva, nezacelují se řezné rány. Do ran může vnikat vlhkost a když voda uvnitř pletiv zmrzne, buňky popraskají a odumřou.